Bělorusko je okupované jak diktátorem Lukašenkem, tak Putinovým Ruskem, míní členka opoziční vlády

„Běloruská vězení jsou jako koncentrační tábory. Sice nějak přežíváte, dýcháte, ale stále cítíte, že vám chybí kyslík. To ilustruje situaci v celé zemi,“ tvrdí bývalá běloruská novinářka a členka současné opoziční vlády Alina Koušyková. Represe v Bělorusku přirovnává ke Stalinově době a vysvětluje, že většina Bělorusů válku na Ukrajině nepodporuje. „V tom se lišíme od Ruska,“ líčí v exkluzivním rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstrace běloruské opozice v centru Minsku proti společným vojenským manévrům Běloruska a Ruska Zapad 2017

Z Běloruska odešlo od roku 2020 asi půl milionu lidí. Největší prodemokratické protesty v dějinách země, které vyzývaly k odchodu dlouholetého prezidenta Alexandra Lukašenka, vystřídala nebývalá brutalita státního aparátu. | Foto: Vaslij Fedošenko | Zdroj: Reuters

Alina Koušyková

Šestnáct let pracovala pro běloruskou nezávislou televizi Belsat TV jako televizní novinářka a moderátorka. Nyní reprezentuje exilovou vládu Svjatlany Cichanouské, kde má na starosti národní obrození.

Osm let ve vězení dostal v únoru běloruský novinář a aktivista Andrej Pačobuta. Podle indexu Reportérů bez hranic, mezinárodního hlídacího psa, který sleduje nezávislost médií, je Bělorusko na 153. místě ze 158. zemí. Mohou vůbec existovat běloruská svobodná média?
To je složitá otázka, protože nezávislá média sice máme, ale ne v Bělorusku, nýbrž mimo něj. Po roce 2020 se muselo 99 procent nezávislých médií přestěhovat do zahraničí. Většina z nich nyní působí ve Vilniusu, Varšavě a Bělostoku. Někteří novináři pracují také v Gruzii nebo na Ukrajině.

V tuto chvíli je novinářská práce v Bělorusku příliš nebezpečná, protože novináři jsou jedním z hlavních terčů OMONu (útvar běloruské policie – pozn. red.) a KGB (běloruská tajná policie – pozn. red.). Někteří novináři v Bělorusku zůstali, ale většinou nemohou pracovat jako novináři, alespoň ne oficiálně.

V současném Bělorusku je nebezpečné i to, když si něco natočíte na mobilní telefon. Jestliže jste náhodný kolemjdoucí a chcete si udělat video nebo fotku něčeho, co si myslíte, že je směšné či důležité, čelíte vyslýchání nebo zatčení.

Přesto to lidé dělají a posílají informace nezávislým médiím nebo našim běloruským jednotkám, které fungují jako lidové zpravodajské služby.

Volby v Bělorusku 2020

Prezidentské volby se v Bělorusku konaly 9. srpna 2020. Proti dlouholetému autoritářskému prezidentovi Alexanderu Lukašenkovi, který usiloval o šestý mandát, kandidovala Svjatlana Cichanouská. Navzdory široké podpoře, kterou Cichanouská podle nezávislých průzkumů měla, získala dle oficiálních výsledků jen 10,9 procenta hlasů, zatímco Lukašenko si připsal 80 procent. Oznámení výsledků vyvolalo v Bělorusku vlnu protestů, při kterých speciální policejní jednotky OMON zatkly a zranily tisíce lidí. Výsledky voleb vyhlášené Lukašenkovým režimem neuznala Evropská unie, Cichanouská Bělorusko opustila.

Jejich úkolem je sledovat pohyb ruských vojsk, vojáků a tanků v Bělorusku. Běloruské jednotky tyto informace shromažďují, analyzují a poté je sdílejí s Ukrajinci a dalšími partnery, aby jim pomohli.

Represe opozice

Momentálně je podle běloruské asociace novinářů ve vězení 34 reportérů, to je poměrně hodně. Byla jste někdy konfrontovaná policií nebo KGB?
Nikdy jsem nebyla zatčena, ale byla jsem také velmi opatrná. Většinou jsem pracovala jako moderátorka ve studiu, které sídlí ve Varšavě. Nikdy jsem nenavštěvovala demonstrace či jiné opoziční akce v Bělorusku. Řada kolegů z Belsat TV ale zadržených bylo.

Při odchodu z redakce na demonstraci si vždy brali speciální baťůžek, kde měli jen ty nejnutnější věci pro případ, že budou zatčeni a do redakce se už nevrátí.

Pamatuji si na den, kdy jsem moderovala živé vysílání z demonstrace. Mezitím byly v Minsku v přímém přenosu zatčeny moje kolegyně.

Daša Chulcová je již na svobodě, ale Katerina Andrejevová dostala dalších sedm a půl roku ve vězení za svou novinářskou práci. Soudům se mimo jiné nelíbilo, že je autorkou knihy o Bělorusku a Donbasu.

O Lukašenkovi se často mluví jako o Putinově loutce. Po invazi na Ukrajinu začal Putin používat Bělorusko pro skladování vojenských aparátů. Jaký je momentální vztah Putina a Lukašenka?
Víte, diktátor Lukašenko se tváří jako člověk, který se stará o Bělorusko a všechno tu řídí, ale všichni víme, že je jen Putinovou loutkou a dělá to, co od něj Putin chce. Rozhodnutí umístit taktické jaderné zbraně na běloruské území to dokazuje, protože 74 % Bělorusů s tím nesouhlasí. Lukašenko tedy nemá podporu běloruského lidu.

Chová se jako zástupce okupačních sil, protože potlačuje běloruskou kulturu, potlačuje občany, ničí naši ekonomiku a zodpovídá za to, že cizí armáda obsazuje naše území. Lukašenko porušuje snad všechny mezinárodní dohody jen proto, že mu to Putin řekl.

Samozřejmě si uvědomuji, že diplomaticky a politicky je obtížné používat termín okupace v souvislosti se situací v Bělorusku, ale my to tak v mnoha aspektech cítíme a vlastně se tomu jinak říct nedá.

Úroveň represí v Bělorusku srovnávají naši historici se Stalinovou dobou. Rozdíl je v tom, že za Stalinovy doby byli lidé masově vyvražďováni, zatímco teď jsou jen zatýkáni a posíláni do vězení, kde se s nimi může dít úplně cokoliv. 

Podle oficiálních statistik sedí ve vězení kolem stovky politických vězňů, ale podle nezávislých zdrojů víme, že je to čtyřnásobně nebo i pětinásobně více. Jde o lidi, kteří jsou ve vězení kvůli svým politickým názorům.

Pravděpodobně jste slyšeli o situaci s opozičním politikem Viktarem Babarykem. Dostali jsme zprávu, že byl ve vězeňském táboře zmlácen. Nyní je v nemocnici a nikdo neví, co se s ním děje.

Vůdkyně běloruské opozice Cichanouská: Rozumíme bolesti Ukrajinců. Zvládneme ji společně

Číst článek

Víte, mnozí z politických vězňů se nemohou setkávat se svými právníky, nemohou vidět své příbuzné, nedostávají jejich dopisy a žijí v příšerných podmínkách. Běloruská vězení jsou jako koncentrační tábory. Sice nějak přežíváte, dýcháte, ale stále cítíte, že vám chybí kyslík. To ilustruje situaci v celé zemi.

Účast ve válce

Lukašenko přivítal ruské vojáky, umožnil Kremlu a ruské armádě plně využít běloruské území a nabídl Putinovi uskladnění taktických zbraní. Do boje však běloruskou armádu zatím neposlal a aktivní účasti v Putinově válce se vyhýbá. Proč?
Bělorusko je součástí konfliktu a součástí války. Běloruská armáda se v ozbrojeném konfliktu neangažuje. Ale pro Putina je nejdůležitější zeměpisná poloha Běloruska a možnost území používat jako své armádní zázemí.

Naše armáda je velmi slabá a její morálka je velmi nízká. To, že se války přímo neúčastní, není Lukašenkova zásluha. To je spíše zásluha armády, která bojovat nechce. Bělorusové mají s Ukrajinci velmi úzké vztahy, společné přátele a většina Bělorusů nechce, aby se běloruská armáda války účastnila. V tom se lišíme od Ruska, kde většina občanů válku podporuje. Takže to není úspěch Lukašenka, ale běloruského lidu.

Pro Putina je důležité běloruské území, protože pokud odtamtud bude odpalovat taktické zbraně, což se nejspíš stane, tak odveta ze strany ukrajinské armády nebude mířit do Ruska, ale na území Běloruska. To světu vyšle signál, že za útoky může Bělorusko, což není pravda. Nejsme to my, je to Kreml.

To je jedna věc, kterou se snažíme spolu s exilovou vládou Svjatlany Cichanouské odkomunikovat světu. Vyzýváme Západ k pochopení, že Lukašenko jedná jako Putinova loutka a náš stát je skutečně okupován. Je okupován dvojitě: diktátorem Lukašenkem a Putinovým Ruskem.

Už jste to nakousla, ale v čem se liší situace v Bělorusku od té v Rusku?
Hlavní rozdíl spočívá v tom, že většina Rusů podporuje válku a Putina. Naopak v Bělorusku je většina Bělorusů proti válce. Podle posledních údajů s válkou nesouhlasí 86 procent Bělorusů. Také nechtějí, aby se ve válce angažovala běloruská armáda. Momentální podpora Lukašenka mezi Bělorusy činí kolem třiceti procent.

Běloruský soud poslal vůdkyni opozice Cichanouskou na 15 let do vězení. Souzena byla v nepřítomnosti

Číst článek

V roce 2020 jsme jasně ukázali, že potřebujeme změnu. Podobné protesty se v Rusku nekonaly. V Bělorusku také existují opoziční politické orgány, které jednají jménem lidu. Mluvím o Svjatlaně Cichanouské, zvolené prezidentce Běloruska.

Máme také mnoho demokratických institucí a nástrojů, které jsou mezinárodně uznávány, a udržujeme diplomatické vztahy se Západem. Například jsme se společně se Svjatlanou Cichanouskou vydaly do Washingtonu, kde jsme jednaly na půdě OSN. Také jsme v kontaktu s řadou evropských ministrů.

Myslím, že nejdůležitější je pochopit to, že Bělorusové jsou připraveni na změny a jsou ochotni za ně bojovat.

Lukašenkův režim je ale čím dál tím víc represivní a každý krok může vést k tomu, že skončíte ve vězení, budete mučeni nebo hůř. Lidé jsou samozřejmě opatrní, ale myslím, že jsou opravdu připraveni bojovat za změnu.

Cílem kabinetu Svjatlany Cichanouské, pro který pracuji, je zachovat běloruský národ a nedovolit, aby Bělorusko uvízlo v propasti mezi Evropou a Ruskem. Chceme ukázat, že Bělorusko patří k evropské kultuře, evropským dějinám, že máme evropské smýšlení.

Nechci, abyste mě špatně pochopila, nemluvím o členství v Evropské unii, ale rozhodně jsme součástí evropské civilizace. A v tom spočívá i historický rozdíl mezi Běloruskem a Ruskem.

Tišší a smutnější

Od masivních protestů v Bělorusku uplynuly téměř tři roky. Jak se Bělorusko v posledních letech proměnilo? Je země více militarizovaná?
Víte, stovky tisíc lidí musely zemi opustit. A většinou to byli zástupci střední třídy, zejména IT sektoru. Bělorusko také přišlo o řadu firem.

Militarizace si nyní můžete všimnout i ve školách. Vojáci chodí a předvádějí dětem, jak střílet, jak zacházet se zbraněmi. Oblékají dětem vojenské uniformy. Organizují akce na oslavu vojenského stylu. A také začali vytvářet jakési teritoriální obrany. Jedná se o polovojenské síly složené z běžných mužů, jejichž cílem je pomoc armádě při speciálních akcích.

Od roku 2020 se Bělorusko stalo tišším, smutnějším a deprimovanějším. Není snadné žít v zemi, kde nemůžete svobodně vyjadřovat svůj názor, nemůžete uplatnit svá lidská práva. Samozřejmě můžete odejít a předstírat, že se vás politika netýká, ale lidé, kteří to dělají, si nalhávají do kapsy.

Spousta občanů, kteří dříve nejevili zájem o politiku, ani se v ní neangažovali, změnila v roce 2020 názor a uvědomila si, že situaci musíme opravdu aktivně měnit. Není to jen o Lukašenkovi. Myslím, že teď musíme dokončit procesy, které se po rozpadu Sovětského svazu daly do pohybu. Myslím tím procesy zaručující svobodu lidem.

Válka na Ukrajině a represe v Bělorusku jsou závěrečné etapy Sovětského svazu. Proto jsou tak zásadní. Je nesmírně důležité, abychom provedli politickou a advokační práci, která přivede naše země blíže k Evropě, a ne do sféry vlivu Ruska.

Na Bělorusko, stejně jako na Rusko, byly uvaleny sankce. Jaký mají dopad?
Když přijdete do jakéhokoli supermarketu nebo obchodu, snadno uvidíte, jak se regály změnily. Například jídlo je zabalené do méně kvalitních fólií, některé produkty jsou jinak zbarvené.

Běloruský soud poslal na 12 let do vězení dvě novinářky. Psaly o protivládních protestech a opozici

Číst článek

Produkty jsou jednodušší, méně barevné, a to kvůli sankcím. Je to velmi jednoduchý příklad, ale ukazuje, jak hluboce sankce ovlivňují ekonomiku.

Samozřejmě režim veřejně tvrdí, že sankce nefungují, ale my víme, že to není pravda. Všechny diplomatické kontakty, které nyní probíhají a vždy probíhaly mezi režimem a například Evropskou unií, cílí na jejich zrušení. Takže sankce opravdu fungují.

Problém je, že od posledního sankčního balíčku EU uplynulo jedenáct měsíců. Jsme vážně znepokojeni, protože sankce proti režimu potřebujeme. Jsou silným nástrojem, ale Evropská unie je nedostatečně využívá. Vážně žádáme evropské politiky, aby byli silnější a důraznější.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme