Co se stalo? Vláda Petra Fialy selhala, přestože vzdělávání zdůrazňuje jako prioritu v několika částech svého programového prohlášení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Rok, v němž vláda odsunula vzdělávání na vedlejší kolej

A právě když svůj vládní program v březnu aktualizovala, objevilo se první varování. Kabinet v něm sice nechal svůj slib, že garantuje platy na úrovni 130 procent průměrné mzdy v ekonomice – ale už jen pro učitele. Nikoli tedy pro všechny pedagogické pracovníky, jak stálo v programu původním, s nímž kabinet získal důvěru ve Sněmovně.

Vynechal tak tisíce asistentů, psychologů, speciálních pedagogů a dalších profesí, které jsou ve školách velmi důležité po covidu, kvůli ukrajinským dětem i kvůli vyrovnávání úrovně škol ve znevýhodněném prostředí. V tom je totiž Česko v mezinárodním srovnání na chvostu žebříčku vyspělých zemí.

Rozpor mezi rétorikou a realitou

Ale to byl jen začátek. Kabinet promítl závazek o výši učitelských platů také do návrhu zákona o pedagogických pracovnících. Vtělil do něj i srozumitelný postup, který zaručoval právě onu hladinu 130 procent.

Mzdy se měly určovat z celostátního průměru předminulého roku, ale násobily se vyšším koeficientem 1,4. Jasné, srozumitelné, naplňující vládní slib. Takto to schválili na svém jednání ministři, tedy i premiér Fiala, ministr financí Stanjura a ministr školství Bek, a také Sněmovna v prvním čtení.

Jenže ve druhém čtení právě tenhle výpočet na návrh pětice koaličních poslanců vypadl. A tak i učitelé zůstali bez původních garancí – letos budou někde na 113, nikoli na 130 procentech.

Ale to nejhorší teprve přišlo. Stručně řečeno – finanční podraz. Ministr financí Zbyněk Stanjura v prvním návrhu rozpočtu na rok 2024 sebral školství – tedy proklamované vládní prioritě – ve srovnání s letoškem 29 miliard. A dalších deset na vědu.

Mikuláš Bek sice reagoval, že s takovým rozpočtem by nebyl ve vládě, nicméně další měsíce se pokoušel stav vylepšit právě z toho úvodního nesmyslného odrazového můstku. S konečným výsledkem plus čtyři miliardy. Tedy meziročním nárůstem o 1,5 procenta, zatímco další vládní priorita – obrana – si velmi správně polepšila o 40 miliard, o 35 procent.

Úplně jasně je vidět finanční zanedbávání vzdělání na poměru výdajů k HDP. A zase – v programovém prohlášení kabinet slibuje dostat výdaje na vzdělávání v poměru k HDP alespoň na průměr vyspělých zemí.

Tam bylo Česko pouze v roce 2021, od té doby podíl rychle klesá, školské výdaje budou za růstem nominálního HDP výrazně zaostávat v roce 2024, a jak upozorňuje ekonom Daniel Münich, podle rozpočtového výhledu se pád zrychlí v letech 2025 i 2026. Žádný průměr vyspělých zemí, ale opět konec žebříčku...

Když se ukázalo, že školy nebudou mít peníze aspoň na mírné zlepšení mezd kuchařek, školníků nebo uklízeček a když ministerstvo představilo plán razantně nižšího financování úvazků ve školách, odhodlali se učitelé, zřizovatelé i odbory ke stávce. Na konci listopadu do ní vstoupily tři čtvrtiny škol. Nestávkovalo se za vyšší platy učitelů, ale kvůli hrozícímu zhoršení kvality vzdělání.

Před koncem roku už byla totiž zpochybněna základní vypočitatelnost a věrohodnost vlády – že když mluví o vzdělávání jako o prioritě, neporuší všechny své programové sliby.

Že když garantuje jistou úroveň platů, mohou to brát vážně třeba mladí lidé, kteří uvažují o učitelském povolání. Nebo ti skvělí kantoři, kteří jsou klíčový prvkem úrovně vzdělávání a kteří přemýšlejí o odchodu jinam.

Nejde jen o miliardy, učitelé, psychologové i další lidé ve školách by asi pochopili férovou prosbu ministra školství a premiéra, aby vzhledem ke stavu rozpočtu nějaký čas počkali. Bohužel, denně vidí a slyší flagrantní rozpor mezi rétorikou – vzdělání je naše priorita – a realitou – na vzdělání se šetří, jako by to bylo páté kolo u společenského vozu.

A nakonec se učitelky a učitelé a další srdcaři a obětaví lidé ve školách dočkali zvláštních slov premiéra Petra Fialy ke stávce: „Jim jde o protest a využití složité situace, ve které naše země je, a to pokládám za nezodpovědné.“

Vzdělávání se v roce 2023 dočkalo nejen finanční porážky, ale také ponížení.

Autor je šéfredaktor deníku Právo

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít