Sushi je Nobu a Nobu je sushi
Přímo v hotelu, kde jsem se v Miami nedávno ubytovala, jsem objevila restauraci Nobu. Bylo to milé překvapení, které způsobilo, že jsem si z osobního seznamu TO MUSÍŠ! mohla vyškrtnout řádek s poznámkou: „Navštiv a ochutnej Nobu.“
Pro jistotu jsem tam zašla hned dvakrát, poprvé a bez rezervace jsem skončila přímo u „výrobní linky“. Podruhé, už s rezervací, jsem si vychutnala život Nobu plnými doušky, lépe řečeno ústy.
Obě návštěvy mám nesmazatelně zapsané v paměti i v chuťových buňkách a vydrží tam určitě hodně dlouho. Odhaduji do další návštěvy některé z vyhlášených restaurací Nobu.
Nobu je pojem
Tvrdí se, že navštívit Nobu patří mezi nejvýznamnější a nejuznávanější kulinářské zážitky na světě. Já to mohu jenom potvrdit, navíc s dodatkem, že je úplně jedno, kterou ze 47 restaurací tohoto řetězce zrovna navštívíte.
Každá bude jinde, bude i jiná, ale pod čarou bude stejný jmenovatel: dokonalá obsluha, dokonalé chutě a zážitek… za který si však připlatíte. Což je v tomto případě naprosto v pořádku. Vyšší cena odpovídá nejvyšší kvalitě surovin, což je zvlášť důležité pro pokrmy, jako je sushi.
Prestižní síť japonských restaurací založil slavný šéfkuchař Nobuyuki „Nobu“ Matsuhisa, který v kuchyni spojil tradiční japonské techniky a pokrmy s ingrediencemi z Peru a s dalšími mezinárodními vlivy, které rád uplatňuje.
Historie Nobu začala v roce 1987 otevřením první restaurace Matsuhisa v Beverly Hills v Kalifornii. Restaurace se brzy stala vyhlášenou a o mimořádné hosty neměla díky svému umístění nouzi.
Hospody, hotely, špagety a Al Capone. Stopy v Chicagu ale mimo mafiánského bosse zanechali i Češi
Číst článek
Zavítal sem i herec Robert De Niro a byl ohromený a navýsost spokojený kvalitou a jedinečností nabízeného jídla. Nabídl šéfkuchaři spolupráci, i když se Nobuykuiovi zase až tak nedařilo, měl za sebou několik neúspěšných podniků a dost dluhů.
Možná i proto na nabídku kývl, až když svou restauraci stabilizoval a v roce 1994 otevřel novou restauraci v New Yorku, už pod jménem Nobu, a ta se velmi rychle stala hitem.
Partnerství šéfkuchaře Matsuhisa, herce Roberta De Nira a producenta Meira Tepera mělo úspěšný start, značka se stala známou a v dalších letech následoval vznik celé sítě restaurací. Tím samozřejmě stoupal její vliv v gastronomickém světě a dnes i ve světě hotelů, vše pod stejnou značkou Nobu.
Koho jsem nepotkala
Nepotkala jsem ani jednoho ze zakladatelů a majitelů sítě špičkových restaurací. Rozhlížela jsem se po hostech, pátrala po tváři Roberta De Nira, kterou jsem jedinou dobře znala, ale marně, na Miami asi nebyl. A navíc má na výběr kam si zajít. Možná bude lepší, když se příště ohlásím, i když jsem si jistá, že dopadnu úplně stejně.
Stejně tak jsem si jistá, že když někdy zase zajdu do Nobu, je jedno kam, najdu vždy stejnou preciznost, kvalitu obsluhy a chutě z říše gastronomického nebe. Díky tomu jsem ani nelitovala, že jsem nikoho nepotkala, i když mi obsluha tvrdila, že šéfkuchař Matsuhisa byl na této miamské pobočce před pouhými dvěma dny.
Zmínila jsem se, že jsem při první návštěvě dostala místo u pultu přímo u kuchyně. Koukala jsem kuchařům pod prsty, pouhé sklo mě oddělovalo od kousků čerstvých ryb a mořských plodů uložených na ledové tříšti.
Kuchaři měli z jejich strany ryby také odděleny skleněnými posuvnými dvířky, a kdykoli potřebovali, sáhli si do „zásobárny“ toho nejlepšího pro přípravu sushi a dalších pokrmů.
U pultu jich bylo v řadě okolo sedmi, každý zpracovával přidělenou objednávku a já se ujistila, že čerstvější už podobné jídlo dostat nemohu.
Tohle kontaktní místo s návštěvníky šéfkuchař a spolumajitel Nobuyuka Matsuhisa miluje. Jak uvedl v knize, kterou si vezu z Miami, rád totiž pozoruje lidi, jak si na jeho výtvoru pochutnávají, sleduje jejich reakci a je potěšen, když vidí to nejlepší přijetí. I mistr se něco učí od nás a to je co říct.
Uvítání v japonštině
Než jsme se usadili, vyzvala recepční obsluhu, aby nás přivítala. Z kuchyně i z restaurace se ozvalo hlasité sborové „irasajmafe“ nebo tak nějak, což mi vrtalo hlavou, a tak jsem netradičně sáhla po telefonu, což dělám bytostně nerada, abych se dopátrala, že jde o japonské slovo „Irasshaimase“, po našem vítejte! A tak jsme byli sborově přivítáni, což bylo hodně milé.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Musím však dodat, že uvítací projev řídnul úměrně s rostoucí hustotou návštěvníku restaurace. Důvodem zcela jistě bylo, že potom jednoduše nezbývalo tolik času.
Do Nobu jsem přišla už připravená, tušila jsem, do čeho jdu, ale i tak jsem byl překvapená, co všechno lze při podávání sushi vymyslet. Je patrné, že základem je to pravé japonské sushi a jídla z mořských plodů a ryb. Ale právě ona fúze peruánské a dalších kuchyní umožnila kombinaci jídel s tolika možnostmi, kolik je kombinací čísel v loterii – s tím rozdílem, že tady v každém tahu, při každé objednávce, vyhrajete první pořadí!
Nobu, to není jenom pastva pro oči a chuťové buňky, je to i záležitost plná vůní. Dokonalým pohlazením je moment, kdy se z kuchyně vznáší vůně grilu (nejen sushi je na jídelníčku) a hořícího kvalitního dřeva.
Jenom závan, jenom jedna objednávka posune celkovou atmosféru restaurace do úplně jiných dimenzí. Je to až nadzemské, nepochopitelné, a přitom zřejmě „obyčejnost“ pro kuchaře a ostatní personál, pro návštěvníky závan vzpomínek na grilování a posezení s přáteli.
Při naší druhé návštěvě nastala přece jenom chybička, ale obsluha z ní bravurně vybruslila. Jídlo nepřinesli najednou, a tak přišla omluva, že druhé bude za pár minut. Nasadila jsem vážnou tvář a říkám číšníkovi: „Ale já mám nesmírný hlad.“
Věděl své, nahodil smutný výraz a situaci zachraňoval, odkud prý jsme. Slyšel náš rozhovor v češtině, kterou pochopitelně neuměl rozpoznat. Říkám, že z Čech, a on už věděl, že má vyhráno.
Jak jsem se přesladila na Floridě
Číst článek
Smutnou tvář nahradila maska uznání, obdivu a pokory s větou, že od nás je Pavel Nedvěd, číšník hned vyjmenoval, kde jaké nejlepší góly ve své kariéře nadělil. To mu tak akorát stačilo na těch pár minut zpoždění a už šel pro opožděnou objednávku, kterou jsem mu později hodně pochválila.
Nasadil výraz potěšení a nadšení, i když podobnou pochvalu určitě neslyšel poprvé. Tvářil se a usmíval, jako bych byla já první, kdo na to přišel…
Úplný profík a herec v jedné osobě.
Takové by měly být všechny restaurace, dokonale zvládnutá gastronomická role, profesionalita a nekonečné hledání dalších kvalit pro své zákazníky.
Co jsem si objednala?
Obecně dodám, že mé sushi bylo určitě to nejlepší, co jsem kde kdy dostala. Ale jinak víc neřeknu. Nemám šanci cokoliv doporučit. Měla bych pocit, že jsem tím zároveň něco nedoporučila. Výběr je na každém a vždy půjde o výhru či trefu do černého.
Pokud máte potřebu si má tvrzení ověřit, zajděte do Nobu, třeba při svých cestách a dovolených v Londýně, Budapešti, Miláně a Římě, na Santorini, Varšavě nebo v Seville.
Jedno slepé místo na mapě Nobu jsem našla, chybí tam Praha!
Restaurace Nobu jsou více než místa k jídlu, jsou to chrámy kulinářského mistrovství a inovace. Každá pobočka je místem tradice a modernity, což potvrzuje, že jsou vyhledávány skutečnými gurmány a milovníky jídla. A těch je u nás také dostatek.
Třeba bude mé přání brzy vyslyšeno a Nobu zakotví i u nás.
V Nobu jsem postřehla jednu věc: vrozenou jednoduchost při servírování jídla, tedy minimalismus a oproštění se od zbytečné nabubřelosti a snahy o ohromení. Tomuto přívětivému a jednoduchému trendu stolování napovídá i uvolněná až magická atmosféra Nobu.
