‚Za dva dny se prý oběsil. Ale oni ho umlátili.‘ Žáci natočili dokument o věznici v Uherském Hradišti
Dvě pamětnice v dokumentu, který natočili v osmé třídě Vojtěch Staša a Lucie Hýblová, vzpomínají na osudy svých příbuzných a známých. Ti byli v uherskohradišťské věznici v padesátých letech minulého století mučeni a někteří z nich praktiky komunistických vyšetřovatelů nepřežili.
„Nejhorší kriminál byl v Hradišti. To bylo hrozné. To byli snad lidé bez citu, protože to není možné. My jsme tolik dostali mlatu. Všichni, nejenom já. A my jsme nikdo o ničem nevěděli,“ vypráví Anežka Lišková příběh svého manžela Františka.
Ten strávil za mřížemi osm let za údajnou vlastizradu svého otce, který podporoval protikomunistickou organizaci Světlana.
V dokumentu vystupuje i pamětnice Ladislava Guričová. „Odvezli ho do uherskohradišťské věznice a za dva tři dny ho přivezli v rakvi s tím, že se oběsil. Ale on se neoběsil, oni ho tam doslova umlátili,“ popisuje osud svého souseda Aloise Pohunka. Také on podporoval organizaci Světlana.
Aby se nezapomnělo
Podnět k natočení dokumentu dala svým žákům učitelka dějepisu Renata Chromíková: „Paní Lišková bydlí přímo u nás. Občas k nám chodívala do školy dělat nám besedy. Byl to první příběh, který jsme chtěli uchopit a zpracovat do filmové podoby.“
Ponoukla k tomu žáky osmé třídy. „Mně to přišlo jako velmi silný příběh. A našli jsme další pamětnici. Do toho nám historik Aleš Naňák dal další informace a fakta. Měli jsme tolik materiálu, že to šlo dát do jednoho celku,“ popisuje svoji práci žák Vojtěch Staša. Na starosti měl zvuk, kameru a střih a celý snímek režíroval.
Až stovky vystřižených částí z politických procesů. Projekt ukazuje fungování propagandy v 50. letech
Číst článek
„Nejvíc mě zaujalo a trochu překvapilo, že se to týká našich sousedů. Jsou to lidé, kteří chodí kolem nás, potkáváme je v obchodě. Není to někdo, koho vidíme z televizní obrazovky v nějakém dokumentu. Ale máme šanci rozkrývat příběhy lidí, kteří jsou nám blízcí. Můžeme tak předávat to, co oni zažili, dál,“ přiznává Staša.
Na natáčení se s ním podílela spolužačka Lucie Hýblová, která připravila scénář a jejíž hlas filmem provází.
„Zajímat se a ptát se starších, protože nám toho můžou strašně moc říct,“ pojmenovává Hýblová poselství svého filmu. „Myslím, že to moc mladých lidí nedělá. To je škoda. Dalo mi to to, že neodsuzuju nikoho, když nevím, co se stalo a jak to je.“
Podle učitelky Chromíkové by se na události, které její žáci zachytili v dokumentu, nemělo zapomenout: „Myslím, že uherskohradišťská věznice je svým způsobem a ve velkých uvozovkách Osvětimí našeho komunismu. Bylo tady mučených hodně lidí, měli traumatizující zážitky na celý život, někteří to nepřežili. Nesmí se na ně zapomenout.“
Film promítali žáci v kině Hvězda v v Uherském Hradišti, dostupný je i online.
