Schází klimatická gramotnost
Vedra, která v Evropě zažíváme, znovu připomněla, že klimatické změny postupují rychleji, než vědci ještě nedávno předpokládali. Rekordní teploty, které zažila Británie, tam měly podle klimatického modelu nastat až v roce 2050. Ve Španělsku, Portugalsku a jižní Francii přesahují denní teploty 40 stupňů a šíří se požáry, které si doposud vyžádaly skoro dva tisíce obětí. Požáry zachvátily i Řecko nebo Chorvatsko.
Generální tajemník OSN António Gutteres proto představitelům vlád 40 zemí světa připomněl, že „polovina lidstva se nachází v oblastech ohrožených povodněmi, suchem, extrémními bouřemi nebo požáry. Přesto i nadále posilujeme naši závislost na fosilních palivech“.
A dodal, že máme dvě volby: kolektivní akci, nebo kolektivní sebevraždu.
Naši politici stále hovoří o nutnosti snížit uhlíkovou stopu, ovšem nikoli jako o něčem, co je v našem bytostném zájmu, ale co nám nařizuje Brusel.
Všechny naše vlády zatím spíše hledaly způsob, jak se zelené transformaci vyhnout. Tím se lišíme od vyspělých států, kde Green Deal chápou jako ekonomickou příležitost.
Evropská komise navrhuje vytvořit sociálně-ekologický Fond pro spravedlivou transformaci. Celkově by se mělo jednat o 17,5 miliardy eur, pro nás je vyhrazena částka téměř 43 miliard korun.
Ale Česká republika je jednou z posledních zemí, která dosud nemá konkrétní plán plnění závazků vyplývajících z Pařížské dohody a Evropského zeleného údělu.
Česká klimatická neznalost
To ostatně před nedávnem potvrdil i Městský soud v Praze svým verdiktem v rámci takzvané klimatické žaloby.
Navíc podle analýzy sociálně-ekologické platformy Re-set hrozí, že se evropské peníze – původně určené hlavně na podporu malých a středních podniků – u nás dostanou do rukou především našich uhlobaronů.
Bezmála polovina financí z fondu má totiž jít na netransparentně vybrané „velké strategické projekty“.
V Praze by kolem roku 2050 mohlo klima odpovídat současnému Tbilisi, říká expert
Číst článek
Pod dojmem války na Ukrajině, nedostatku plynu a rostoucích cen energií se řada našich politiků a komentátorů snaží téma ochrany klimatu z veřejné debaty vytěsnit. „Green Deal posuňme dýl,“ říkají.
Na způsob informování o změnách klimatu má vliv i skutečnost, že řadu významných médií vlastní kupříkladu Daniel Křetínský, patřící k největším uhlobaronům, a odklon od fosilních paliv rozhodně není v jeho zájmu.
Nedávno třeba některá média poněkud ironicky informovala o údajném evropském návratu k uhlí. Německo, Rakousko, Francie a Nizozemsko skutečně uvedly některé své již vyřazené uhelné elektrárny do pohotovostního režimu.
Jak však ukazuje analýza think-tanku Ember, nebude to mít vliv na rychlý konec uhlí a emise to zvýší jen minimálně. Tyto elektrárny budou totiž v pohotovostním režimu čekat na krizovou situaci a pravděpodobně ani potom nepojedou naplno.
Není potom divu, že naše veřejnost je poněkud zmatena. Podle průzkumu Českého rozhlasu sice 86 procent Čechů věří, že změna klimatu ovlivní svět, ovšem jen 39 procent čeká, že ji přímo pocítí sami.
Průzkum Masarykovy univerzity v Brně potvrzuje, že veřejné mínění je sice ochraně klimatu nakloněno, ale znalosti české populace o klimatických změnách jsou natolik chabé, že je veřejnost snadno manipulovatelná.
Protože ochrana klimatu znamená odklon od fosilní ekonomiky, panuje zejména nejistota, co to přinese.
Do budoucna bude tedy zásadní komunikace a neustálé připomínání základních faktů a čísel, která jsou pro pochopení klimatických změn a role České republiky určující.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Bude obnovená pomoc západu Ukrajině účinná?
Libor Dvořák
Ministryni pro vědu, výzkum a inovace Česko potřebuje. Musí mít tah na branku
Apolena Rychlíková
Putin si může mnout ruce nad střety svých odpůrců
Alexandr Mitrofanov
Luxovat, nebo se těšit na partnera?
Ondřej Konrád