Kdo překročí čáru, zemře. S Ruskem musíme komunikovat přímočaře, vysvětluje estonský generál

„Nebojíme se. Strach je špatný rádce, ale jsme ostražití ohledně toho, co Rusko dělá,“ popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál a iROZHLAS.cz generál Veiko-Vello Palm, který velí nedávno vzniklé Estonské divizi. Jeho země sdílí s „problémovým sousedem“ skoro třísetkilometrovou hranici a má v paměti okupaci Sovětským svazem. „Estonců je celkem 1,3 milionu a máme více než dvě stě tisíc lidí s povinností záložní služby,“ upozorňuje generál.

Rozhovor Praha/Tallin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Velitel Estonské divize generál Veiko-Velo Palm

Velitel Estonské divize generál Veiko-Vello Palm | Foto: Ben Birchall | Zdroj: PA Images / Profimedia

Když se spekuluje o tom, které místo by si Rusko vybralo k útoku na Severoatlantickou alianci, často se mluví o Pobaltí. Vidíte to stejně?
Můj hlavní úkol je, aby se to nestalo. Proto budujeme naši armádu tak, jak ji budujeme. Proto jsme tak otevření směrem ke společnosti, vysvětlujeme, jaké to je žít vedle souseda, jako je Rusko.

Nebojíme se. Strach je špatný rádce, ale jsme ostražití ohledně toho, co Rusko dělá. Pro většinu estonské společnosti se tato ostražitost stala stejně přirozená jako třeba mytí rukou.

Pobaltské státy vnímají Rusko jako existenciální hrozbu. Tuší, že mohou být další na mušce

Číst článek

Nejde jen o možnost vojenského útoku, ale od té doby, co jsme získali nezávislost v roce 1991, jsou proti nám vedeny silné informační kampaně.

Pořád jsme slyšeli, že si nedokážeme sami vládnout, že nebudeme ekonomicky úspěšní a tak dále. Všechno se to ukázalo jako nepravdivé. A já rád vyvrátím i to, že Pobaltí bude první místo, na které Rusko zaútočí. Budeme to nejsilnější místo v Alianci.

Pomoci vám k tomu má i nedávno oznámená výstavba šesti set bunkrů na hranici s Ruskem neboli baltská obranná linie, jak jste to nazvali.
Baltská obranná linie je pokračování aktivit, které už Estonsko, Lotyšsko a Litva dělají. Je to něco jako deštník. Nejde jenom o bunkry, ale taky o změny zákonů – jak vzít pozemek do užívání státu, jak se dohodnout se soukromými vlastníky, že můžete pravidelně trénovat na jejich území a tak dále.

Estonsko s Ruskem sdílí asi třísetkilometrovou hranici, velká část vede Čudským a Pskovským jezerem. Jak chcete chránit hranici, která leží uprostřed jezera?
Postavíme bunkry i na dně jezera... Ne, teď si samozřejmě dělám legraci. Budeme bránit po celé délce, bereme v úvahu i jezero nebo jiné vodní cesty, ale nemyslím si, že má smysl zacházet do větších podrobností. 

A jaká je teď situace na hranici? Dochází tam třeba k nějakým incidentům?
V současné době je situace na estonské hranici i přímo za ní poměrně klidná. Měli jsme a stále máme (ruské) posádky velmi blízko našich hranic, takže některé ruské síly – nejaktivnější a nejbojeschopnější jednotky – se nacházely jen necelou půlhodinu jízdy za našimi hranicemi, je to například 76. letecká útočná divize nebo 2. brigáda speciálních sil.

Nicméně většina těchto jednotek bojuje na Ukrajině a umírají tam, takže většina aktivit, které v současné době mají, je pořádání spousty pohřbů.

Takže situace je napjatá, ale klidná. Nestalo se nám to, co Litvě, Lotyšsku nebo Finsku, kde byli uprchlíci využíváni jako zbraň a tlačeni přes hranice.

Extrémně populární

Estonsko je, podobně jako třeba Finsko, známé celospolečenským přístupem k obraně, ač má estonská armáda jen necelých sedm tisíc profesionálních vojáků. Dokonce jste hned v roce 1991, kdy jste získali nezávislost na Sovětském svazu, zavedli povinnou vojenskou službu. Jak se to osvědčilo?
Estonská armáda není tak malá, v řádu dvou tří dní dokážeme povolat čtyřicet tisíc lidí v záloze. A ti jsou plně vycvičení, vybavení a mohou hned plnit úkoly.

Veiko-Vello Palm

Generál se narodil v roce 1971, k estonským obranným silám nastoupil v roce 1992. Kromě Estonska studoval i ve Finsku. Od roku 2023 vede nově vzniklou Estonskou divizi.

Záložníků máme ale k dispozici mnohem víc. Estonců je celkem 1,3 milionu a v současné době máme více než dvě stě tisíc lidí s povinností záložní služby a přibližně devadesát tisíc lidí, kteří prošli výcvikem v posledních dvaceti letech a kteří absolvovali obnovovací výcvik.

Takže to není jen o malé armádě v mírových časech, ale i o početných rezervách. A pokud jde o povinnou vojenskou službu, věřte tomu, nebo ne, ale je extrémně populární.

Často děláme průzkumy veřejného mínění a vychází z nich, že přes osmdesát procent Estonců podporuje vojenskou službu a armádní zálohy. Jen málo lidí vojnu nedokončí, jsou to asi čtyři procenta každý rok, i to ukazuje, že je to široce přijímané ve společnosti.

To se ale nestalo samo od sebe. Hodně jsme komunikovali jak s branci, tak se záložáky, s celou společností, abychom tuto službu vedli formou, která by byla přijatelná pro společnost.

Když se ještě vrátím, prováděli jste v estonské armádě nějaké změny po ruské invazi na Ukrajinu?
Ty změny jsou evoluční. Víc než třicet let víme, kdo je naše existenční hrozba – Rusko. Provedli jsme reorganizaci estonských ozbrojených sil, čímž vznikla Estonská divize. Náš cíl je ale pořád stejný: bránit Estonsko v Estonsku.

Šéf finské armády popisuje ‚totální obranu': Abyste přežili, musíte být jednotní a ochotní přispět

Číst článek

Máme velmi problémového souseda, a proto se hodně zaměřujeme na pozemní síly. Divize nám umožňuje lépe koordinovat všechny druhy sil – letectvo, námořnictvo, kyber, speciální síly.

Pomáhá nám také lépe integrovat estonské civilní agentury a civilní zdroje do vojenské obrany státu a v neposlední řadě lépe integrovat alianční spojence do estonské obrany.

V posledních několika letech po otevřené agresi Ruska proti Ukrajině je situace chmurná, ale zároveň je mnohem jasnější. Masky jsou dole.

Nesmíme znovu uvažovat o přístupu „business as usual“ (jako by se nic nedělo – pozn. red.). Diplomacie je důležitá, ekonomika je důležitá, ale neustále s Ruskem špatně komunikujeme.

Komunikace s Ruskem musí být v příštích několika letech nebo do doby, než se situace zlepší, opravdu jednoduchá a přímočará. Žádné složité věty. Musíme nakreslit čáru a říct: „Kdo ji překročí, zemře.“ Je to velmi jednoduché. A od toho pak začneme budovat náš vztah s Ruskem znovu.

Nemůžeme jen držet palce

Letos vynaloží Estonsko na obranu přes tři procenta HDP. Zvažujete nákup vlastních stíhaček? Ty totiž pobaltské státy nevlastní a ve střežení jejich vzdušného prostoru se střídají ostatní státy NATO.
Stále uvažujeme o nákupu stíhaček, ponorek a další drahé techniky. V současné době se ale soustředíme na to, promiňte, že to řeknu velmi otevřeně, jak případně zabít co nejvíce vojáků Ruské federace. Takže efektivita nákladů je pro nás velmi důležitá. Stíhačky jsou v našem seznamu rozvoje schopností, ale velmi, velmi nízko.

Jste spoluautorem analýzy estonského ministerstva obrany s názvem Vojenská strategie pro vítězství Ukrajiny a porážku Ruska. Můžete shrnout hlavní myšlenky dokumentu?
Cílem bylo použít velmi jednoduchý jazyk, ale nezjednodušovat situaci. Psali jsme to proto, že jsme viděli, že někteří lidé začali být opatrnější a začali mluvit o tom, jak lze ukončit válku na Ukrajině prostředky, které nejsou vojenské. A pro nás to byla velmi chmurná perspektiva.

Estonští branci na výcviku poblíž Tapy, 2017 | Foto: Ints Kalnins | Zdroj: Reuters

Pokud, řekněme, Ukrajině nepomůžeme a Rusko dosáhne svých vojenských cílů, pak bude celá země zdevastovaná, společnost rozvrácená, ekonomická síla zmizí. Ukrajina bude okupovaná a my už víme, jak se Rusko chová na okupovaných územích. Znamenalo by to také mnohem více ukrajinských uprchlíků v Evropě.

Estonská divize

Je hlavní bojovou jednotkou estonských pozemních sil. Divize byla založena v prosinci 2022 a velí 1. a 2. pěší brigádě, stejně jako dělostřeleckému praporu a podpůrným jednotkám. Divize je přímo podřízena náčelníkovi generálního štábu. V jejím čele stojí generál Veiko-Vello Palm.

Chtěli jsme říct, že situace není špatná a že my, kdo podporujeme Ukrajinu, máme navrch – vojensky, politicky, ekonomicky. Hlavním poznatkem je, že vítězství ukrajinské armády je naprosto možné. Ukrajina může vojensky zvítězit.

Zadruhé bychom neměli ani uvažovat o ničem jiném. Cokoli jiného než ukrajinské rozhodné vojenské vítězství je pro Evropu a západní země katastrofa.

Třetí poznatek je, že musíme prostě jít vpřed. Musíme jen pracovat, koordinovat se a soustředit se. Vítězství Ukrajiny se bez nás neobejde. Nemůžeme říct, že Ukrajině držíme palce, snad jim to vyjde a zapomenout na ně.

Musíme být trpěliví. Na straně Ruska i Ukrajiny uvidíme ještě hodně neúspěchů, proto nesmíme po každém neúspěchu propadat zoufalství. Musíme Ukrajincům zaručit podporu, aby se mohli soustředit pouze na boj a osvobození své země.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme