Zisk miliarda, elektřina navíc za 600 milionů. ‚Je to mimořádný náklad,‘ varuje šéf Třineckých železáren

Velké průmyslové firmy varují před dalším růstem cen energií. Zhorší to naši schopnost konkurovat v Evropě, říkají a poukazují na nově schválený rozsáhlý program pomoci pro podniky v sousedním Německu, v přepočtu za 300 miliard korun. Podle generálního ředitele Třineckých železáren Romana Heideho by s poplatkem za obnovitelné zdroje měla energeticky náročným podnikům pomoci stejně jako v Německu vláda.

Peníze a vliv Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide

Generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide | Foto: Třinecké železárny

Důvodem zdražení pro tuzemské podniky, které se čeká od ledna, je navržené zvýšení regulované části ceny elektřiny. Do ní se má totiž pro příští rok podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) promítnout plně příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů a také nárůst nákladů na služby distribuční a přenosové sítě. Poplatek za podporované obnovitelné zdroje energie (POZE) i náklady sítí totiž vláda už v roce 2024 nebude dotovat, jako to dělala kvůli energetické krizi v letošním roce.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Peníze a vliv. Moderuje Jana Klímová

Z návrhu ERÚ tak vyplývá, že regulovaná složka cen elektřiny pro velké podniky má hlavně kvůli poplatku za POZE zdražit o víc než 200 procent. Celkový účet by ale podle vlády firmám, stejně jako domácnostem, měla snížit levnější cena samotné, tzv. silové elektřiny. Zdražení má být tak jen v řádu procent. To ale velké podniky odmítají, podle nich se jim příští rok elektřina už moc nezlevní a zvýšení regulované složky na ně plně dopadne.

Například pro největšího výrobce oceli u nás, Třinecké železárny, půjde o zvýšení nákladů na energie o víc než 600 milionů korun.

„Pokud plánujeme hospodářský výsledek naší společnosti pro příští rok někde kolem miliardy korun, tak si představte, že vám z toho vlastně najednou ubyde 600 milionů,“ upozornil v rozhovoru pro pořad Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide.

Oceláři a další velké průmyslové firmy jsou přitom nejen pod tlakem konkurence na světovém trhu s ocelí, ale i kvůli dohodě snižovat emise CO2 v Evropě. Chtějí proto, aby jim stát pomohl.

Vidím rezervy, říká ministr 

Podle ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS vláda kvůli konsolidaci státních financí moc možností nemá. Případný návrat větších dotací na POZE by znamenal výraznou změnu státního rozpočtu na příští rok, kterou by musela schválit celá vláda. Kabinet tak chce spíš v připomínkovém řízení žádat po ERÚ, aby návrh růstu cen regulované složky upravil směrem dolů.

Kolik zaplatíme za elektřinu? O pětistovku za rok méně, ale i o 24 tisíc korun víc

Číst článek

„Například já osobně v tom návrhu rezervy ještě vidím, takže si myslím, že celkový objem té regulované složky by mohl ještě poklesnout. Ale finální rozhodnutí udělá ERÚ,“ uvedl Stanjura. Na rozdíl od Německa navíc tuzemské podniky mají k dispozici Modernizační fond.

Připomínkové řízení k návrhu regulovaných cen energií končí dnes (v úterý), rozhodnutí o jednotlivých položkách má ERÚ vydat do konce listopadu.

Podle Heideho by s poplatkem za POZE měla energeticky náročným podnikům ale pomoci vláda, stejně jako v Německu. „Vytvořili si speciální fond, do kterého se ukládají peníze z emisních povolenek a následně z toho sanují tu potřebnou částku,“ říká v rozhovoru pro Peníze a vliv Roman Heide.

Jedna surovina? Přes 30 procent

Co by tedy měla ideálně pro velké podniky vláda udělat, pokud jde o ceny energií?
Pod slovíčkem ideální si představíme platbu za POZE jako nulu. Vláda by si podle mého názoru měla jednoduše promítnout, co podniky s velkou spotřebou energií státu přinášejí, jakou ekonomickou sílu dávají regionu, potažmo celé republice. Jaká je jejich výkonnost i v rámci jiných produktů, to znamená i platba daní, odvodů za zaměstnance, objem zaměstnanosti atd. A na základě toho by si určitě měla sestavit nějakou tabulku těchto firem a podívat se, jak jim může pomoci v rámci konkurenceschopnosti. Protože musíme si říct, že to je přímá úměra. Pokud přestaneme být konkurenceschopní, budeme mít problém na trhu, a to samozřejmě sebou nese další komplikace.

Jak velký podíl mají náklady na energie v případě Třineckých železáren?
Když si vezmu zpracovací náklady na tunu oceli, které máme, tak je to 28procentní položka.

Zdražení elektřiny pro nejvíc lidí bude od nuly do dvou procent, odhaduje šéf ČEZ Daniel Beneš

Číst článek

Energetický regulační úřad, ale i ministři vlády říkají, že sice poroste regulovaná složka, ale ta tvoří jenom malou část celkové ceny elektřiny. A ta největší část, silová elektřina, významně klesá. Projevilo se to u vás v cenách?
Já bych to úplně tak neviděl. Na druhou stranu nechci tady teď torpédovat prohlášení ministrů a vlády. Uvidíme, co ještě udělají. Jenom chci říct, že jestliže dneska jsme na podílu 28 % elektrické energie, která se nám promítá do nákladů na tunu, tak když přijde navržený poplatek za POZE, přehoupne se nám to přes 30 procent. A jestliže jedna jediná vstupní surovina, kterou je energie, nám udělá přes 30 procent, tak je to mimořádný náklad. Uvidíme, s čím přijde vláda, s jakými čísly. Abychom totiž z toho výpočtu nakonec nezjistili, že ta „silovka“ je menší část než celé to nabalení různých přenosových a dalších nákladů, které jsou na tom navěšeny. Protože si nemyslím, že je tady nějaká vize, že tak výrazně spadne silovka, aby tu celkovou hodnotu mohla anulovat. Tak to nevypadá.

