Kam mizí umění z veřejného prostoru? ‚Do kvality děl se odráží kvalita politické reprezentace,‘ říká sochař
Za výtvarným uměním není třeba chodit jen do galerií nebo do muzeí. Často stačí jen procházka po městě a člověk může objevit plno výtvarných děl. Veřejný prostor se ale podobně jako společnost neustále proměňuje a to reflektuje i umění, které je v něm instalované. Například v Praze v posledních desetiletích umělecká díla spíše zanikla a nová nepřibývají.
„Bydlíme na malé vesnici, takže takové umění se nám moc líbí,“ říká paní Petra u otočné hlavy Franze Kafky v centru Prahy. Podle ní sice nejsou moderní sochy lepší než ty historické, patří to ale k umění. „Pro mě jako pro neznalce a neodborníka je to pěkné,“ dodává.
Opodál stojí pan Miloslav, který by ocenil, kdyby v Praze vznikalo více moderních soch. „Potřebovalo by to více prostoru,“ myslí si.
Lilith od Davida Černého je jako fíkový list špatné zástavby, neposiluje genius loci, kritizuje sochař
Číst článek
„Na Vyšehradě máme spoustu soch. Většina z nich se sem dostala druhotně. To, co máme vedle baziliky, jsou čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka, která vznikla koncem 19. století pro Palackého most,“ popisuje architekt a ředitel Vyšehradu Petrem Kučerou.
Podle něj umělci v dnešní době spíše tíhnou ke krátkodobým instalacím. „V rámci takových instalací mohou pracovat se světlem, zvukem či jinými efekty, což se při tvorbě soch využívá méně,“ říká a dodává, že roli může hrát i ekonomická stránka věci.
„Dnes se objevují sochy klasičtějšího figurálního rázu, ale i projekty, které nejsou se sochou vůbec příbuzné,“ popisuje předseda spolku sochařů Jiří Plieštik.
Veřejná správa a developeři
Podle sochaře a výtvarníka Pavla Karouse se do veřejného prostoru dostávají i nekvalitní díla. O jejich výběru totiž často nerozhodují odborné komise, ale jednotlivá města či městské části, které spíše sledují své politické zájmy.
Umění ze socialismu mizí do nenávratna nebo skladišť. Tam se na ně ale zapomene, říká historička
Číst článek
„Do kvality děl ve veřejném prostoru se odráží kvalita politické reprezentace. Není to pouze problém veřejné správy, týká se to i developmentu. Takzvané korporátní umění vzniká podle vkusu daného developera,“ míní Karous.
Sochař a výtvarník věří, že i pod soukromým investorem může vzniknout kvalitní dílo. „Na Západě je běžné, že se vypisují architektonické výtvarné soutěže s odbornou komisí a umění se tak nepodřizuje osobnímu vkusu developera,“ popisuje a doplňuje, že záleží na tom, jak je daný investor „osvícený“.
Jak Karous dodává, ve veřejném prostoru vzniká méně kvalitních uměleckých děl taky kvůli tomu, že se celkově snížil počet jejich instalací. Podle jeho průzkumu například v Praze mezi lety 1960 až 1990 vzniklo na 2000 výtvarných realizací. Za posledních třicet let se jich naopak instalovalo celkově zhruba 60.
