Premiér Fiala věří, že pohled veřejnosti na vládu se změní, až tato opatření zafungují. Pomoci může i zlepšené mezinárodní ekonomické prostředí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Vláda ještě může zvrátit nepříznivé trendy ve veřejném mínění

Vládní koalice by ale mohla udělat víc než jen spoléhat na růst hospodářství. V polovině svého mandátu by se mohla kupříkladu pokusit o cosi jako inventuru své dosavadní činnosti. A vyvodit z ní změny. Tou nejvíce žádoucí je změna ve stylu vládnutí.

Malá popularita vlády totiž souvisí i s tím, že zatím často působila jako dosti nesourodý celek, v němž se jednotliví ministři nedrží společné komunikační strategie.

Premiér – i v důsledku tohoto komunikačního šumu – nepůsobil v prvních dvou letech vládnutí pětikoalice jako skutečný lídr.

Fialovým problémem je i jeho osobní styl. Jeho rozvážnost a akademický nadhled mnohem lépe fungují v zahraniční politice než v té domácí. V ní je občas neviditelný. Popřípadě se jeví jako slabý.

Symbolické gesto?

Tento jeho obraz ovšem souvisí nejen s jeho vystupováním, ale také se skutečností, že zatím ignoroval slabé výkony nebo skandály některých ministrů.

Premiérova pozice je samozřejmě složitá, protože nemůže ministry měnit bez souhlasu jednotlivých koaličních stran, kterých je pět. Přesto by se o to – v diskuzi s lídry koaličních stran – měl pokusit.

Vládě by mohly nalít do žil novou energii – a ve veřejném mínění jí pomoci – zejména změny v čele ministerstev spravedlnosti, zdravotnictví, financí a práce a sociálních věcí.

Ministři zdravotnictví, financí a práce a sociálních věcí jsou spojeni s nepopulárními kroky vlády, které ne vždy dokázali komunikačně zvládnout.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek je zase velkou částí veřejnosti vnímán jako někdo, komu procházejí kvůli jeho úzkému vztahu s Fialou nejrůznější přešlapy.

Smysluplným personálním změnám ve vládě ovšem brání skutečnost, že vláda je na základě koaliční smlouvy uspořádána jako jakási konfederace ministerstev, která kontrolují jednotlivé koaliční strany, nikoliv premiér.

Ne všechny koaliční strany přitom mají ve svých řadách výrazné osobnosti, které by mohly jejího současného ministra nahradit. Takové osobnosti by se ale našly v jiných stranách.

Buďme konkrétní: možná největšího odborníka na finance má pětikoalice v bývalém viceguvernérovi České národní banky Luďku Niedermayerovi, který ovšem není členem Občanské demokratické strany, která ministerstvo kontroluje, ale TOP 09.

Největší odbornicí v rámci pětikoalice na téma práce a sociálních věcí je Olga Richterová z Pirátské strany, zatímco lidovec Marian Jurečka, který stojí v čele ministerstva práce a sociálních věcí, je odborníkem na zemědělství.

Jinými slovy: smysluplné změny ve vládě by se zřejmě neobešly bez změn v dohodách o novém rozdělení ministerstev mezi jednotlivými stranami.

Není to bohužel příliš reálné, protože současné rozdělení je i obrazem síly jednotlivých stran. Kdyby ovšem koalice k takové rekonstrukci ale sílu našla, mohl by se obraz vlády výrazně proměnit.

V méně ideálním případě by ale nepochybně pomohlo i nahrazení problematických ministrů jinými politiky z řad stran, které už daná ministerstva kontrolují. Bylo by to důležité symbolické gesto, ukazující, že vláda chce v příštích dvou letech vládnout jinak než dosud.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít