Babiš na lovu ‚dušiček‘, SPD v kleštích a stálá podpora vládních stran. Voličské tábory jsou hluboce rozděleny
Když vláda prosazuje nepopulární reformy, tradičně posiluje opozice. To se však nyní neděje. Data výzkumných agentur ukazují, že jsou čeští voliči jasně rozdělení. I kvůli postupnému přitvrzování ANO i SPD nemají podporovatelé vládních stran umírněnou alternativu. Poptávka po změně ale přetrvává.
Po prezidentských volbách prohlásil neúspěšný kandidát Andrej Babiš (ANO), že zisk 2,4 milionu hlasů bere jako skvělý výsledek a že by si hnutí ANO tyto voliče rádo udrželo i pro budoucí volby.
„Od počátku jsme protikorupční hnutí a catch-all party (strana snažící se oslovit co nejširší spektrum voličů – pozn. red.),“ řekl a vzápětí vyhlásil boj o voliče SPD a ČSSD.
V nedávném rozhovoru pro Právo Babiš přitvrdil: „Předseda ČSSD Šmarda v prezidentské volbě podpořil pravicového kandidáta. SPD je projekt pana Okamury, kterému vyhovuje, že nejsou ve vládě,“ zkritizoval předsedy obou stran.
Boj o voliče SPD a ČSSD znamená radikalizaci ANO. Babiš bude dál strašit, říká politolog
Číst článek
„My hlavně budeme usilovat o voliče Spolu,“ podotkl.
Zatímco taktika přetahování voličů konkurenčních, nyní opozičních stran je pro ANO logická a již vyzkoušená, podporovatele vládních stran Babiš nejspíše nezíská. Jak ukazují data výzkumných agentur, česká společnost je politicky velmi jasně rozdělená. V prezidentských volbách přes velmi intenzitní kampaň Babiš nedokázal prorazit strop své podpory a Petr Pavel ho jasně porazil.
„Prezidentské volby mě definitivně přesvědčily o tom, že je voličské rozdělení strašně silně zakořeněné,“ popsal pro iROZHLAS.cz ředitel Medianu Přemysl Čech.
Neutuchající podpora
I tento fakt stojí za tím, že vládní strany přes vysokou inflaci a další problémy, se kterými se potýkají, příliš neoslabují.
V březnu výzkumné agentury po takřka půlroční pauze způsobené prezidentskými volbami publikovaly průzkumy stranických preferencí. Ty ukázaly, že mají strany vládní pětikoalice v součtu stále podobné preference a že k přesunům dochází prakticky pouze uvnitř jednotlivých bloků – vládního a opozičního – a nikoliv napříč.
„Bylo by přirozené, kdyby vláda bez ohledu na krize, kterým čelí, oslabovala. To je standardní cyklus, který se objevuje, když vláda začíná plnit bolestivé reformy. Zatím to ale z čísel nevidíme,“ přibližuje politolog z Metropolitní univerzity v Praze Petr Just.
Podle něj jsou za tím hlavně dva důvody – nedostatek alternativ a efekt semknutí se v dobách krize.
Babiš je za zenitem. Hlad po změnách v české politice dál zůstává, říká sociolog a ředitel agentury Median
Číst článek
„Voličům vládních stran chybí alternativa. Kvůli radikalizaci a přibližování se k SPD může hnutí ANO pro řadu voličů přestat být umírněnou protivládní silou,“ vysvětluje Just první důvod.
„Druhým aspektem setrvalé podpory vládních stran je fenomén semknutí se v časech krize. Nemyslím tím socioekonomické trable, ale geopolitickou krizi v souvislosti s válkou na Ukrajině. Možná to vidím příliš idealisticky, ale u části voličů může převážit snaha podpořit vládu a tím i tuzemskou stabilitu,“ doplňuje druhý důvod.
Avšak dodává, že jde o křehký stav, který kabinetu rozhodně nedává trvalou jistotu voličské přízně. A vykresluje situaci, že kdyby se na české politické scéně objevil nový umírněný subjekt v čele třeba s charismatickou osobou, tak může vláda rázem získat poměrně tvrdou konkurenci.
Kde může Babiš brát?
ANO tak v cestě za vyšší volební podporou musí mířit hlavně na voliče opozičního hnutí SPD, mimoparlamentních komunistů, ČSSD a dalších stran, které jsou rozdrobené na kraji politického spektra. Ukazuje se to i na takových detailech, jakože ANO chce podat podnět k Ústavnímu soudu kvůli vládnímu snížení valorizace důchodů samo, a ne společně s SPD.
Tryskáčem za Macronem. ANO nakonec vyúčtovalo cestu do Paříže jako součást Babišovy kampaně
Číst článek
„Pokud chce ale ANO dál růst, musí lovit čerstvé dušičky. Již v prezidentské kampani Babiš pracoval se slogany i vizuálním stylem okamurovců, ať už šlo o válku na Ukrajině, nebo o odpor vůči Fialovu kabinetu,“ upozorňuje politolog Lukáš Jelínek.
„Babišova představa, že jej budou dál volit všichni, kdo mu dali hlas ve druhém kole prezidentských voleb, je lichá. Je to nerealistický předpoklad. Prezidentské volby mají odlišný charakter a příští volby budou vymezeny úplně jinak,“ domnívá se Just.
Babiš doufá, že má možnost oslovit téměř všechny, kteří se vymezují vůči vládě. „Musí si spočítat, kolik voličů posunutím do krajně pravicových pozic získají a kolik ztratí,“ vysvětluje ale Just.
„Teď je Babiš v opozici a chce mít monopol na opozici. Je to smutný pohled. I my chceme vládu porazit, vrátit se do Sněmovny a hájit zájmy lidí. To je důležitější než pan Babiš a jeho touha vše a každého ovládat,“ říká k tomu předseda ČSSD Michal Šmarda.
Z demonstrací na demonstrace
V duchu tvrzení, že jsou catch-all party neboli stranou pro všechny, se přední politici ANO nebojí přihlásit k lidem protestujícím na Václavském náměstí. Tam se již od podzimu srocují lidé nespokojení s aktuálním vládním kabinetem. Nyní vedení předsedou strany PRO Jindřichem Rajchlem.
„Neorganizovali jsme to, ale souhlasíme s demonstranty, kteří tam byli,“ řekl k březnové demonstraci 1. místopředseda ANO Karel Havlíček.
Z blšanských chmelnic na zaplněný Václavák. Rajchlova minulost je plná kontroverzních vazeb
Číst článek
„Ani premiér, ani prezident nebrali demonstranty vážně. Ti lidé mi psali. Bylo tam hodně našich voličů,“ doplnil jej Babiš.
V minulém týdnu demonstraci uspořádaly také odbory, které chtěly nabídnout alternativu k radikálním národovcům z Václavského náměstí. Na protest proti zvyšování věku do důchodu před Úřadem vlády sezvaly zástupce opozičních stran.
Mezi šéfkou komunistů Kateřinou Konečnou, předsedou ČSSD Michalem Šmardou, prvním místopředsedou SPD Radimem Fialou a šéfem odborů Josefem Středulou vystoupil i šéf ANO Babiš.
„Odbory potřebují, aby jejich hlas rezonoval skrze parlamentní opozici. Jejich přirozený partner ČSSD je teď mimo Sněmovnu, takže v tomto mají odboráři svázané ruce a musí spolupracovat i s antisystémovými stranami,“ vysvětluje širokou plejádu politických lídrů politolog Just.
SPD v kleštích
Z jedné strany na SPD tlačí ANO, které se veřejně přihlásilo o Okamurovy voliče a dle slov prvního místopředsedy Havlíčka je samo konzervativním a vlasteneckým hnutím.
