Za výzkumem stojí především jedna žena – americká vědkyně Marlena Fejzo. Její profesní i osobní život skládají dohromady fascinující celek. Podle velkého profilového textu v New York Times se Fejzo výzkumu stavu známého jako hyperemesis gravidarum začala věnovat poté, co se s ním sama potýkala. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Klára Vlasáková: Vědecké vysvětlení nadměrných těhotenských nevolností ukazuje na přehlížení ženského zdraví

Při druhém těhotenství totiž zažívala nevolnosti tak silné, že neustále zvracela. Těhotenství skončilo potratem a Fejzo se při návratu do práce rozhodla, že chce zjistit o stavu víc – a především přijít na to, jak ho léčit.

Na výzkum jí však nikdo nechtěl dát prostředky, a tak pracovala roky ve svém volném čase a zadarmo. Přes všechny těžkosti se však po skoro čtvrt století dobrala k důležitému závěru. 

Podle studie, která byla v polovině prosince uveřejněna v odborném časopise Nature, hraje v problematice klíčovou roli hormon GDF15. Právě jeho produkce a citlivost žen na něj výrazně ovlivňují vznik hyperemesis gravidarum.

Potud by to byl příběh s happy endem. Vědkyně se snaží rozlousknout problém, kterým trpí 2 procenta těhotných a který v krajních případech může končit potratem nebo smrtí ženy. Jenže na celém líčení zarazí, jak dlouho byl celý problém bagatelizován.

Sama Fejzo ve zmíněném profilovém textu uvedla, že podle jejího lékaře byl celý problém jen v její hlavě. Domníval se totiž, že ženy trpí v těhotenství nevolnostmi, aby získaly sympatie svých manželů. 

Možná se tady zarazíte a řeknete si – no dobře, jeden mizerný lékař, to nic neznamená. Ale ještě před tím, než dojdete k závěru, že žádný problém vlastně neexistuje, zkuste se zeptat žen ve svém okolí, které si prošly těhotenstvím, na jejich zkušenosti. 

Připadaly si vyslechnuté? Měly dojem, že jejich přání a problémy jsou v porodnicích a v gynekologických ordinacích brány vážně? Jak s nimi jednal personál během porodu? A při poporodní péči? Zeptat se někoho, kdo danou zkušenost skutečně má, bývá dobrý, tradiční způsob, jak se o problému něco víc dozvědět. 

Nedůstojné zacházení s rodičkami u nás úzce souvisí také s domácími porody. Když politoložka Anna Pospěch Durnová a socioložka Eva Hejzlarová zveřejnily v roce 2021 šetření o motivacích, důvodech a názorech žen, které rodily plánovaně doma, vyšlo najevo, že 69 procent se pro porod doma rozhodlo po předchozí špatné zkušenosti v porodnici. 

Autorky ve výzkumné zprávě uvádějí: „Ženy by doma nerodily, kdyby si mohly vybrat porodní asistentku (66 procent), pokud by existovaly porodní domy (65 procent) a také kdyby se změnil přístup k rodičkám (62 procent).“ 

Průlomový objev 

A problém není jen v reprodukčním zdraví žen. Podle výzkumů – především z USA – čekají ženy ve srovnání s muži déle na diagnostikování rakoviny nebo srdečních onemocnění a je taky méně pravděpodobné, že jim personál nabídne léky proti bolesti… 

To všechno tvoří dohromady obrázek společnosti, kde žena musí zdlouhavě dokazovat, že jí skutečně něco je – že to není jen v její hlavě nebo že to není způsob, jak si zajistit pozornost. Prvním krokem je uvědomit si, že takový problém vůbec existuje. Objev Marleny Fejzo je v tomto ohledu průlomový.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Klára Vlasáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít