Václavské varování aneb kdo přijde příště?
Nihil novum sub sole, mohl si leckdo s pokrčením rameny říkat k protivládní demonstraci na Václavském náměstí. Neboť na prvý pohled se tu pod sobotním sluncem mnoho nového nedělo. Ve srovnání kupříkladu s ještě pořád vlastně nedávnými antivaxerskými protesty, na kterých se nechuť k očkování míchala s dost nesourodými požadavky na odchod z EU a NATO a s čitelnými sympatiemi k putinovskému Rusku.
I někteří řečníci byli ti samí, paní Mayerová Zahradníková, pánové Volný a Skála; ukázalo se i pár méně známých zástupců SPD, včetně pravděpodobného prezidentského kandidáta Blaška.
Kdo by mohl přijít příště
Nicméně nové a nezanedbatelné bylo množství asi sedmdesáti tisíc účastníků. A samozřejmě aktuální ústřední téma, tedy ceny energií a podle vystupujících zcela nemožná vláda, která má do konce měsíce podat demisi, nebo nastane „občanské právo na odpor“.
Padlo i slovo stávka. Blíže ovšem nespecifikovaná. Organizátoři akce s trumpovským názvem „Česká republika na 1. místě“ by se také asi na nějakou viditelnou těžko zmohli. Zvlášť když mnozí jejich sympatizanti už jaksi nemají v důchodu jak stávkovat.
Přesto si lze představit, že na Václavské náměstí možná ještě tentokrát nepřišli lidé, kteří sice zrovna nemusí Trikolóru, Volný blok, KSČM nebo SPD, ale tísní je obavy z neúnosné drahoty elektřiny a plynu plus inflace, a tedy růstu cen zejména potravin, a zdá se jim, že na ně Fialův kabinet dost nemyslí anebo je před blížícím se podzimem pořád jako zpomalený film. Ale pokud se řešení nezačne viditelně rýsovat, příště už na podobnou, a tedy o jejich přítomnost mohutnější demonstraci dorazí.
Nepřehlížet!
A časem některým možná připadne, že volání po samostatnosti a neutralitě, „osvobození českého průmyslu ze závislosti na zahraničních společnostech“, po levném ruském plynu a mimo jiné po výměně Rad České televize a Českého rozhlasu, a samozřejmě po předčasných volbách, má něco do sebe. Zvlášť když jim opozice neustále opakuje, že by se o ně uměla jinak postarat. O tom si sice lze myslet své, ale v temných časech, jaké dnes a denně prorokují de facto veškerá média, takové sliby logicky fungují.
A po loňském volebním výpadku nejen levice nemá skoro milion voličů ve sněmovně své přímé zástupce. To ví velmi dobře Babiš, Okamura i řada dalších v závěsu. Přehlížet to by se mohlo vládní pětikoalici šeredně nevyplatit. I když se jí demonstrace v extremisticko-antisystémovém duchu, jaký vlál nad tou pražskou sobotní, může jevit podružná. Především rozsahem jisté varování nesporně nesla.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Bude obnovená pomoc západu Ukrajině účinná?
Libor Dvořák
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková
Putin si může mnout ruce nad střety svých odpůrců
Alexandr Mitrofanov
Luxovat, nebo se těšit na partnera?
Ondřej Konrád