Z druhé strany čelí SPD rozdělené „vlastenecké“ a antisystémové části společnosti, která se schází na protivládních demonstracích, ale zatím ji brzdí výrazná rozštěpenost. Ve svých požadavcích a prohlášeních je přitom ještě agresivnější a extrémnější než SPD, kterému vyčítá, že se „zaprodalo“.
Ohrožený šéf SPD Tomio Okamura se již snaží na jedné straně zdůrazňovat, že Babiš, když byl premiérem, „měl rád Brusel, hlasoval pro migranty a povinné očkování“. Na druhé straně pak zdůrazňuje, že je SPD „jediné schopné a silné vlastenecké hnutí“.
„SPD je v kleštích. Na jedné straně se snaží vymezovat vůči aktivitám Jindřicha Rajchla a jeho hnutí PRO a zároveň jim nechtějí dodávat legitimitu, kdyby se s nimi začali někde ukazovat. Naopak se snaží voliče, kteří o podpoře Rajchla uvažují, získat pro sebe. To bude klíčové i proto, že se o jejich dosavadní podporovatele začíná pokoušet hnutí ANO,“ popisuje dynamiku mezi opozičními subjekty Just.
„Zatím jsou ale voliči SPD ve vztahu k Okamurovi disciplinovaní a loajální, to ale nemusí být navždy,“ doplňuje.
Úprava obstrukcí či interpelací. Koalice chce změnit jednací řád, podle ANO je to přípustné až po volbách
Číst článek
Podle Přemysla Čecha z Medianu ale Okamurovi nahrává, že je radikální scéna velmi nesourodá a rozdrobená. „Potenciál velmi radikálních politických proudů je v Česku kolem 12–16 procent, ale to jen pokud by se nasčítaly všechny dohromady. Proto ještě mají potenciál nabýt na síle,“ upozorňuje výzkumník.
„V současnosti si tyto voliče rozdělil kadlub prazvláštních subjektů s minimální volební podporou. Záleží na tom, jestli se tato rozhádaná a rozpojená skupina bude neutralizovat v jednoprocentních či dvouprocentních trpaslících, anebo jestli se sjednotí,“ popisuje Čech.
Síla Rajchlova hnutí PRO zatím z tohoto klubka miniaturních subjektů nevystupuje, a přestože převzala iniciativu nad nespokojenými lidmi z Václavského náměstí, v průzkumech renomovaných agentur sjednocených v SIMAR se neobjevuje.
Podle Aleše Michala z Institutu politologických studií FSV UK je struktura účastníků těchto demonstrací velmi heterogenní. „Jsou to lidé, kteří volí různé strany, SPD, ANO, nezanedbatelná část budou nevoliči,“ popisuje.
Šance pro umírněné?
Nabízí se, že ze zabetonované situace mezi vládou a opozicí by mohla těžit sociální demokracie. Ve Sněmovně nyní chybí tradiční levice a tento prostor by mohla ČSSD využít i vzhledem k tomu, že se ANO posouvá směrem k radikálnější národovecké rétorice.
Zeman byl pod hlavičkou ČSSD Babišem 90. let. O ideály sociální demokracie nešlo, tvrdí historik
Číst článek
„Někteří voliči, kteří jsou ze současné vládní koalice takříkajíc zoufalí, možná spíše dají své hlasy sociální demokracii, která se ostatně už v průzkumech vrátila k pětiprocentní hranici. To, že roste podpora strany, která je v podstatě neviditelná a jejíž současné vedení nevzbuzuje žádné velké nadšení, má samo o sobě vypovídací hodnotu,“ glosuje situaci politolog Jiří Pehe.
Přemysl Čech z Medianu však v tomto případě upozorňuje, že upínat se na minimální procentuální posuny u jednotlivých stran je ošidné. „ČSSD dlouhodobě vychází zhruba v intervalu tří až šestiprocentní podpory. Z toho se nedá usuzovat, jestli posilují, nebo jestli jde o statistickou odchylku. Větší dynamiku u nich nevidím,“ říká.
Že sociální demokracie v modelech podpory dál nepadá, si Čech vysvětluje tím, že ještě není pro potenciální voliče zcela odepsaná.
Hlad po změně
Co se týče dalších možných pozičních změn na české stranické mapě, vidí šéf Medianu potenciál pro nové uskupení. „Po novém seriózním a neextrémním uskupení by tady mohl být hlad. Na druhou stranu jsou ale voliči zklamáni opakovanými pokusy tohoto typu.“
Nerudová: Konkrétní nabídku od politické strany jsem nedostala. Evropské volby jsou varianta, Senát ne
Číst článek
Připomíná, že s takovou aurou přicházely do velké politiky Věci veřejné Víta Bárty i ANO. „Řada lidí se pro takové projekty vždy nadchne, začnou do nich vkládat naděje, ono se to pak ale nenaplní. Posledním takovým případem byl Milion chvilek pro demokracii,“ říká Čech.
Jako možný příklad takové osobnosti zmínil Danuši Nerudovou, třetí z lednových prezidentských voleb. „Má velkou příležitost. Kdyby měla energii, mohla by se v tomto prostoru angažovat a být součástí změn. Mohla by být katalyzátorem řady pozitivních věcí,“ myslí si Čech.
Nerudová však novou stranu zakládat nechce. Jak prozradila v rozhovoru pro iROZHLAS.cz, chce se dál angažovat ve prospěch mladé generace. I kvůli tomu nechce do Senátu, ale je otevřená kandidatuře v evropských volbách.
Eurovolby jako test
Byť se dnes květen 2024 může zdát jako velmi vzdálený, volby do Evropského parlamentu budou nejbližší zkouškou voličských nálad. Podle Justa půjde o důležitý ukazatel i proto, že už se v té době budou strany pomalu připravovat na sněmovní volby na podzim 2025.
Odhodlání pustit se naplno do dalších voleb vyhlašuje i Babiš. Jeho slova ani vzdáleně nesouzní s tím, že jsou europoslanci ANO v Evropském parlamentu součástí eurofederalistické liberální frakce Renew.
Samostatní Piráti a Starostové a dilema koalice Spolu. Začaly přípravy kandidátek na evropské volby
Číst článek
„Budeme se teď soustředit na evropské volby na jaře 2024. Ty budou pro budoucnost důležité, protože se Evropa s Green Dealem ubírá špatným směrem. My do těch voleb půjdeme s programem zachování ekonomického potenciálu, protože odmítáme destrukci zaměstnanosti a průmyslu,“ vyhlašuje Babiš.
Do Evropského parlamentu stačí jednotlivým kandidujícím subjektům pouze jedna 21členná kandidátka, celá republika je totiž jediným volebním obvodem. Navíc se neuplatňují načítací klauzule pro více kandidujících stran najednou. Tradičně jsou v nich úspěšné partaje s disciplinovaným voličstvem, jelikož mají často velmi malou účast – v roce 2019 k nim přišlo jen 28,7 procenta českých voličů.
Ze všech těchto aspektů v roce 2014 vytěžili Svobodní, kteří tehdy získali 5,2 procenta hlasů a křeslo pro svého předsedu Petra Macha. „PRO i jiné podobné subjekty, které spojuje odpor k vládě, mají možnost sestavit společnou kandidátku a skrze to se dostat do širšího povědomí,“ popisuje Just.
Politolog z Metropolitní univerzity v Praze ale zároveň dodává, že v konečném důsledku půjde o měřítko podpory pro ANO a SPD. „Obě opoziční hnutí se vyjadřují negativně o Evropské unii. Pokud si své pozice ubrání, měli by zamezit úspěchu Rajchla a spol.,“ uzavírá.
