Pojem queerbaiting popisuje to, když se veřejně známá osoba prezentuje tak, že by mohla mít romantický vztah s osobou stejného pohlaví. Ve sdělení ale většinou chybí další kontext. Výjev nás má zaujmout a my se máme chtít dívat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Bez diskriminace queer lidí nebude ani diskuze nad queerbaitingem. Poslechněte si komentář Johanny Nejedlové

Problém je právě v tom, když to ta osoba dělá proto, aby zvýšila svoji popularitu, dosah nebo aby na tom vydělala peníze. Vlastně tak využívá toho, že LGBTQ+ lidé jsou stále v mediálním prostoru nedostatečně reprezentovaní a my se na takový obraz chceme dívat.

Nemůžeme vědět, jaké byly motivace obou hudebníků. Odhadnout zájem časopisu, který k videu připojil hashtagy svých sponzorů, nebude tak těžké.

Když mluvíme o firmách nebo o celých státech, které se snaží vylepšit svůj veřejný obraz zdánlivou podporou queer komunity, nazýváme strategii pinkwashingem.

Pinkwashing

Co je pinkwashing, vysvětlují srozumitelně Zora Hesová a Hana Kulhanková v knize Byli jsme tu vždycky. Jedná se o špatnou praxi, kdy instituce nebo společnosti zdánlivě podporují LGBTQ+ hnutí, reálně však pro zlepšení práv a pozice komunity nedělají nic.

Společnost Facebook například před pár lety během pride měsíce ukazovala sledujícím duhové vlajky a přála šťastný pride. Později se však ukázalo, že využila dat, která má o uživatelích sociální sítě a tyto vlajky ukázala jen těm, o kterých věděla, že takový krok ocení. Lidem, kteří nepodporují LGBTQ+ práva, nic takového neukázala.

Firem, které prodávají všechny možné výrobky od ponožek po kbelíky olepené duhovou vlajkou, ale reálně pro podporu queer práv nic nedělají, je mnoho. V situaci, kdy podle průzkumů v Česku polovina zaměstnanců a zaměstnankyň v práci tají svoji sexualitu a 24 procent čelilo negativním poznámkám, je to smutné.

Poprvé byl pinkwashing popsán ve spojitosti se státem Izrael v roce 2011, když Sarah Schulmanová kritizovala snahu o prezentování se jako státu podporujícího lidská práva a především práva gayů a leseb.

Stát v rámci svého PR navenek komunikoval svou podporu pride pochodům v Tel Avivu a nazýval se gay Mekkou. Regoval tak na četnou kritiku kvůli masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Shatila.

V Tel Avivu se gayům a lesbám skutečně nemusí žít špatně. Reálně ale práva, která v Izraeli gayové a lesby mají, zdaleka neodpovídají západním demokratickým standardům. Sňatky gayů a leseb tam jsou nemožné. Vzít se dokonce nemůže ani muslim a židovka, jelikož Izrael vůbec nemá civilní sňatky.

Stát, který bývá často kritizován za porušování lidských práv ve vztahu k Palestincům a Palestinkám, se tak proklamovanou podporou pridu snaží přelakovat na růžovo.

Proti homofobii

Mnohé firmy přistupují k podpoře pridu i queer práv zodpovědně. Část svých zisků z prodejů duhových výrobků věnují na podporu LGBTQ+ aktivit a zavádějí v pracovním prostředí pravidla, která napravují chybějící rovná manželství.

Převzato z Radia Wave

Třeba tím, že nabízejí stejné podmínky registrovaným partnerům, jako by byli manželé. Jiné firmy aktivně bojují s homofobií na pracovišti.

Společností, které se dopouštějí, ať už vědomě či nevědomě pinkwashingu, je ale mnoho. Jestli nechceme dumat nad tím, co je a co není pinkwashing.

Stačí, když se zasadíme o to, aby gayové, lesby a další lidé z queer komunity nebyli nijak diskriminováni.

Johanna Nejedlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít