Husarský kousek Hamásu. Rukojmí může použít jako živé štíty či vyjednávací kartu, říká komentátor Slezák
K akci proti Izraeli se přidalo i libanonské radikální hnutí Hizballáh. V neděli se přihlásilo k útokům na severní Izrael. Desítky jím vypálených minometných granátů dopadly do sporného území na izraelsko-libanonské hranici. Izrael odpověděl dělostřeleckou palbou. „Kdyby chtěl Hizballáh jít do totální války, zapojil by raketový arzenál. Útok je spíš gesto solidarity s palestinským lidem,“ říká zahraničněpolitický komentátor Milan Slezák.
Do konfliktu se zapojil Hizballáh. Co to podle vás může znamenat? O co Hizballáhu jde?
Když vycházím z toho, co se dnes ráno stalo, ale zdůrazňují jen z toho, co se stalo dnes ráno, tak bych řekl, že zatím to ještě nic neznamená. Že je to opravdu to gesto solidarity s palestinským lidem, o kterém tedy Hizballáh mluví, protože ten útok je relativně umírněný.
Novinářka žijící v Izraeli: Vláda si myslela, že může palestinská práva ignorovat. Ta představa vybuchla
Číst článek
Připomínám, že Hizballáh má ve svém arzenálu stovky raket, které jsou schopny zasáhnout kterékoliv místo v Izraeli. Kdyby chtěl Hizballáh jít do totální války, kterou v podstatě požaduje Hamás, tak by jistě zapojilo tento svůj raketový arzenál, a to v daleko větší míře. Takto je to zatím opravdu jen pokus dát podporu Hamásu, ale příliš se do toho konfliktu nezaplést. Nevíme samozřejmě, co bude v dalších dnech.
Jak na to nyní reaguje Saúdská Arábie, která je blízko tomu, aby uzavřela mírovou dohodu s Izraelem?
Saúdská Arábie je ve velmi nepříjemné situaci, protože na jednu stranu opravdu má tisíc a jeden důvod k tomu, aby se sblížila s Izraelem. A už na úkor tohoto očekávaného sblížení obětovala do jisté míry vztahy s Palestinci, i když stále mluví o tom, že hájí jejich zájmy.
A právě proto, že stále mluví o tom, že hájí jejich zájmy, tak teď je vystavena situaci, kdy se musí jasně vyslovit. A vyslovit se buď pro Izrael a říci, že to, čeho se dopouští ozbrojenci Hamásu na izraelském území, může být považováno za válečné zločiny. Anebo to třeba odsoudit nějak umírněněji.
Z Libanonu je hlášena střelba na sever Izraele, přihlásil se k ní Hizballáh
Číst článek
A nebo si stále ještě zachovat tu roli ochránce Palestinců, o kterou ostatně usiluje i její rival Írán, a postavit se na palestinskou stranu. A Saúdská Arábie se pokusila mírně, i když ne úplně razantně, postavit právě na stranu Palestinců, když v oficiálním prohlášení včera uvedla, že mnohokrát varovala před tím, že ta situace na palestinských územích a v Izraeli hrozí výbuchem, ale že ji vlastně nikdo neposlouchá. A v podstatě si z toho člověk může odvodit, že Izrael si za ten výbuch násilí může sám. Tak to je razantní rozdíl samozřejmě oproti evropským zemím nebo Západu, které jasně odsoudili tuto invazi Hamásu.
No a vyplatí se Hamásu, že vsadil vlastně všechno na jednu kartu. Co by považoval třeba za vítězství? A co je řekněme ochotný obětovat?
To je otázka, na kterou se bude sice léta odpovídat až po konci té války, ale na druhou stranu Hamás se nyní může považovat za vítěze. Protože za prvé se mu podařilo překonat tu zdánlivě nepřekonatelnou bariéru mezi pásmem Gazy a mezi Izraelem. A za druhé izraelská armáda, třebaže jedna z nejlepších na světě, není schopna ho porazit ještě ani dnes. A to už do Izraele mířil zase další výsadek. Ani dnes po tolika hodinách bojů.
A za třetí Hamásu se podařil husarský kousek, protože se zmocnil rukojmích a to pro něj bude velmi významná vyjednávací karta. Nemluvě o tom, že by ta rukojmí mohl použít jako živé štíty. On ta rukojmí, pokud je Izraelci neosvobodí, a to bude velice těžké, velice dobře, v tom je mistr, využije jako vyjednávací kartu. A pokud se Izraelci nepodaří osvobodit, tak Hamás může dosáhnout toho, že budou z izraelských věznic propuštěni jeho bojovníci, což už samo o sobě je velké vítězství právě výměnou za ta rukojmí.
