„Mnozí rodiče vyrostli v dobách, kdy byla homosexualita na mezinárodním seznamu nemocí, je jasné, že je to pro ně obtížné,“ vysvětluje si Štiplová, proč má část společnosti stále předsudky.
Před dvaceti lety postavili ve Víru první hřiště s dětskými prolézačkami za 40 tisíc korun, o deset let později to už bylo za desetinásobek. Teď, po další dekádě, mají nové skoro za dva miliony korun.
„Synové byli malí, nejmladšímu nebyl ani rok, starším byly tři a pět. Neměli žádný mentální koncept toho, co je čeká, a tak to přijali dobře. Podepsalo se to na nich v dobrém,“ ohlíží se Sokolíčková.
„Já se prací s ohroženými dětmi zabývám 20 let a zjistila jsem, že je tady skupina dětí, která unikla pozornost. Uvědomila jsem si, že jsem nedělala dobře svoji profesi,“ říká Jitka Navrátilová.
Aleně Mornštajnové vyšel román Les v domě. „Hrdinka lže, protože je to její obrana vůči vnějšímu světu. Uprostřed lží vyrůstá a považuje je za normu,“ přibližuje spisovatelka.
Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) nedávno uvedl, že chce prosazovat zvýšení rodičovského příspěvku ještě v letošním roce, nejpozději od ledna 2024.
Když dítě nemá absolutně žádné spojení se světem dospělých a vyrůstá v prostředí, kde je vše podřízené jeho zájmům, pak se nelze divit, že se v restauraci chová jako pavián.
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni – bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Tak zní stěžejní otázka nové knihy Petry Soukupové.
„Vaše miminko má krátké ruce, nohy a nevinutý hrudník, řekli mi. Buď zemře ve mně, nebo hned potom, co se narodí,“ vypráví v pořadu Houpačky Radia Wave svůj příběh.
„Po zhruba třech až čtyřech měsících v těchto podmínkách zapomenou, že jsou Ukrajinci a začnou všechno nenávidět,“ upozorňuje Myroslava Charčenková, právnička nadace Zachraň Ukrajinu.
„Od seniorů slýcháme omluvy: Já jsem už pomalý, děti už na to nemají nervy. Pak zjistíte, že žije o chlebu a vodě, zamykají ho doma, nedávají mu peníze,“ říká Lucie Kozlová z Bílého kruhu bezpečí.
„Návrat na Ukrajinu bude těžký, není kam se vrátit. A zároveň uprchlíky na Česku přitahuje to, že je tady klidné prostředí, kvalitní systém, vidí tady perspektivu svých dětí,“ vysvětluje Drbohlav.
„Nedá se na to připravit a nemůžete udělat nic navíc. Přichází zklamání, pak zase odhodlání, pak zase zklamání,“ přiznává Lenka Friebová Zabáková a otevřeně mluví o své cestě za mateřstvím.
„Hodnocení by ale mělo probíhat kontinuálně, ne že se v lednu napíše 30 testů a pak se to vyhodnotí. Jenže známky spíš reflektují to, co se nenaučilo, než co už umí,“ tvrdí Petra Mazancová.
Proč lidé umírají, proč chodí k volbám a proč je svět někdy nespravedlivý? I na to se ptají děti dospělých a ti někdy nemají po ruce odpověď. S tím jim teď může pomoci kniha politoložky Anny Durnové.
„Jeden student mi na přednášce řekl: ‚My prostě nemůžeme nebýt odvážní. To nejde. Protože co? Máme čekat, až svět shoří?‘ V tom je veliká naděje,“ věří psycholog a psychoterapeut Honza Vojtko.
„Provalil se strop, spadla na nás prkna,“ popisuje Martin Kocaj, který bydlel v bytě v ústecké Mahenově ulici, kde se z 1. na 2. ledna propadl strop. V bytě bydlel s partnerkou a třemi dětmi.
„Někdy je čas se kontrolovat a nic neříct, ale neměli bychom to dělat pořád. Když nic neřekneme, budeme možná příjemní pro lidi okolo, ale bude to škodit nám,“ říká psycholožka Barbora Downes.
„Ježíšek-miminko je víc magické než Santa Claus. Miminko přece musí mít nadpřirozené schopnosti, létá, čte dopisy a všechny dárky unese. U tlustého pána je to víc pravděpodobné,“ říká Pavla Koucká.
„Nejvíc sebevědomí do žil vlijí rodiče dítěti tím, že ho prostě milují. Pokud dítě zažívá, že je na světě správně, že je chtěné, je to totální základ zdravého sebevědomí,“ je přesvědčený Jan Kulhánek.
„Svět nebude vždycky jenom příjemný. Skvělé je, když se na to trochu připravím. Je to trénink pro pocity zklamání a nespravedlnosti,“ říká psycholožka Babora Downes o zklamání ze vztahu s učitelem.
V Neděli odpoledne vypráví příběh Teodora, jeho podivínské matky a otce, který v neděli odchází z bytu. „Největším problémem rodinných vztahů je nedostatek komunikace a sebereflexe,“ říká Hanišová.
Strach, vztek nebo třeba smutek – i to může být důvod, proč někdo začne ubližovat sám sobě. Sebepoškozování často provází pocity viny, upozorňuje psycholožka Barbora Downes.
„Výzkumy ukazují, že děti z duhových rodin jsou jako každé jiné, možná s větším respektem k jinakosti,“ zdůrazňuje Tereza Kadlecová, která vede rodičovskou přípravku duhových rodin pro Prague Pride.
„Dospělí si hodně přejí, aby děti vycházely s jejich novým partnerem. Příchod nového člověka ale málokdy bývá idylický, nebývá je to pohodový skvělý vztah od začátku,“ říká psycholožka Barbora Downes.
„Na internetu je mnohem větší prostor pro neupřímnost nebo falešnost. Víme, že holky a kluci i dospělí utíkají k virtuálním kamarádstvím, když se jim nedaří v těch skutečných,“ říká psycholožka.
Základem je, aby se malé děti vyhýbaly obsahu s rychlými střihy. „Protože takový obsah videa je až moc stimuluje. Dětský mozek je ale pomalejší a děti jsou přestimulované,“ říká expertka.
„Nad dětmi máme obrovskou moc. Neexistuje nikdo, kdo by nad námi měl takovou moc jako naše matka,“ upozorňuje Zdeňa Šíp Staňková, autorka projektu Děti jsou taky lidi.