Spisovatel Padevět: Antisemitismus asi nikdy nezmizí. Při hledání nepřítele jsou Židé první na ráně

Při svém bádání a psaní Kroniky třetí republiky spisovatel a nakladatel Jiří Padevět došel k názoru, že už nemá o lidstvu žádné přehnané iluze. Třeba proto, že i přes protektorát a holocaust nikdy nezmizel antisemitismus. „Obávám se, že nezmizí nikdy, protože lidské kmeny stále hledají nepřítele a asi se s tím zároveň nějak identifikují – a bohužel, Židé jsou většinou první na ráně,“ říká v Osobnosti Plus.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Po útoku teroristů z Hamásu na Izrael čeká i spisovatel výraznou odvetu. „Izrael si to rozhodně nenechá líbit a už i podle vyjádření některých vysokých důstojníků je jasné, že odveta bude velmi tvrdá,“ komentuje Padevět aktuální události.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí

Ve své knize o třetí republice také popisuje, jak Československo pomáhalo Izraeli ještě těsně před jeho vznikem.

„Pomáhalo dodávkami zbraní, ať už to byly zbraně pěchotní, nebo dokonce letadla. Je to zvláštní kapitolka českých dějin, protože na této pomoci měl velmi významnou zásluhu Bedřich Reicin. A je to asi to jediné, co můžeme tomuto komunistovi a šéfovi obranného zpravodajství přičíst k dobru,“ míní Padevět.

„Ve skutečnosti to byla podloudnická akce, protože šlo o ještě neexistující stát, ale také nutno přiznat, že jsme si za pomoc nechali velmi dobře zaplatit. To rozhodně nebyla akce ,z dobré vůle‘,“ připomíná spisovatel.

Zlo je v lidech

Při svém psaní došel k myšlence, že zlo není spojené s tím, kde člověk žije, takže není rozhodně „národní“: „Zlo je prostě v lidech. A je mnoho faktorů, jak se člověk může zla dopustit.“

V Česku se za loňský rok zdvojnásobil počet antisemitských projevů, přispěla i válka na Ukrajině

Číst článek

„Jen během 20. století v Československu, obzvlášť v jeho první polovině, byli obyvatelé území dnešního Česka tolikrát vystaveni různým zkouškám, že mnoho z nich selhalo a dopustilo se něčeho špatného. Zároveň nutno říct, že řada z těch, kteří z našeho pohledu selhali a dopustili se něčeho zavrženíhodného, si tenkrát myslela, že dělá dobrou věc,“ doplňuje spisovatel.

Když mluvíme o třetí republice, jde o roky 1945 až 1948. „Je to období zajímavé především v tom, že běží strašně dvojkolejně. Na jedné koleji je vyhánění Němců, násilnosti spojené s přechodem banderovských ,sotní‘, násilnosti ze strany Komunistické strany Československa a už se objevují i pokusy o politické atentáty a provokace StB,“ vysvětluje Padevět.

A pokračuje: „Na druhé koleji je šťastné budování nové republiky po šesti letech okupace. Takže můžete v jedné ulici vidět, jak se opravují domy rozbité bombardováním nebo po bojích na konci války, ale hned o sto metrů dál a ve druhé ulici, vidíte lidi, jak mlátí na ulici Němce. Jen proto, že mluví německy.“

Padevět má i vysvětlení, proč mohli Čechoslováci po válce vůbec volit komunisty z KSČ: „Když si přečtete jejich volební program z roku 1946, možná byste je tenkrát volili také. Slibovali podporu drobných živnostníků nebo že v žádném případě nebude kolektivizace zemědělství sovětského typu.“

‚Uvěřili lhářům‘

„Komunisté už tehdy a jako obvykle lhali, a proto volby vyhráli. Nutno také říct, že tyto volby nebyly na 99 procenta zmanipulované, ale rozhodně nebyly ani demokratické,“ dodává spisovatel s tím, že tyto sliby KSČ nikdy splnit neplánovala.

Padevět nedokáže říct, že by většina Čechoslováků kdy pochopila, že uvěřili lhářům. „Je tu jedna chvíle, kdy došlo k většímu ,uvědomění si‘, ale rozhodně ne masovému. Byla to tzv. měnová reforma v roce 1953, kdy komunisté všechny okradli, včetně dělnické třídy, o kterou ‚pečovali‘. Měnová reforma vedla k řadě stávek, pak i k povstání v Plzni, byť jen velmi krátkému,“ popisuje.

A dodává: „Možná to nějaké uvědomění bylo, k tomu většímu ale došlo až během pražského jara v roce 1968.“

„Většině je obvykle jedno, kdo vládne – záleží jen na tom, kolik stojí chleba.“

Jiří Padevět (spisovatel)

„Většině je obvykle jedno, kdo vládne. Záleží jim na tom, kolik stojí chleba. Už v roce 1949 bylo několik pokusů o převrat, například od vojenské a civilní skupiny Praha-Žatec nazvané Zvon. Pokusů svrhnout komunistický režim bylo několik, ale většinou byly potlačeny v naprostém zárodku,“ říká Padevět..

„StB se dařilo odbojové skupiny velmi účinně infiltrovat svými provokatéry. Dokonce si dodnes nejsou ani historici u některých skupin jisti, jestli šlo o přípravu k ozbrojenému povstání, nebo to byla od samého počátku provokace StB, která měla například diskreditovat armádní důstojníky,“ dodává.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí si můžete poslechnout v audiozáznamu, který najdete výše.

Barbora Tachecí, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme