Dozrál čas na to, aby vláda sáhla do cen. Ideologicky se tomu ale zatím brání, říká politolog Mlejnek
Kabinet Petra Fialy (ODS) se v polovině svého funkčního období těší velmi malé přízni veřejnosti. Podle politologa Josefa Mlejnka má za sebou sice dílčí úspěchy, ale také řadu neúspěchů. Jako dnes nejzásadnější problém a největší minus vidí, že se vládě nedaří srazit ceny na nižší úroveň. „Vláda říká, že nemůže do cenotvorby zasahovat. Přitom ceny jsou teď odrazem evropských regulací a ne trhu,“ říká Mlejnek v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Jaké jsou podle vás hlavní body, které se vládě podařily během dvou let u moci a co se jí naopak nepodařilo?
Nemá smysl vycházet z vládního prohlášení a jít po bodech. Vláda nastupovala v nějaké situaci a vývoj ve světě šel dost neočekávanou cestou. Reaguje tak často ad hoc na problémy, které před ni předkládá doba.
Vláda v poločase. Fialův kabinet musí zvrátit klesající podporu, jinak jej čeká osud Nečase a Babiše
Číst článek
Řadu věcí určitě zvládla, je to jistě pomoc Ukrajině, byť by se dalo dodat, že je to pořád málo a bylo by dobré přidat. Určitě je plus, že dokázala zařídit alternativní zdroje plynu, ale pořád se to nedaří, pokud jde o ropu. Do značné míry také zvládá energetickou krizi a nárůst cen tím, že zavedla cenové stropy, což pomohlo utlumit velkou vlnu nespokojenosti obyvatel.
A jaká jsou tedy hlavní negativa dosavadního vládnutí kabinetu Petra Fialy?
Už je horší, že výběr daní, který měl tyto zvýšené náklady vykompenzovat, je daleko nižší, než vláda očekávala. A stále se jí nedaří srazit ceny na nižší úroveň. Že ceny zůstávají příliš vysoké, je úplně nejzásadnější problém a největší minus.
Vláda se pořád drží v rámci tržní ideologie a říká, že nemůže zasahovat do cenotvorby. Přitom cenotvorba je v tuto chvíli odrazem celé řady regulací na úrovni Evropské unie, není to tržní cena.
Jde o vládu pravého středu, která se odkazuje k zásadám tržního hospodářství. Navíc ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) často přímo opakuje, že není „ministrem cenotvorby“.
Možné zásahy do cen by si samozřejmě vyžádaly postupy, které se dosud neuplatňovaly a které vláda asi vnímá jako mimořádné. Myslím ale, že už dávno dozrál čas k tomu, aby je vláda použila.
Josef Mlejnek
Politolog z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se domácí politice, přechodům k demokracii, ústavním a volebním systémům i politice v oblasti střední a východní Evropy.
Vysoké ceny energií nejenže mají dopad na spotřebitele a běžné občany, ale zejména na průmysl a odráží se to jak v tom, že třeba krachují firmy, ale také v nižším růstu HDP.
‚Není alternativa‘
Vidíte větší rozdíly ve formě jednotlivých stran vládní pětikoalice? Kdo je na tom třeba nejlépe a kdo nejhůře?
Žádné velké rozdíly mezi nimi nejsou. Větší pokles je jedině u lidovců. Když se podíváme na stranické preference v sociologických průzkumech, v zásadě se drží na úrovni, jaká byla při minulých volbách. Je tam mírný pokles, ale vzhledem k tomu, jaká je míra rozzlobenosti občanů na vládu, včetně voličů vládních stran, tak je pokles v preferencích opravdu jen mírný.
Je to dáno tím, že voliči stran vládní koalice nemají alternativu. Mohou se přesouvat mezi koaličními stranami, ale v zásadě jen málo z nich bude ochotno volit Andreje Babiše (ANO) nebo dokonce Tomia Okamuru (SPD). Nějaká část jistě ano, ale masově nikoliv.
Kdyby se nějaká alternativa pro zklamané voliče vládních stran objevila, tak by podle vás měla šanci na úspěch?
Kdyby se nějaká objevila, tak by to bylo něco jiného a celou hru by to změnilo.
Fialova vláda by od lidí dostala horší trojku. Kladně hodnotí mezinárodní působení, nejvíc jim vadí inflace
Číst článek
Dnešní situace v preferencích podporuje linii, kterou zastává premiér Fiala. A to je dodržování a posilování koaliční značky Spolu. Protože i když lidovci jsou podle aktuálních průzkumů hluboko pod pěti procenty, tak kdyby šli do voleb v rámci koalice Spolu, tak se i ta jejich procentíčka neztratí.
Volby jsou ještě za dlouho, ale pořád si myslím, že i vzhledem k tomu, že zatím tady pro voliče pětikoalice není žádná alternativa, tak vláda pořád má šanci popřípadě obhájit vládní mandát, pokud se ji ovšem podaří lépe vyřešit problémy, kterým čelí.
Výměny ministrů
Fialův kabinet je vnitřně relativně stabilní. Letos v něm ale proběhly ministerské výměny. Na přelomu roku obsadil křeslo šéfa resortu životního prostředí po Anně Hubáčkové Petr Hladík (oba KDU-ČSL), v květnu nahradil na školství Vladimíra Balaše Mikuláš Bek, který na resort přešel z postu ministra pro evropské záležitosti, kam zase zamířil Martin Dvořák (všichni STAN). Nakonec ještě v červnu vystřídal na zemědělství Zdeňka Nekulu Marek Výborný (oba KDU-ČSL). Jak ty změny čtete, jde o logické výměny, které přestály zkoušku časem?
Pokud jde o školství, tak jsem četl i zdůvodnění, že za odstoupením ministra Balaše byly zdravotní důvody.
Další výměny, které jste zmínil, odráží krizi KDU-ČSL. Strana hledá, jak zaujmout voliče a příliš se jí to nedaří, její preference jsou velmi nízké, takže to spíš odráží problémy KDU-ČSL.
V korespondenční volbě se hraje o stovky tisíc hlasů navíc. ‚Ve Sněmovně to odbojujeme,‘ říká Rakušan
Číst článek
Třeba hnutí ANO vyzývá k dalším změnám ministrů, premiér k tomu ale důvod nevidí. Pomohlo by vládě další personální okysličení?
Často zaznívají námitky, že většina ministrů nejsou prvořadí politici, kteří by měli schopnost mobilizovat masovou podporu, často jsou to spíš lidé skoro až úřednického typu, ale zároveň to odpovídá celkovému stylu vlády a nemyslím si, že nástup jednoho dvou ministrů, kteří by třeba více upoutali veřejnosti, by nějak fatálně a zásadně pomohl.
Vláda se netěší velké přízni, ale je otázkou, nakolik si za to může sama. Z části jistě ano, ale pak je otázkou, zda není jen odrazem nepříznivé ekonomické i politické situace ve světě. Rozpaky z dosavadního vládnutí jsou slabé slovo, možná jde o až podvědomé zděšení z toho, že svět, na který byli lidé zvyklí, se otřásá v základech. V podvědomí části lidí tak vyvstává myšlenka: „Tak s tím, vládo, něco dělej!“
Ale česká vláda s řadou těchto faktorů dělat mnoho nemůže. Samozřejmě by asi bylo lepší, kdyby zlepšila komunikaci. Trošku by to asi pomohlo, ne ale zásadně. Jde o kýmkoliv obtížně zvládnutelný problém, že lidé si šok ze změn, které v posledních letech od začátku covidu zažívají, se promítá do vlády.
Jenže vláda nemá moc, aby tyto věci zastavila. Že změní svět a vrátí nás do krásných časů před covidem a před válkou na Ukrajinu, jsou jen iluze.
