Publicista Peňás: Zateplování domů ničí jejich charakter. I podnikatelské baroko mi bylo milejší
Nový dotační program ministerstva životního prostředí Oprav dům po babičce má domácnostem poskytnout prostředky na úsporu energií zateplením starších domů. „Někde dům krásně opraví, ale obávám se, že zateplením se zničí téměř vždy,“ varuje publicista Jiří Peňás v Interview Českého rozhlasu Plus. Podle Peňáse hrozí, že se Česko promění v zemi „bezduchých krabic natřených křiklavými barvami“.
„Jde o korupční nabídku. Lidé dostanou výhodnou nabídku na dotaci, nějakým způsobem si dům opraví a asi ušetří a zprovozní pro další dobu. Ale zároveň nutně zničí jeho charakter. Prakticky není zateplení, které by zásadně nezměnilo podobu domu,“ upozorňuje publicista Peňás.
Poslechněte si celé Interview Plus Šárky Fenykové. Hostem je Jiří Peňás, literární kritik, vystudovaný historik
Kromě jiného je autorem cestopisů s názvem Výpravy, v nichž popisuje, jak se mění náš vztah k veřejnému prostoru.
České vesnice podle něj v 60. až 80. letech postihla katastrofa v podobě bytovek, jejichž existence bude pokračovat v křiklavých barvách, místo aby byly zbourány.
„Jak chodím českou krajinou, tak výsledek je horší než ta oprýskaná šedivá bytovka. Místo ní vznikne taková zmrzlinová podivnost,“ dodává.
Vedle barev mu vadí i to, že zateplením domy přicházejí o ozdobné prvky na fasádách. „Je to podobné, jako když by si lidé nasadili na hlavu krabici od bot, místo očí si udělají díry a místo nosu bambuli,“ připodobňuje s tím, že i mnohé sídlištní domy z 50. a 60. let mají svou estetickou kvalitu.
Hladík: Moje ministerstvo dotace ke škrtání nemá. Oprav dům po babičce nezačne v pátek, ale později
Číst článek
„Výsledkem je likvidace úhlednosti a vnímání estetiky. Nepochybně se nakonec prosadí pragmatismus, že se na tom ušetří. Ale člověk procházející českými městy a vesnicemi se neustále zastavuje a říká si: ‚Proboha, proč zase? Co se to stalo s tím domem? A kam zmizely všechny ty krásné věci na něm?‘ A děje se to s domy, které by stálo za to zachránit,“ zdůrazňuje redaktor týdeníku Echo.
Dělat si, co chci
„Mizí nám soucit s krajinou, že některé věci do ní prostě nepatří a působí jako pěst na oko. Ničíme horizonty větrníky a jsou i ještě horší věci. Socialismus měl tu výhodu, že byl chudý a neměl dost materiálních prostředků všechno zničit, ale nechal věci chátrat,“ poznamenává.
Příkladem posledních let jsou prý třeba betonové ploty, za jejichž výhodu majitelé považují, že jsou bezúdržbové.
Gebrian: Investujeme do staveb, ale neumíme o ně pečovat a udržovat je. Vidím to všude kolem sebe
Číst článek
„Nemusí ho natírat, podpírat nebo měnit. Tohle tam už zůstane navždy. Vždyť to jde řešit jinak. V Německu nevidíte tyhle příšerné desky, které patří do továren nebo kárných táborů,“ doplňuje.
„Češi mají takovou anarchistickou představu o svobodě. Že nám do toho nemá nikdo co mluvit. Ale problém je, že někdo jde kolem a vidí to. A není pravda, že je to jen jeho věc. Je zodpovědný i za to, co vidí naprosto neznámý člověk, natož sousedi,“ tvrdí publicista.
Peňás si to vysvětluje jako reakci na období komunismu, kdy vládne touha dělat si, co chci. Naproti tomu na Západě prý panují daleko přísnější normy, jak má vesnice vypadat, a lidé to respektují. Problémem je pak i to, že se prý architekti nezajímají o tu nejobyčejnější architekturu, v níž lidé skutečně bydlí.
„Podnikatelské baroko je v něčem vlastně milejší styl než ty současné krabice. Protože to byl projev bláznivé představy, že se vyšvihnou a budou mít zámečky. Demonstrovali tím svůj nevkus a své zbohatnutí, ale neničilo to cennost obyčejných domů. V tom mi to nyní přijde zhoubnější,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus v audiu v úvodu článku.
