Kromě opozice v něm jsou odborové svazy, různé profesní organizace, četní zástupci samospráv nebo v mírnější podobě i zástupci zaměstnavatelů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Stanjura s Fialou se ještě zapotí

Politicky nezkušený prezident Petr Pavel lavíruje. V neděli na CNN Prima News doporučil, nechť „první balíček vezmeme jako nutné zlo s drobnými úpravami, ale zároveň začneme pracovat nejen na návrhu státního rozpočtu na příští rok, ale i na balíčku číslo dvě, možná tři, který ale bude zaměřen dlouhodobě“.

Tato Pavlova slova čtěme v kontextu jeho dalších výroků, v nichž kritizuje nedostatečný dialog, absenci pohledu politiků za horizont jednoho volebního období, ale také alchymii ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS.

Ten se stal nejméně oblíbeným členem kabinetu a kdekdo se mu vysmívá za utopický státní rozpočet na tento rok. Do příjmů zahrnul emisní povolenky za 50 miliard, které zjevně nedostane. Velké oči měl i ohledně daně z mimořádných zisků. Naopak do výdajů nezahrnul peníze na mimořádnou valorizaci penzí.

Sociální monolog

Skládat rozpočet v časech krize není žádná legrace. Své by o tom mohla vyprávět Stanjurova předchůdkyně Alena Schillerová z hnutí ANO. Jí zase zaťal rozpočtovou sekeru covid. Když už se ale rozpočtové výhledy podobají loterii kvůli nevyzpytatelným vnějším okolnostem, neměl by je zamlžovat sám šéf státní kasy.

Zatímco prezident krabatí obočí, odbory hrozí akcí. Zároveň ale chytají Petra Pavla za slovo: Chtěl jste být moderátorem politických debat? V tom případě se této role ujměte mezi námi a vládou.

Toto není úkol, který by prezidentovi vyplýval z Ústavy. Exekutivu má navíc pod palcem Strakovka se zmíněnou parlamentní většinou v zádech. Pavel zřejmě usoudí, že jako moderátor by toho moc nezmohl, leda by se ještě rozkmotřil s vládou, s níž je jinak hodnotově na jedné lodi. Odborům proto nezbude než vymyslet jinou taktiku.

Pro začátek plánují protesty v regionech – ve Strakonicích, Ostravě či Zlíně. Další budou následovat. Českomoravská konfederace odborových svazů rovněž utvořila stávkový výbor, který se jí může hodit, když pocítí potřebu přitlačit na pilu. Všechno ale má svůj čas. Tuzemské odbory jsou tradičně mírné, upřednostňující vyjednávání před stávkami.

Vědí též, že sociální a ekonomické podněty nevyženou lidi tak snadno do ulic jako strach z války či migrace. Rok a půl například trvalo, než odborářský odpor ke Kalouskovým reformám zaplnil na jaře 2012 pražské Václavské náměstí. Nikde ale není psáno, že se odbory nezačnou inspirovat na západ od nás, kde jejich kolegové nejdou pro čin daleko.

Zvlášť když Fialova vláda vede maximálně sociální monolog, v jehož rámci tripartitu pouze seznamuje s tím, na čem se dohodla, a větší změny ve svých plánech nepřipouští.

Pokud mají v něčem odbory šanci částečně uspět, jsou to spíš koncepční záležitosti související s úpravami daňového či penzijního systému. Co se týká rozpočtu 2024, prostoru moc nezbývá – pakliže vládě důrazně nepohrozí státní zaměstnanci ve školství, zdravotnictví nebo na úřadech.

O tuto kótu lze ale čekat i koaliční bitvu, v níž budou jednotliví ministři zpochybňovat nutnost šetřit zrovna v jejich resortu. Na zadní se již staví členové vlády za Piráty, Starosty i TOP 09. Lidovci zase po výměně na čele zemědělství budou mít v kabinetu partajního předsedu a hned dva místopředsedy. Premiér s ministrem financí se tak ještě zapotí.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít