Šéf servisního týmu běžkařů Blaschke: Úspěch Michala Nováka byl odměnou za dlouholetou dřinu
Sezona běžců na lyžích je v plném proudu a tak moderátorka pořadu Páteční finiš Kateřina Neumannová ve studiu Radiožurnálu Sport ráda přivítala šéfa servisního týmu běžkařů Martina Blaschkeho. Jak vypadá běžný den při závodech? „Nejhorší je, když začne sněžit. To je noční můra. Šílenost je sněžení a teploty kolem nuly,“ přiznává Blaschke.
markantní
Martine, zkus vysvětlit posluchačům, jaký je život servisáka z pohledu celého roku. V zimě nejste skoro doma a v létě máte dovolenou?
To už dávno tak není. Pravda je, že v zimě jsme skoro 4 měsíce skoro pořád z domova, záleží, jaké jsou šňůry závodů za sebou. Někdy se vracíme mezi závody domů, ale většinou to jsou třítýdenní šňůry, kdy jsme z domova, pak se vracíme domů a zase se vyráží dál. Přes léto je to volnější, člověk není pořád vyjetý z baráku, ale i tak je práce dost. Máme poslední dobou docela slušné výsledky, tak se snažíme i přes léto makat. Jezdíme po firmách, vybíráme lyže, letos to bylo hodně uzpůsobené díky novým bezfluorovým voskům, tak jsme objížděli firmy, co vyrábí vosky, abychom načerpali informace. Věnujeme se i vývoji, ať jde o struktury, či podobné věci.
Poslechněte si celý rozhovor s šéfem servisního týmu běžců na lyžích Martinem Blaschkem v pořadu Páteční finiš
Kolik má česká reprezentace servismanů ve vrcholné části sezony a kolik z vás je profíků celoročně? Ty jsi zaměstnancem Dukly Liberec, ale jak se mění počty během sezony?
Standardní počet je pět servisáků, z toho jsme čtyři placení celoročně. Někdo je na Dukle, někdo přes léto pomáhá s trénováním a jediný Kuba Rádl je sezónní servisák. Když je olympiáda, snažíme se počty navyšovat.
Jaký by byl ideální počet?
Jsme omezení počtem míst v kamionu, teď se tam vejde šest servisáků a to by byl ideál. Je to i sudý počet, takže je to lepší do testování, že můžeme chodit po dvou. Když by nás bylo osm, tak je to úplně o něčem jiném, ale šest je dobrý standard. Tím, že spolupracujeme s polským týmem, tak zdvojnásobíme náš počet, ale na naší práci je šest ideál.
Je potřeba, aby byl servisák bývalým lyžařem?
Je dobré, aby byl bývalým lyžařem, ale nemusí být nutně dobrým lyžařem, co se týče výkonnosti. Je dobré, aby měl k lyžím vztah, jako takový, protože bez toho se to na vrcholné úrovni dělat nedá.
Lyžaře znervózňuje zákaz fluoru, Koukal se bojí kontaminací. ‚Snad se nebudou dít naschvály,‘ říká
Číst článek
Když potřebujete někoho do týmu, tak kde hledáte? Je to těžké, nebo snadné sehnat nového servisáka?
Je to složité a to nejen u nás, ale všude ve světě. Práce je přes zimu časově náročná, je to specifické, protože nejste doma, pořád sedíte v autě, vybaluje, testuje, připravuje se na závody.
Jaké je rozdělení servisáků v činnostech, které musíte dělat?
Každý z nás, protože je nás pět, tak každý musí trochu dělat všechno. Dva kluci, Dušan Augustiňák s Martinem Lopotou jsou zodpovědní za klasiku. Všechno, co je s tím spojené jde za nimi. Výběry vosků, příprava voskových lyží, to je jejich zodpovědnost. Já mám na starosti skluzovou část, takže vosky, které dělají lyže rychlými. S Kubou Rádlem a Vojtou Bryndou si to přehazujeme mezi sebou, primárně tedy Kuba. Kdo má ruce nohy, tak se vše připraví na závod a jde se testovat.
Jaká je role závodníků? Zúčastňují se testování a příprav, nebo výběru lyží?
Jak kdo, každý to má jinak. My se snažíme sportovce zapojovat, ale ne vždy to jde kvůli programu a přípravě. Snažíme se hledat kompromis, ale když jsme dva dny před závodem a je testování lyží, tak se snažíme, aby sportovci alespoň na část testování šli s námi. My si můžeme myslet něco, že vybereme nejrychlejší lyže, ale jede na tom ten závodník. Snažíme se, aby byli sportovci zapojení, ale ne vždy to jde.
Kolik času vám vezme příprava na jeden závod?
Když to vezmu se vším všudy, tak jsou to od rána cca čtyři hodiny práce. Přijdeme na stadion, jdeme se podívat na tratě, změříme teplotu sněhu, vlhkost, abysme měli co nejvíce informací. Připraví se testové lyže, jak na skluz, ruční struktury, namažou se testovky na klasiku a pak se jde testovat. Letos je to komplikovanější, protože musíme nosit lyže na kontrolu, jestli tam není fluor. O to jsme trochu ochuzenější o nějaký čas. Je to dost času.
Když připravuje lyže, vybíráte vosky, tak jak velkou roli hraje vaše zkušenost?
Záleží na podmínkách, jaké jsou. Máme vysledované, jestli se mění počasí, ale zkušenost je důležitá, protože nemůžeme otestovat všechno, možností je nekonečné množství. Zkušenosti do toho vstupují dost.
Páteční finiš
Svého hosta zpovídá bývalá běžkyně na lyžích, olympijská vítězka ze ZOH v Turíně 2006, šestinásobná olympijská medailistka a dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová. Poslouchejte každý pátek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Jaké podmínky jsou pro vás jako pro servisáky nejméně oblíbené?
Nejhorší je, když začne sněžit. Nový sníh tím tak zamíchá, že to je noční můra.
A teploty?
Nejhorší je sněžení kolem nuly. To může být mikrokontakt, klistr i tuhý vosk. To nemáme rádi.
Martine, novinkou letošní sezony je zákaz používání fluorových vosků. Jaká je realita po první části sezony?
Je to lepší, než to vypadalo. Člověk má větší obavu z nových věcí a pak to tak hrozné není. Přistoupili jsme k tomu poctivě, protože jsme měli obavu, aby vše fungovalo. Hodně jsme testovali na konci minulé sezony, před tou letošní jsme testovali v Davosu, takže jsme byli připravení dobře. Nejsložitější bylo si překlopit filozofii mazání, protože teď je to otočené o 180 stupňů. Dříve bylo gró ty fluorové prášky, dneska bez fluoru to jsou spreje. Servisák si to musí v hlavě překlopit, že prášek není takový, jako dřív a důležitá je práce s tekutýma věcmi a není tam fluor. Na určitých podmínkách ta výkonnost lyží není taková a musí se hodně hledat vosk, který je konzistentní po celou dobu závodu. Vývoj vosků běží už pár let, ale je to o velkém testování a ty vosky třeba i zpomalují.
Je to tedy tak, že výrobci vosků vychrlily na trh nové výroby a vy se učíte mazat úplně jiné přípravky?
Přesně tak. Je to vlastně z bodu nula všechno znova. To, co člověk znal z předchozích let, tak není aplikovatelné. Tím, jak je všechno nové, tak se vosky chovají jinak a i ty značky, které fungovaly dříve, tak nemají ty bezfluorové vosky tak dobré. Naopak jiná firma šla dopředu, takže jsme museli všechno nakoupit a otestovat. Byl to opravdu náročný proces.
Dá se nějak posoudit, jestli jsou teď lyže pomalejší?
Jednoduchý test - namažu si dva páry testových lyží, které jsou stejné a na jedny dám fluorový vosk a na druhou bezfluorový a rozdíl vidím hned, co se týče rychlosti. Jsou podmínky, kdy je rozdíl menší. Na chladu není ten rozdíl tak markantní, ale když přijdou jarní podmínky a sněhy s velkým obsahem vody a špíny, tak tam je rozdíl . Když jsme dělali testy na začátku, tak fluorová lyže a nefluorová byl rozdíl 20 procent, takže se bavíme zhruba o minutě na deseti kilometrech, což je docela dost.
Máte zpětnou vazbu od závodníků, že poznají, že se lyže chová jinak?
Při závodě jsme takovou zpětnou vazbu neměli, protože tím, že se motají okolo sebe, tak se srovnávají mezi sebou a navíc, když jedou všichni na bezfluoru, tak to tak není. Když jsme ale byli na soustředění v Davosu, tak hodně nadávali, že to nejede. My jsme jim ale řekli, že jsme jim to říkali.
Probíhají kontroly prostřednictvím skeneru. Zatím se zdá, že to jde hladce a žádné snahy o podvod nebyly. Je to tak?
Jsem až překvapený, že to probíhá suprově a všichni procházejí. Na Světovém poháru byly zatím dva incidenty. Jednou to byla kontaminace lyží, myslím, že Ukrajinci měli špatně vyčištěné lyže, ale nebyla tam intence podvádět. Na Tour de Ski jedné Lichtenštenjce pozdě donesli lyže na měření, tak ji nepustili ke startu. Nikdo se nesnaží podvádět, takže v tomhle směru je to dobré.
Co se děje, když se servis lyží na závodech nepovede? Co se pak děje v zákulisí?
Spousta věcí. Záleží taky, o co závodník jede. Jestli jede o umístění na stupních vítězů, nebo je třicátý, tak tam emoce jsou jasné. Vždycky je to ale blbé, protože se snažíme dělat maximum a někdy se to nepovede, jak bychom si představovali. Někdy je to prostě nepříjemné, protože závodník za námi pak přijde do kamionu, je třeba ještě emocích, tak řekne i to, co by normálně neřekl. Je to ale pochopitelné, protože on se celý rok připravuje a v den D, kdy tam chce dát top výsledek, tak se nepovedou lyže a frustrace je oprávněná. Snažíme se to ale řešit, že počkáme, až opadnou emoce a pak to konstruktivně řešíme, co jsme udělali špatně. Jestli byla chyba při testování, jestli jsme vybrali špatný prášek, nebo špatný vosk na stoupání. Teď máme skupinku několika týmů, vždy se někdo přidá, chodíme po závodech přetestovávat závodní lyže. Přinesou se po závodě lyže, testujeme je v rámci týmu a ty nejlepší páry srovnáváme s ostatními, abysme věděli, na čem jsme. Pak víme, že jsme to dnes neměli dobré, závoďák měl pravdu. Ty lyže třeba jedou, ale nejedou nohy a nebo jsou podmínky tak blbé, že se lyže musí přetlačovat.
Jak se cítíte vy, servisáci, před vrcholem sezony? Když je olympiáda a závodník má na to, aby se umístil na stupni vítězů. Je to pro vás velký stres?
Dělám to devátou sezonu a ze začátku to bylo složité. První mistrovství světa, co jsme byli mladí kluci jako servisáci bez těch starých chlapů, tak to bylo v Seefeldu, tak to bylo hodně složité. Tam se nám to hrubě nepovedlo na týmovém sprintu a bylo to blbé. Zavřeli jsme se v buňce, hlavy v rukou a byli jsme fakt špatní. Teď už to můžu říct, že jsme tam nepřímo ukončili kariéru Mírovi Ryplovi, za což jsme se mu pak omlouvali. Nepostoupili do finálních rozjížděk a nesplnil A kritérium, ale to k tomu prostě patří. Jsme spolu šest let a ten tým funguje, takže jsme se od toho už trochu oprostili. Nervozita tam trochu je, když je olympiáda nebo mistrovství světa a vy vidíte, že vám tam závodník postupuje. Už to není ale takové, snažíme se k tomu přistupovat pragmaticky, ať je to olympiáda, nebo svěťák, protože pak neděláte chyby.
Český běh na lyžích slaví první medaili po deseti letech. Novák ve finské Ruce nestačil jen na Jenssena
Číst článek
Kolik stojí sezona českého národního týmu z pohledu nákupu servisního materiálu?
Máme. Letos to bylo drahé, protože jsme museli nakoupit všechny bezfluorové vosky nové. Museli jsme vyměnit kompletně všechno, co nešlo vyčistit, což bylo tak 20 procent materiálu. Letos to bylo drahé, pohybujeme se okolo dvou milionů, což je pro nás obrovské číslo. V běžné sezoně, když už se vosky jen dokupují, tak se pohybujeme okolo milionu korun. V průměru je to od milionu do 1,3 milionu korun.
Jak se liší servis třeba pro Michala Nováka, medailisty ze Světového poháru a řadového závdodníka?
V základu se to neliší vůbec, snažíme se servis udělat všem nejlepší. Co se týče Michala nebo Terezy Beranové, tak se to řeší trochu víc. Když se jde na předzávodní test, tak tam má víc párů, aby měl víc možností na výběr. Snažíme se, aby měl to poslední, co jsme schopni testovat. Top závodníci mají ty výsledky, takže i přístup firem je jiný, než k řadovým závodníkům a mají více lyží. Je to super, máme větší výběr, ale je to víc práce.
Každý závodník má rád něco jiného. Jak probíhá práce se závodníky před startem u klasických závodů?
Každý má dva závodníky, takže servisák má lyže a závodníka tak načtené, že to má namazané tak, jak potřebuje. Když je pak nějaký problém, tak si to řeší servisák se závodníkem. Někomu nandáme tři vrstvy tuhého vosku, on na to skočí a nepotřebuje nic. Někdo potřebuje skialpy a vylézt s lyžema pomalu až na strom. Hodně do toho vstupuje psychika závodníka...
Není servisák před závodem víc psycholog? Jak probíhá ta interakce před startem?
Je to neskutečná psychologická hra. Závodník nám něco řekne a my jen tak kývnem, protože stejně pak víme, co s těmi lyžemi udělat. Někdo je nervóznější, že chce ještě vrstvičku, ale my víme, že jde jen o psychiku. Je to psychologická hra a snažíme se závodníky udržet v klidu. I když se mění počasí a je to komplikované, tak musíme vystupovat, že to máme pod kontrolou a je to v pohodě.
Mám jednu zkušenost, když mi servisák v Novém Městě na Moravě dobíhal s lyžemi asi tři minuty před startem a to byl velký stres. Stalo se vám to někdy?
Pár let zpátky, už si nepamatuji, kdo to byl. Šlo se na test před závodem, bylo to na klistr a ten z toho kompletně sjel. Tam jsme během šesti minut celý pár kompletně přemazali, dělalo na tom asi deset lidí. Doběhlo se na start, položily se lyže, zacvaklo vázání a jel. Snažíme se tomu ale vyvarovat, protože to je to nejhorší, co se může stát.
Dokážeš posoudit rozdíl mezi servisem lyží pro běžecké lyžování, biatlon a třeba alpské lyžování?
Biatlon a běžecké lyžování je podobné, akorát biatlonisti nemají klasiku a základ je stejný. U alpských disciplín je filozofie úplně jiná. Oni nemají takový prostor na testování, jako my. Sjezdovka je uzavřená a závody jsou strašně krátké. My potřebujeme, aby ta lyže jela třeba 30 kilometrů, ale oni jedou 120 km/h z kopce po ledu, takže řeší jak mají nabroušené hrany a jestli se lyže chová tak, jak má. Mazání u nich nehraje takovou roli. U nás, když máme rozdíl mezi nejlepšíma voskama 30 centimetrů, tak je to hodně. U nich, jestli jede na modrém nebo fialovém parafínu, tak je to jedno. Potřebuje mít dobře nastavené vázání, boty hrají tam roli jiné věci.
Mrzí mě chyba v cílové rovince. Snad to příště vyjde na výhru, říká po životním závodě lyžař Novák
Číst článek
Když už vaše práce skončila, jste spíš diváci na trati, nebo máte na starosti jiné úkoly?
Někdo jde na trať, abysme pokryli všechny posty, ale jinak pracujeme. Vymýváme, čistíme lyže a závod máme puštěný v televizi. Já jsem za poslední tři sezony viděl tak 20 procent závodů. Závod trvá hodinu a když potřebujeme večer odjet, nebo připravovat věci na druhý den, tak je každá hodina drahocenná, takže jsme v kamionu a pracujeme.
Jaké to je v zákulisí závodu, když se něco velkého povede? Letos jste dobře připravili lyže a Michal Novák to dokonal tím, že obsadil 2. místo na Světovém poháru ve Finsku. Co se pak děje?
Bomba, super. Za těch devět let to bylo naše první podium, takže neskutečný zážitek a k tomu se ještě povedly lyže. To se pak skáče tři metry do vzduchu, běželi jsme do cíle přes půl trati, někdo upadl, aby stihl Michala v cíli. To si pak člověk říká, že po všem tom času, který tím strávíme přes léto, tak že to má smysl a jsme na bedně.
Kam jedete teď? Máme po Tour de Ski, tak jaký vás čeká program?
Nejdříve musíme dojet do Opavy pro kamion do servisu, pak lehce přebalit a pak jedeme do Oberhofu, kde je trojdenní Světový pohár, pak se jede do Švýcarska a pak nás čeká Kanada.
