‚Už se tady nedá žít, nemají s nikým slitování.‘ Kvůli bojům odchází z Náhorního Karabachu tisíce Arménů
Sedmdesátiletá učitelka v důchodu Věra Petrosjanová uprchla z Náhorního Karabachu spolu s rodinou jen s oblečením, jež měla na sobě. A nevěří, že se ještě bude moci domů vrátit. Se svým příběhem se nyní svěřila agentuře Reuters, které popsala také střelbu, hlad, chaos a utrpení, jemuž byla svědkem před útěkem do Arménie.
Věra Petrosjanová je jednou z tisíců etnických Arménů, kteří prchají z Náhorního Karabachu poté, co toto území minulý týden po bleskové vojenské operaci ovládl Ázerbájdžán.
„Nechala jsem tam všechno. Nevím, co mě čeká. Nemám nic. Nic nechci,“ řekla v úterý Reuters ve velkém hotelu ze sovětské éry na arménské straně hranice s Ázerbájdžánem.
„Můžeme žít ve stanech, jen aby děti mohly žít své životy,“ poznamenala vdova, která má dvě dcery, čtyři vnoučata a tři pravnoučata. „Nikomu bych nepřála vidět to, co jsem viděla,“ pronesla dále s odkazem na zmíněnou střelbu, hlad, chaos a utrpení.
Z Náhorního Karabachu odešlo téměř 7000 etnických Arménů. Obávají se pronásledování i čistek
Číst článek
Někdejší učitelka dějepisu agentuře vyprávěla, jak Ázerbájdžánci začali střílet v její vesnici. „Boje pokračovaly celý den. Byli jsme strašně vyděšení. Dva dny jsme žili v jeskyni,“ řekla.
Následně se dostali na základnu ruských vojáků, kteří mají v Karabachu roli mírových sil, kde zůstala s rodinou asi týden. Poté se vydali na cestu do Arménie.
Ve spěchu si při útěku nestihla vzít s sebou ani fotky svého syna Artura, který zemřel v pouhých 18 letech během bojů v první karabašské válce s Ázerbájdžánem, která se odehrávala v letech 1988 až 1994, píše Reuters.
„Zbyla mi jen jeho fotka v telefonu. To je vše, co po svém Arturovi mám,“ řekla Petrosjanová.
Nyní sní o návratu do Náhorního Karabachu neboli Arcachu, jak mu říkají Arméni, ale život pod nadvládou Ázerbájdžánu je pro ni nemyslitelný. „Už se tam nedá žít. Nemají s nikým slitování. Všichni se strašně bojí,“ řekla.
Blesková ofenziva
Petrosjanová je jednou z přibližně 120 000 etnických Arménů, jejichž svět se obrátil vzhůru nohama poté, co Ázerbájdžán minulý týden spustil bleskovou ofenzivu s cílem převzít nad sporným hornatým regionem kontrolu.
Arméni na genocidu nezapomněli. Náhornímu Karabachu hrozí masový exodus, míní historik
Číst článek
Poté, co ázerbájdžánské jednotky prolomily obranné pozice arménských separatistů, bylo dojednáno příměří a karabašské úřady kapitulovaly. Z Náhorního Karabachu kvůli tomu odcházejí tisíce lidí, kteří mají strach z pronásledování a etnických čistek.
Arméni z Náhorního Karabachu už dříve Reuters popsali, že mají jen velmi omezený přístup k jídlu, elektřině či palivu a fakticky žili pod obležením. Ázerbájdžán totiž měsíce blokoval či omezoval provoz Lačinského koridoru, který je jedinou pozemní spojnicí mezi Karabachem a Arménií.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, ale za podpory Jerevanu ho i s přilehlým územím ovládli tamní arménští separatisté v krvavé válce, která skončila v roce 1994.
Během šestitýdenních bojů s Arménií v roce 2020 dobyl Ázerbájdžán zpět okresy sousedící s regionem i část Karabachu. Válku tehdy ukončilo příměří zprostředkované Ruskem, které tam má od té doby asi 2000 vojáků v roli mírových sil.