V Německu využívá vláda na kompenzace poplatků za obnovitelné zdroje Klimatický a transformační fond. V Česku ale existuje Modernizační fond. Čerpáte z něj třeba nějaké prostředky? Máte tedy nějakou podporu od státu?
Náš největší problém je to, že my vyrábíme ocel. Existuje článek 14, který nás nechci říct diskriminuje, ale poměrně dost odstavuje od všech možných a nemožných pobídek, které bychom mohli získat. To je zásadní problém, který nás mrzí. Výroba oceli prostě byla zařazena do určitého katalogu produktů, které jsou ne úplně populární, když to řeknu kulantně.

Takže kvůli tomu nedosáhnete na řadu dotací?
Takže u některých věcí jsme vlastně vyloučeni předem. Samozřejmě jsme také velká firma, to myslím jako terminus technicus, takže to je pro nás další hendikep. Když jste se ale ptala na ten fond jako takový, tak já si myslím, že principiálně my z něj přece nemůžeme něco čerpat, abychom zaplatili část nějakého navýšení ceny. Chápu, že vláda se musí chovat zodpovědně, a tudíž přistupuje k velmi nepopulárním věcem, aby srovnala nějak státní rozpočet. Na druhou stranu si musíme uvědomit, koho tím ovlivníme. Jestli jsou to výrobci, regionální zaměstnavatelé jako jsme my, kteří drží region v nějaké kondici, tak to se nám v budoucnu může vymstít. Bohužel.

Generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide | Foto: Třinecké železárny

V rámci evropského Green Dealu čeká Třinecké železárny velká proměna, máte před sebou dvě velké investice. jednak do přestavby vaší Energetiky Třinec z uhlí na paroplyn a jednak do další nové obloukové pece. Když byste měl říct principiálně, je to pro vás správná cesta? Jste zastánce Green Dealu, nebo odpůrce?

Roman Heide (47)

Třinecké železárny vede od dubna letošního roku, kam přišel z pozice generálního ředitele společnosti ŠMT, strojírenské firmy z Plzně. Předtím působil v manažerských pozicích firem Pilsen Steel, Vítkovice Heavy Machinery, Scheffield Forgemaster. Je absolventem magisterského i postgraduálního studia oboru materiálové inženýrství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava. Ve volném čase se věnuje turistice, lyžování, jízdě na kole, četbě a rodině.

Třinecké železárny je největší hutní firma v ČR, má téměř 7000 zaměstnanců, i s dceřinými firmami 10 tisíc; patří do skupiny Moravia Steel.

Víte, jsme v nějaké etapě vývoje lidstva a já zatím neumím vyhodnotit, jestli je ten přechod pozitivní, nebo negativní. Jsou věci, které jsou až úsměvné. Když si představíme takové ty fóry, jak stojí na sídlišti 60 tisíc elektromobilů a všichni z oken obýváků vytažené prodlužovačky, tak to je úsměvná záležitost. Na druhou stranu musíme si říct, že asi přišlo období, kdy je potřeba se podívat do nějaké širší budoucnosti. A myslím si, že třeba vodíková cesta nás může posunout jako lidstvo. Samozřejmě to bude ještě dlouhá cesta, dlouhý vývoj, ale nic není na začátku snadné. Ptala jste se na Green Deal, když se dělá něco překotně, řekněme až lehce zbrkle, tak kolem toho je spousta problémů. A já si myslím, že my jako Evropané jsme se do toho opravdu pustili velmi, velmi překotně. Jsou na to dnes nastavené různé legislativní kroky, jako třeba dotace. S tím, že dotace bude trvat jen a pouze pět let, kdy se musí dodržet výstavba daného zařízení, konkrétně elektrické obloukové pece. Jenomže jenom příprava pro technické zadání nám zabere rok, pak nám určitě zabere dalších iks měsíců nebo let vlastní příprava základů a tak dále.

‚Ocelářství přežije‘

Ale zelenou transformaci Třineckých železáren jste si stanovili už do roku 2032 sami. Tak neupletli jste si sami na sebe bič?
No, bič… Samozřejmě je tu hledisko, jako je ekonomika. Od roku 2026 začne vláda výrazně snižovat příděl emisních povolenek. Pro nás to bude znamenat další náklad, který se nám bude muset promítnout do hodnoty produktů, což bude další problém. A potom přijde moment, kdy bude ukončen příděl emisních povolenek. Při současném pohledu, náš systém výroby, kdy ve dvou vysokých pecích vyrábíme surové železo a následně ho zpracujeme v konvertorech na ocel, tak to by bylo asi neúnosné ekonomicky. Proto jsme jasně stanovili poměrně závazný termín k tomu, abychom odstavili naši jednu vysokou pec po instalaci elektrické obloukové pece.

Přežije podle vás v Česku ocelářství přechod na bezemisní výrobu?
Jsem pevně přesvědčen, že ano. Já tomu věřím. To je pro mě základní věc. Když se kolem sebe rozhlédnete, tak máte ocel všude. Minimálně když jíte oběd, snídaně, večeře, tak jíte ocelovým příborem.

Nejde to všechno dovézt z Indie nebo z Číny?
To si nechci ani připustit.

Jak funguje dovoz železné rudy z Ukrajiny? Komu prospívají sankce proti Rusku? A jak Třinecké železárny vnímají potíže firmy Liberty Steel Ostrava? Celý rozhovor s Romanem Heidem si poslechněte v audiu.

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme