Letošní léto? Tak vypadá oteplení o 1,2 stupně Celsia. A my míříme výš, varuje bývalý šéf UN Environment
Evropa prožívá sebou pětisetleté sucho. Hladiny evropských řek byly rekordně nízko, požár Českého Švýcarska byl největší v historii země a v Evrope shořela plocha o velikosti pětiny Belgie. „Takhle vypadá oteplení o 1,2 stupně Celsia. Světové společenství se shodlo, že oteplení musíme zastavit maximálně na 1,5 stupně od industriální revoluce. Jenže my nejsme ani poblíž tohoto cíle,“ říká bývalý šéf environmentálního programu OSN Svein Tveitdal.
Na začátku srpna jsme měli v Česku epizodu extrémních veder kolem sedmatřiceti stupňů, což je na střední Evropu opravdu vysoko – a zasáhl mě během nesnesitelného pocení poměrně nový pocit. Tohle bylo poprvé, co jsem si připustil, že stávající změna opravdu ukončuje období relativní klimatické stability.
S novým klimatickým režimem přichází nepředvídatelné výkyvy počasí, sucha, prudší deště. A s tím vším na mě dopadlo uvědomění, že moje jistota v kontinuitu života, jak ho znám, je otřesena. Jaké léto jsme to letos v Evropě zažili?
Řekl jste, že to bylo výjimečné léto, a máte pravdu, ale určitě si na tohle budeme muset zvyknout. Budeme to zažívat častěji, stejně tak více sucha jako povodní. Mezi vědci je na tomhle jasný konsenzus, takže je to jen o tom se připravit.
Co vidíme dnes, je dopad oteplení o 1,2 stupně Celsia od industriální revoluce. Pravděpodobně víte, že OSN se shodlo na tom, že musíme zastavit oteplení maximálně na 1,5 stupních a rozhodně by to nemělo být přes dva stupně.
Já jsem se účastnil klimatických mítinků posledních asi 26 let a i naposledy v Glasgow se lídři všech zemí shodli na tom, že musíme zastavit oteplení na této hranici.
Jenomže my nejsme ani poblíž tohoto cíle. Předpovědi jsou takové, že bychom měli počítat spíš s oteplením mezi třemi až čtyřmi stupni Celsia, pokud budeme pokračovat v našem současném jednání.
,Sucho v Evropě je nejhorší za nejméně 500 let.‘ Česko je podle odborníků zasaženo relativně málo
Číst článek
Ještě než odpovím na vaši otázku, tak to přirovnám k našemu tělu. Lidské tělo má kolem 37 stupňů Celsia. Když bychom přidali oněch 1,2 stupně, tak má zvýšenou teplotu. Když by tělo mělo 39 stupňů, začne být seriózně nemocné, 40 stupňů už je nebezpečné a 41 stupňů už bychom asi nepřežili.
A takhle si můžeme představit dopad oteplení na planetu. Kdybychom ke konci století skutečně dosáhli oteplení kolem třech čtyř stupňů, to by byla cesta k apokalypse.
Důvod, proč počasí na jednu stranu přináší více sucha, ale i vlhka je ten, že když je tepleji, tak se voda více vypařuje, více vody se dostává do atmosféry, čímž se půda vysušuje. Ale tahle voda zase musí někde spadnout. Atmosféra může pojmout o 7 procent více vody s každým dalším stupněm oteplení.
Proto se pak voda vrací na souš s čím dál větší prudkostí. Takže když je někde sucho, na druhé straně nás čekají mnohem ostřejší povodně. Na tomhle je mezi vědci absolutní konsenzus. A to je jen začátek.
Tohle říkám mladým lidem velmi často: Pokud nebudeme velmi rychle něco dělat, budoucnost pro ně není příliš atraktivní. Potřebujeme akutně jednat.
Jste právě v Norsku?
Ano, jsem na jihu ve městě Arendal. Asi 300 kilometrů jižně od Osla.
Adaptace na změnu klimatu je běh na dlouhou trať, míní Brabec. Podle přírodovědce jsme ještě nevyběhli
Číst článek
Také jste zažili extrémní výkyvy počasí v této části Norska?
Jistě, především v naší části Norska se rozhořela velká debata na tohle téma. Naše země získává téměř všechnu elektrickou energii z vody. Máme velké přehrady s vodními elektrárnami. Momentálně jsou ale na jihu hladiny v nádržích extrémně nízko, takže i k nám krize doputovala. I u nás, stejně jako všude v Evropě, se zvedají ceny elektrické energie. Zkrátka čekáme na déšť.
My nejsem tolik postiženi vlnami veder, i když i tady bylo teplo. V Evropě se momentálně střídají sucha se záplavami, lidé umírali při vysokých teplotách, produkce obilnin a potravin obecně se letos snížila o 20 procent.
Tak vypadá současná krize a bohužel tohle se zlepšovat nebude. Hlavní zpráva pro vaše mladé posluchače je, že musí říct dospělým nebo lidem u moci, že tohle se musí rychle zastavit, nebo budeme pěkně v háji.
Válka a klima v Evropě
Letošní sucho vstoupilo do složité geopolitické situace s ekonomikou, která se ještě nevzpamatovala z covidového šoku a s efekty, které doprovází invazi putinovského režimu na Ukrajině. Co bychom podle vás měli očekávat v zimě? Co se týče počasí i energií, které budeme potřebovat k vytápění.
Tato situace se zhoršuje s ruskou invazí na Ukrajinu, jelikož je Evropa závislá na plynu z Ruska. Evropa se dostává do energetické krize i v souvislosti se snižováním dodávek plynu. Dopady klimatické změny se spolu s válkou na Ukrajině ještě zhoršují.
Evropa se musí připravit v jistém smyslu na stav nouze. Skutečně to pocítíme.
Svetrem proti Putinovi? Spotřeba tepla se dá srazit až o půlku, vyhlíží do příštích let expert
Číst článek
Například Mezinárodní agentura pro životní prostředí přišla s několik návrhy, co dělat, pokud nebudeme mít dost energie. Nejdůležitější je patrně pracovat na energetické efektivitě a úsporách. Můžeme snížit vytápění o jeden stupeň Celsia a ušetříme sedm procent energie. Garantuji vám, že lidé na Ukrajině zažívají mnohem horší věci, než snížení vytápění o jeden stupeň.
V létě je naopak důležité zvyšovat teplotu, na kterou budovy klimatizujeme. Jeden stupeň Celsia navíc šetří 10 procent energie.
Můžeme zlevňovat hromadnou dopravu. Můžeme zavádět víc práce z domova. Je toho hodně, co můžeme udělat.
Měli bychom si ale uvědomit, že důvod proč jsme se do této situace dostali, je ten, že jsme otevřeně přijali závislost na Rusku. Vědci i společenství národů doporučuje urychlit instalaci zdrojů obnovitelné energie a také není vhodná doba na vypínání jaderných zdrojů.
Zároveň abychom nepřesáhli limit 1,5 stupně Celsia, na kterém se vlády shodly, musíme omezit spalování všech fosilních paliv na polovinu do konce této dekády. Musíme navýšit kapacity z obnovitelných zdrojů celkem čtyřnásobně.
Vědci o tom mluví roky, ale my pořád nepracujeme dostatečně rychle, a tak jsme tam, kde jsme. Vedli jsme si docela dobře při řešení pandemie, snažíme se pomáhat Ukrajině, ale co nás čeká s klimatickou krizí, to je dlouhodobá záležitost s mnohem závažnějšími dopady.
Uprchlíci přijdou
Nemyslíte, že tohle fyzické zakoušení extrémního počasí, požárů, vyschlých koryt řek anebo povodní by mohlo vést k urychlení potřebných změn v Evropě? Nemůžeme v tom najít aspoň kousek optimismu?
Není jednoduché být optimistou. Celý svůj život jsem věnoval tomuto tématu a dlouho jsem byl i technooptimistou. Když jsem byl šéfem environmentálního programu OSN, tak jsem měl zodpovědnost za Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC – mluvíme o tom už 30 let.
Jenomže například mnoho problémů bylo v loňském roce ve Spojených státech – požáry a tornáda. A že by se americká společnost probudila, to se říct nedá. Přestože prezident Joe Biden se momentálně snaží dohánět závazky.
Povodně v Pákistánu mají už 1136 obětí, ‚Jsme obětí klimatické změny způsobené rozvinutými státy‘
Číst článek
Nejsilnější hlas v klimatickém vyjednávání měla vždy Evropa. Když to ale porovnáme s ostrovy, které nejsou vysoko položené nad hladinou moře, tak ty jsou v zoufalé situaci.
Pojďme si teď srovnat Evropu s ostatními státy. Evropa rozumí vědeckým sdělením, nedělá toho dost a také zatím tolik netrpí. Když se ale podíváme na malé ostrovy v oceánech, jejichž hladina roste s tím, jak taje Grónsko a Antarktida, tak od začátku industriální revoluce stoupla hladina moří asi o 20 centimetrů. Předpověď říká, že ke konci století vzroste hladina o víc jak jeden metr. Někdo říká i dva metry. A to ostrovní společenstva nemohou zvládnout.
Vezměme si jako příklad Maledivy. Nejvyšší bod ostrovů je 2,5 metru, takže pokud vzroste hladina o metr a přišel by k tomu bouřlivý příliv, museli by se zkrátka někam přemístit.
Budeme mít co do činění s klimatickými uprchlíky. Pracoval jsem s Kofi Annanem, někdejším generálním tajemníkem OSN, a ten se výslovně omlouval těmto států, že společenství národů nebylo schopné vyjednat takovou klimatickou politiku, která by tyto země ochránila.
Spisovatel o změně klimatu: Rok 2100 není abstraktní. Tehdy budou naše děti vyprávět příběhy vnoučatům
Číst článek
V Evropě už máme zkušenost s uprchlickými vlnami. Nemluvím teď o Ukrajině, ale o Africe a Středním a Blízkém východu. Když se oteplí, bude méně vody, méně se vypěstuje potravin, ale populace poroste – a to nejde dohromady.
Nebude zkrátka dost vody a jídla pro tolik lidí a ti se vydají na cestu přes Středozemní moře. Jak víme, Evropané tyto uprchlíky nevítají tak jako momentálně Ukrajince. V nejbližších dvaceti letech tak bude Evropa vystavena dalšímu stresovému faktoru v souvislosti s klimatickou změnou.
Tihle lidé v Africe nebo ostrovní státy přitom nepřispěli k oteplení vůbec nijak. Zato Evropa, Spojené státy, Rusko a v současnosti Čína jsou hlavními emitory skleníkových plynů.
Musíme toho dělat mnohem víc než dnes. Tak to je. Máme problém, a čím rychleji to budeme brát vážně, tím snazší budou mít životy naše děti a vnoučata. Pokud budeme váhat příliš dlouho, najít řešení bude extrémně problematické.
‚Největší problém je fosilní průmysl‘
Které státy jsou lídry v obnovitelné energii v Evropě? Měli bychom být více propojeni napříč Evropou při sdílení energie z obnovitelných zdrojů? Jak dobře víte, ve vnitrozemských státech nefouká offshore vítr, jih Evropy zase disponuje více slunečnými dny a tak dále.
Já myslím, že sítě a infrastruktura jsou v Evropě dostatečné. V Norsku se například hodně debatuje o tom, jestli máme exportovat energii, když jdou ceny nahoru i u nás.
Když jste v krizi, máte jen dvě možnosti. Můžete bojovat, nebo spolupracovat. A v tomhle případě je lepší spolupracovat.
Ministerstvo zemědělství u soudu zpochybňovalo změnu klimatu, odkazovalo se na konspirační teorii
Číst článek
Musíme samozřejmě dělat všechno pro to, aby se obnovitelné zdroje daly sdílet přes hranice. Například Norsko momentálně prodává do Evropy hodně zemního plynu, ale to zvyšuje emise, takže bychom toho měli co nejdřív nechat.
Řešení pro Evropu je co nejrychleji navýšit kapacity obnovitelných zdrojů. Třeba v Norsku se paralelně k tomu momentálně prodává devět z deseti osobních automobilů na elektrický pohon. Není to tím, že by byli Norové tak ohleduplní ke klimatu, ale proto, že vláda finančně zvýhodňuje nákup elektroaut.
Vlády po celé Evropě ale stále finančně podporují fosilní zdroje. To je strašně zvláštní.
Největší problém je fosilní průmysl, který aktivně zabraňuje rozvoji obnovitelné energie. Uhelné a ropné společnosti jsou extrémně bohaté a silně ovlivňují leadery ve všech zemích. Stále finančně podporujeme fosilní zdroje čtyřikrát víc než obnovitelné zdroje. Kdyby to tak nebylo, ten takzvaný zelený obrat by byl mnohem rychlejší.
Trh v tomhle případě selhává. Politici musí zvyšovat daně z emisí fosilního průmyslu a podporovat z vybraných peněz obnovitelné zdroje. Tuhle moc politici mají. Nevyužívají ji naplno, a proto je transformace tak pomalá.
Konec aut se spalovacím motorem v Kalifornii. V roce 2035 začne platit zákaz jejich prodeje
Číst článek
Máme stále určitou šanci být úspěšní, ale chybí nám politická vůle a rozhodnost. A teď se vracím k vaší první otázce – tahle váhavost přinese v budoucnu více sucha, povodní a více utrpení.
Měla by být tím pádem společnost víc slyšet? Jak se díváte na radikálnější odnože klimatického hnutí, jako je Extinction Rebellion?
Máme kolem toho mnoho diskusí. Vědecká obec je jednotná v tom, že to nemá dobrý směr a plně si to uvědomuje. Někteří z vědců jsou kvůli tomu strašně naštvaní a jsou ochotní se přidat k extrémním skupinám, jako je Extinction Rebellion.
Já na to nemám náturu, ale mám pro to pochopení a měli bychom brát v potaz, že se to bude dít čím dál víc a tyhle skupiny porostou. Důvodem je rozkol mezi vědeckým poznáním a politickým rozhodováním.
‚Jsem vděčný mladým lidem‘
Pracujete na projektu Naděje a katastrofa, a to s mladými lidmi, se kterými diskutujete témata kolem klimatu. Jaké jsou jejich pocity a názory na budoucnost?
To je důvod, proč stále zůstávám částečně optimistou. Posledních pět let jsem s koncem mojí mise pro OSN začal jezdit po Norsku a navštívil jsem víc než 200 škol a setkal se s asi 25 tisíci studenty.
‚Je to zrada.‘ Vlády bohatých zemí nedělají dost pro ochranu klimatu, tvrdí mladí aktivisté
Číst článek
Jednu věc jsem jim často a rád říkal. A to, jak důležití v tomhle boji mladí lidé jsou. Vyprávěl jsem jim o Gretě Thunbergové, která ve svých 15 letech začala vysedávat před švédským parlamentem ve Stockholmu každý pátek s pamfletem, který zněl asi takto: Budu tady sedět každý pátek tak dlouho, dokud uvnitř budovy parlamentu neučiníte takové politické kroky, které zajistí moji bezpečnou budoucnost. Mezitím rozpoutala hnutí po celém světě s miliony členů.
A tak těm mladým lidem říkám, že kdyby nebylo jich, byli bychom mnohem dál od řešení klimatické krize, než jsme dnes.
Protože když jsem byl na všech těch setkáních vrcholových politiků, jako je Joe Bide, Emanuel Macron, v té době Angela Merkelová nebo generální tajemník OSN a poslouchal jejich argumenty pro klimatickou akci, vždycky ty nejsilnější se týkaly mladých lidí po celém světě, kteří se postavili za svoji budoucnost. Jsem vděčný mladým lidem za to, že nás starší generaci učí dělat něco s klimatickou změnou.
