Nejzranitelnější uprchlíci v nejchudší zemi Evropy: Moldavsko drtí tíha války na Ukrajině
Ačkoliv je Moldavsko jednou z nejchudších zemí Evropy, nese na svých bedrech neúprosné břemeno ukrajinské uprchlické krize. „Mnoho uprchlíků se potýká se skutečností, že se ocitli v ještě horších životních podmínkách, než které zažívali během války,“ popisuje svou zkušenost pro iROZHLAS.cz Tomáš Ďuraňa, šéf rozvojových projektů organizace Člověk v Tísni, který do Moldavska přijel před vypuknutím války na Ukrajině.
Analytik: Moldavsko je izolované, teď ale volá o pomoc. Rusko v něm plánuje převrat už déle než rok
Číst článek
„Nejzranitelnější lidé se stáhli do země, která má zásadně limitované kapacity pomoci,“ popisuje Ďuraňa situaci v Moldavsku, zemi uvězněnou mezi Ruskem a Evropou.
Moldavsko se stalo jednou z nejfrekventovanějších destinací pro utečence prchající před válkou díky sousedství s ukrajinskou Oděsou. Zemí prošlo téměř milion uprchlíků, ale usadili se tam především ti, kteří se nemohli dostat dále na západ.
„Jde především o starší osoby, osoby se zdravotním postižením, romské matky s dětmi a další, kteří neměli možnost dostat se například do Německa nebo České republiky. Jednoduše řečeno tam skončili ti, kteří jsou sociálně i ekonomicky nejvíce zranitelní,“ vysvětluje Ďuraňa.
Vyšší dávky než platy
Problém však je, že Moldavsko, jehož populace činí 2,6 milionu obyvatel, často selhává v péči o vlastní občany. Dvacet procent populace žije pod hranicí chudoby.
Když tedy zemí začaly procházet vyšší stovky tisíců uprchlíků, bylo nezbytné zapojit síly především nadnárodních humanitárních organizací, jako jsou například Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Člověk v tísni.
Jejich misí nebylo pouze zajištění základních životních potřeb pro Ukrajince, organizace se musely také často starat o moldavské občany.
„Ve společnosti se postupně začaly šířit názory, že se stát lépe stará o ukrajinské uprchlíky než o Moldavany. Humanitární dávky pro uprchlíky byly v některých případech vyšší než nízké platy Moldavanů, kteří tento narativ často ještě více nafoukli,“ líčí Ďuraňa.
Právě kvůli tomu musely mezinárodní snahy směřovat k celkovému zlepšení životních podmínek v Moldavsku, kde leží většina břemene pomoci uprchlíkům právě na solidaritě občanské společnosti.
„Cítíme se velmi vítaní v místní komunitě. Moldavané jsou velmi milí lidé, i když mají své vlastní problémy,“ popsala 25letá Tetiana, která Ukrajinu opustila v březnu 2022.
Moldavsko je specifické tím, že tam většina uprchlíků od začátku nežije v uprchlických centrech či táborech, ale u místních doma. Moldavané, kteří umožní uprchlíkům bydlet u sebe, dostávají finanční příspěvek od mezinárodní organizace UNHCR.
Ochranu často nechtějí
K tomu, aby si ukrajinští uprchlíci mohli hledat zaměstnání a posílat děti do školy, potřebují podstoupit oficiální registraci na tzv. „dočasnou ochranu“. Tu mohou ztratit, pokud ze země odejdou na více než 45 dní.
I kvůli tomu o ni řada uprchlíků nechce zažádat. „Pak je také problém, že když dostanou ochranu v Moldavsku, nemohou ji získat jinde v Evropě, což řada z nich nechce, protože stále doufají, že by se mohli dostat například do Německa,“ podotýká Ďuraňa.
Podle něj je proto těžké zjistit, kolik uprchlíků se v Moldavsku právě nachází a jaké jsou jejich potřeby. „Kromě toho tam přišla i řada mužů, kteří se chtěli vyhnout válce. Na rozdíl od Polska je poměrně jednoduché podplatit hraniční kontrolu na moldavské hranici a opustit Ukrajinu,“ popisuje další problém, se kterým se Moldavsko potýká.
Válka v Podněstří
V separatistickém území podněsterské oblasti v Moldavsku je dodnes přítomných 1500 vojáků, tzv. „ruské mírové mise“. Byly tam dosazeny po ozbrojeném konfliktu mezi silami Podněstří, jež podporovala ruská armáda, a Moldavskem, který vypukl v květnu 1992.
Vedle finanční motivace si řada Moldavanů pamatuje na agresi Ruska na vlastním území. „Byla jsem tu, když začala válka v Podněstří. Vím, jak děsivé je to, obzvlášť když máte děti,“ popisuje Svetlana Berezovská z Moldavska.
Svůj byt nabídla ukrajinské matce s dvojčaty s tím, že to považuje za svou morální povinnost. „Nám by se to také mohlo stát,“ říká. Míra pomoci se liší podle regionu.
V podněsterské oblasti, která je podle The New York Times „další Putinovou zastávkou“, převládá silná ruská propaganda a ukrajinským rodinám se tam nedostane moc pomoci.
V jiných oblastech, například v hlavním moldavském městě Kišiněvu, kde žije půl milionu lidí, se humanitární pomoci dostalo více než 200 tisícům uprchlíků. Ti v celém Moldavsku tvoří více než 4,5 procenta celkové populace, tedy více než v jakékoliv jiné evropské zemi.
„Moldavský lid a vláda prokázaly neuvěřitelnou solidaritu s uprchlíky od chvíle, kdy ruská invaze na Ukrajinu začala,“ pochválil Moldavsko šéf úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Filippo Grandi. „Navzdory mnoha naléhavým ekonomickým výzvám a omezeným zdrojům otevřeli Moldavané svou zemi i své domovy,“ vyzdvihl.
Romští uprchlíci
Pomoci se však nedostalo všem. Válka dopadla nejvíce na uprchlíky s romskými kořeny. „Ti čelí obrovské míře diskriminace, často nemají doklady a přístup ke vzdělání,“ popisuje Ďuraňa s tím, že do země přišly převážně romské ženy a děti, jejichž manželé šli bojovat do války a nechtěli, aby se jejich rodiny vzdálily dále na západ.
V některých ubytovacích centrech chtěli znát etnicitu příchozích uprchlíků předem, a když se dozvěděli, že uprchlíci jsou Romové, odmítli je přijmout. Stejně tak se proti Romům vymezovaly některé rodiny. Na profily s nabídkou bydlení pro uprchlíky psali: „Žádní Romové.“
Na segregaci romských Ukrajinců v Moldavsku poukazuje také Evropské Centrum pro Práva Romů (ERRC). Upozorňuje, že na rozdíl od bílých Ukrajinců, kteří často našli útočiště v moldavských domácnostech, byli Romové ubytováváni ve velkých halách a nevyužitých budovách, kde žili v ubohých podmínkách.
Jako příklad uvádí nevyužité kanceláře v Kišiněvu, kde žilo kolem 80 Romů v malých prostorách. Romské ženy a děti se tam mačkaly v malých místnostech. V jiném centru zase napadla ochranka skupinu lidí s romskou etnicitou slzným plynem. Evropské Centrum pro Práva Romů případ nahlásilo policii.
Zastaralá infrastruktura
Kromě diskriminace Romů je jednou z hlavních výzev pro pomáhající organizace zabezpečení infrastruktury, která je „zastaralá a chátrající“, jak popisuje Ďuraňa.
„Je to jako cestování v čase,“ přirovnává. „Do většiny veřejných zařízení, jako jsou školy, nemocnice a různá sociální centra, se více než třicet let neinvestovalo. Jsou tam proleželé matrace, zastaralé přístroje a plíseň,“ uvádí Ďuraňa a upozorňuje, že kvůli energetické krizi, která Moldavsko zasáhla ještě před válkou, se v řadě nemocnic také netopilo.
„Lidé tam museli být zabalení, bylo tam maximálně dvanáct stupňů,“ podotýká. Kromě infrastruktury trpí Moldavsko také odlivem pracovní síly, tzv. brain drain.
„Mnoho kvalifikovaných lidí odešlo, zejména lidé ze zdravotnických služeb. I v té nové progresivní vládě chybí experti,“ vysvětluje Ďuraňa. Myslí si, že Moldavsko opustili hlavně kvůli nízké životní úrovni, nízkým platům, přílišné byrokracii, a hlavně korupci, která je v Moldavsku stále běžná. Snížení korupce je koneckonců jednou z hlavních podmínek pro přijetí Moldavska do EU.
