V ulicích už vládli komunisté, Vladimír Peška vedl studentskou demonstraci k Hradu
Únor 1948 změnil osudy mnoha lidem. Byl mezi nimi i student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vladimír Peška (1920–2002). Odešel do exilu, pracoval pro Rádio Svobodná Evropa a nakonec zakotvil na francouzských univerzitách. V pořadu Portréty přiblížila jeho život historička Doubravka Olšáková.
Rodák z Horních Otaslavic, obce na půl cesty z Vyškova do Prostějova, odmaturoval v červnu 1940. Kvůli uzavření vysokých škol nacisty nemohl pokračovat ve studiu, vyučoval na střední odborné škole hospodářské v Prostějově a zároveň se stal starostou rodné obce.
Po roce 1945 se zapsal ke studiu filologie, filozofie a komparativní literatury na pražské Filozofické fakultě. Ještě před únorem 1948 se stal předsedou tradičně levicového Spolku posluchačů filozofie Karlovy univerzity, přitom sám byl sociální demokrat.
Právě jménem spolku v prosinci 1947 podepsal prohlášení studentů, kteří se ohradili proti projevům komunistického ministra informací, vyhlášeného žvanila Václava Kopeckého.
Kopecký v létě 1947 novinám řekl: „Udělali jsme velkou chybu, že jsme pustili na vysoké školy všechny. Musíme se nyní snažit, aby možnost studií byla zajištěna především těm, kdož mají kladný poměr k režimu a k novému řádu.“
A dodal: „Vysoké školy namnoze nedávají ani takové vzdělání, jaké získá dělník, když si přečte komunistické noviny.“
Rádio Svobodná Evropa
Vladimír Peška podepsal prohlášení, které na Kopeckého výroky reagovalo:
„Odmítáme jakékoliv útoky a pokusy o zasahování do akademické svobody vysokých škol. Odmítáme se vší rozhodností snižující a urážlivé výroky ministra informací Václava Kopeckého o úrovni a ceně vysokoškolského studia. Našimi vzory jsou skuteční myslitelé, velcí duchové našich dějin a vedoucí filosofové, nikoliv útoční zástupci sekretariátů politických stran.“
Rudolf Plajner: Náčelník, který zažil trojí likvidaci skautingu
Číst článek
Dva dny předtím, než prezident Edvard Beneš přijal demisi demokratických ministrů, vedl Peška s dalšími studenty demonstraci na podporu demokracie, jejíž účastníci došli na Pražský hrad.
Bylo to jedno z nemnoha shromáždění na obranu demokratických hodnot v Praze v době, kdy ulici ovládali komunisté.
V létě 1948 Peška ze země odešel, pobýval v utečeneckých lágrech v západním Německu a nakonec se dostal do Francie.
Krátce spolupracoval s českým vysíláním francouzského rozhlasu, nakonec byl jedním z prvních redaktorů kulturních pořadů mnichovského Rádia Svobodná Evropa. Tam se také sblížil s Janem Čepem, katolickým spisovatelem a překladatelem. Jejich dlouholetá korespondence vyšla před lety knižně.
Po odchodu ze Svobodné Evropy si Peška ve Francii doplnil vzdělání, od poloviny 70. let působil v Ústavu slovanských studií, přednášel na univerzitě v Nantes a do roku 1993 vyučoval českou literaturu na Ústavu východních studií a civilizací Inalco.
Poslechněte si celý pořad Portéry, který vysílá stanice Plus. Audio je nahoře v článku.
