Matějčková: Debata o Istanbulské úmluvě bývá hysterická, ale věcné potíže v ní jsou
Vláda souhlasila s pokračováním procesu ratifikace takzvané Istanbulské úmluvy. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí vyvolává vzrušené debaty, v nichž se to jen hemží pojmy jako gender nebo genderová ideologie. „To, že to vždycky vychrstne do hysterické, symbolové politiky, je problém, protože si myslím, že ty věcné potíže tam jsou,“ upozorňuje filozofka Tereza Matějčková.
Jednou z potíží může být například to, že český právní řád slovo gender nezná. Podle novinářky Apoleny Rychlíkové jsou za užíváním pojmů typu genderová ideologie snahy delegitimizovat jiné názorové proudy a vytvářet nepřátele. „Velmi obtížně se ve veřejné debatě dostáváme k podstatě věci. Třeba pojem genderová ideologie ani nechápu, zní jako něco, co je samo o sobě totalitní a utlačující,“ podivuje se.
Zneužívání pojmu srovnává se zneužíváním termínu dezinformace pro cokoli, co se nám nelíbí. „Bavme se o tom, do jaké míry je to ve společnosti natolik silně přítomné, aby postavy našeho politického a společenského života mohly neustále opakovat, že je to určující věc, kvůli které se rozpadne západní civilizace,“ vyzývá dokumentaristka.
„Když se třeba budeme bavit o Istanbulské úmluvě nebo o redefinici znásilnění, tak to není nějaký nástup genderové ideologie, to je snaha o citlivější přístup třeba na legislativní úrovni, a Česká republika se na tom od nultých let aktivně podílela,“ dodává Rychlíková.
Jako perličku zmiňuje i to, že dokument, z něhož později vzešla Istanbulská úmluva, jako ministryně spravedlnosti schvalovala i její nynější odpůrkyně senátorka Daniela Kovářová.
Nežijeme v patriarchátu
„Já si ale myslím, že vím, co je genderová ideologie v terminologické rovině, a rozumím, že někdo může mít problém s tvrzením, že rozhodující není tělo, ale to, jak společnost tělo interpretuje,“ namítá Matějčková.
Vedle přirozeného pohlaví, tzv. sexus, s nímž se rodíme, je termínem gender označováno to, jak je onen sexus interpretován a stereotypizován. „Simon de Beauvoirová proslula větou, že ženou se člověk nerodí, ženou se stává. Totéž lze říct i o mužích. Zde je to rozlišení, my se nějak biologicky narodíme, ale poté na nás působí společnost.“
Proč se nebavit o genderu? ‚Část lidí má pocit, že se útočí na jejich pocit bezpečí,‘ myslí si lektorka
Číst článek
Matějčková připomíná i zásadní knihu francouzské filozofky Druhé pohlaví, kterou si její studentky často vybíraly za téma prací. „Ona byla z první generace žen, které vůbec mohly studovat na vysoké škole. Je to přelomová kniha, která ukazuje, že muž je norma a žena výjimka. To je silná a ve své době pravdivá myšlenka. Ale teď je otázka, kam jsme se posunuli, a mně přijde, že docela hodně.“
„Často jsem za to kritizována s tím, že bagatelizuji problémy, ale mně zase připadá, že tu diskusi vedeme tak, jako kdybychom se od dob Simon de Beauvoirové neposunuli. Moje zkušenost je taková, že studentky mají ten pocit, ale myslím, že to není pravda. Přijde mi až cynické, když někdo říká, že žijeme v patriarchátu, protože co bychom pak měli říkat třeba ženám v Afghánistánu. (...) Nechci nás srovnávat s Afghánistánem, ale některé pojmy jsou přepálené a nevystihují realitu,“ dodává.
Boj o identitu
„Problém není v tom, jak si definujeme gender, ale jak si definujeme ideologii. Není to nic špatného a genderová ideologie v tom smyslu, že více dbá na rovnost mužů a žen, to mi nepřijde jako nic toxického,“ poznamenává komentátor David Klimeš.
Odmítáním feminismu dávají poslanci a poslankyně najevo, že jim nezáleží na nerovnostech
Číst článek
Istanbulská úmluva podle něj odráží to, jak moc jsme se v Evropě posunuli mezi desátými lety, které můžeme zpětně vnímat jako výrazně liberální, a dvacátými lety.
„Proč s tím nemají problém některé tradičně katolické státy jako Itálie a další? Proč s tím má problém zrovna naše visegrádská čtyřka? Myslím, že je to souboj o identitu jednotlivých středoevropských států, který nesouvisí s obsahem Istanbulské úmluvy, která je z mého pohledu celkem bezproblémová,“ domnívá se novinář.
Klimeš připouští, že některé formulace v úmluvě lze vnímat jako až příliš nátlakové, celkově je ale dokument možné přijmout. „Myslím, že každý stát si v tom dokáže najít svá opatření, aby zlepšil postavení těch, kteří jsou ne biologicky, ale společensky ve slabším postavení,“ uzavírá.
Nový politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 2. července po 18. hodině.
