Úklid i dítě, které přijde smutné ze školy. To jsou domácí práce, co dělají ženy, tvrdí Férová domácnost
Ženy a dívky na celém světě podle průzkumů zastanou 76 procent veškeré domácí práce a péče. Oproti mužům tím stráví o tři hodiny denně více. A není to jenom praní, vaření či nákup. Velká část domácí práce spočívá v kognitivní činnosti, v mentální zátěži. Na nutnost neustále věci monitorovat, držet v hlavě, co je potřeba udělat nebo vnímat, jak se kdo v domácnosti má, upozorňuje Martina Dvořáková. Založila projekt Férová domácnost.
Nejvíc rozšířený mýtus, který se týká domácí práce a genderových rolí, je podle Dvořákové ten, že existují mužské a ženské práce. „Kromě kojení mě nenapadá nic, co by nešlo spravedlivě dělit mezi muže a ženy,“ tvrdí.
Poslechněte si rozhovor se zakladatelkou projektu Férová domácnost Martinou Dvořákovou
„Další mýtus je to, že ženy jsou lepší v multitaskingu,“ zmiňuje Dvořáková představu, že ženský mozek je lépe uzpůsobený pro to řešit víc úkolů v jednu chvíli. „Multitasking je ale naučená dovednost, kterou si může osvojit každý, pokud je k tomu nucen a trénuje to dostatečně dlouho.“
Také se ve společnosti traduje, že muži nevidí nepořádek v domácnosti, a tak ho nemohou uklidit. „Sociologické výzkumy ukázaly, že to není pravda. Schopnost vidět nepořádek máme stejnou, akorát máme jiná očekávání od žen a mužů o tom, jak má vypadat jejich domácnost,“ namítá Dvořáková.
„Ženy víc než muže hodnotíme podle toho, jak vypadá domácnost. Pokud je u někoho nepořádek, tak automaticky soudíme, že to je vina ženy,“ upozorňuje.
Hladká mouka i smutné dítě
Na to i další problémy spojené s tím, že domácí práci vykonávají v průměru mnohem více ženy než muži, upozorňuje Dvořáková na webu Férová domácnost.cz. „Říká se tomu reprodukční práce, neplacená práce. Je to vše, co děláme u nás doma v soukromí a týká se péče o naše okolí,“ přibližuje.
Platíme ženy, aby byly doma, nepracovaly a zkazily si životní kariéru, říká ekonom Münich
Číst článek
A není to jenom praní, vaření či nákup. Velká část domácí práce spočívá podle Dvořákové v kognitivní činnosti, v mentální zátěži. V nutnosti neustále věci monitorovat, držet v hlavě, co je potřeba udělat nebo vnímat, jak se kdo v domácnosti má.
„Není to o tom, že doma došly zubní kartáčky a hladká moucha. Ale i o tom, že si všimnete, když dítě přijde smutné ze školy nebo že ho ráno bolí břicho, když má do školy jít. A že tohle musíte řešit,“ vysvětluje Dvořáková.
„A pak je tam ještě jedna složka, která je úplně neviditelná, a to je emoční práce. Většina rodičů malých dětí to zná. Nesmíte dát znát tu neustálou únavu, která se s péčí o děti pojí. Prostě se musíte neustále přetvařovat,“ popisuje.
Dvořáková se teď chce zaměřit na rozhovory s lidmi i s odborníky. „Chci navrhnout nástroje pro lidi, kteří chtějí s dělbou práce v domácnosti něco dělat,“ dodává Dvořáková.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
