Musíme přehodnotit, zda naše podpora Izraele nepřispívá ke genocidě v Pásmu Gazy, míní právník
Izrael musí podle předběžného opatření Mezinárodního soudu v Haagu zajistit, že se jeho vojáci nedopouštějí na Palestincích skutků naplňujících podstatu genocidy. „Předběžná opatření by měla být signálem k revizi druhů zbraní, které jednotlivé státy poskytují Izraeli a ke způsobu jejich použití, pravidlům vojenské spolupráce a dalším formám partnerství,“ míní Michael A. Becker, profesor a výzkumník mezinárodního práva z Univerzity v Dublinu.
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) předběžnými opatřeními na konci ledna nařídil Izraeli, aby přijal veškeré kroky k zabránění genocidy a zlepšení humanitární situace v Pásmu Gazy, kde si Hamás bere civilisty jako lidské štíty. Jde o předběžné rozhodnutí, které nepředjímá finální stanovisko. Jak si vykládáte tato opatření?
První, co je důležité zmínit, je, že Jihoafrická republika předložila dostatečné důkazy, aby se soud případem zabýval a rozhodl o uložení předběžných opatření. To samo o sobě vypovídá, že Jihoafrická republika disponuje důvěryhodnými důkazy, že Izrael může páchat genocidu na území Pásma Gazy.
Co se děje v Pásmu Gazy
- V sobotu 7. října pozabíjeli ozbrojenci hnutí Hamás na jihu Izraele přes 1400 lidí, převážně civilistů. Dalších zhruba 240 lidí bylo do Pásma Gazy odvlečeno jako rukojmí.
- Izrael pak zahájil masivní bombardování Pásma Gazy a pozemní operaci, což si podle úřadů ovládaných Hamásem vyžádalo životy skoro 30 tisíc Palestinců. Izraelská armáda přišla v Pásmu Gazy od října o 235 vojáků.
- Palestinské hnutí Hamás přišlo ve válce s izraelskou armádou od loňského října o 6000 bojovníků, informovala agentura Reuters, které to řekl činitel Hamásu pobývající v Kataru.
- Většina ze zhruba 2,4 milionu obyvatel Pásma Gazy od října utekla před boji do oblasti Rafáhu k egyptským hranicím, kde žijí na ulici ve stanech. Mnozí jí jen jednou denně, řada má k dispozici jen litr vody na den.
- V posledních týdnech izraelská armáda zintenzivnila ostřelování i v oblasti Rafáhu, kde avizuje rozsáhlou pozemní operaci.
Proč případ předložila právě Jihoafrická republika? Na jedné straně žene Izrael před soud, na druhé straně se snaží obejít mezinárodní trestní soud, který vydal zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina v souvislosti s deportacemi ukrajinských dětí do Ruska.
Netroufám si odpovědět v plném rozsahu. Jsem právník a tohle je spíš dotaz na politologa či historika. V obecné úrovni mohu říct jen to, že Jihoafrická republika má silné diplomatické vztahy s Ruskem i Čínou, a tyto vztahy by neměly být zastíněny tím, že dohnali Izrael před Mezinárodní soudní dvůr. Jejich postoje vůči Mezinárodnímu trestnímu soudu jsou v případě zatykače na Putina nepřátelské.
Dvě kategorie důkazů
Jaké důkazy předložila Jihoafrická republika před soud?
Důkazy lze rozdělit do dvou kategorií. První kategorii tvořily různé dokumenty mezinárodních orgánů, jako například OSN. Podrobně popisovaly rozsah humanitární krize v Gaze, počty obětí a mrtvých. Vyplývalo z nich například i to, že v Pásmu Gazy hrozí velké riziko vzniku různých nemocí a hladomoru.
Ve druhé kategorii důkazů se Jihoafrická republika zaměřovala na různá prohlášení izraelských úředníků a politiků. Šlo o prohlášení, která mohla mít genocidální úmysl. Také se zaměřovaly na prohlášení, kde izraelské autority zaměňovaly Hamás s palestinským obyvatelstvem Gazy.
Soud nevyhověl požadavku Jihoafrické republiky na zastavení válečné operace v Gaze.
Soud nemá povinnost přijímat nebo odmítat navržená opatření. Soud má manévrovací prostor a může se k věci vyjádřit, jak uzná za vhodné.
Soudní dvůr neuložil Izraeli, aby zastavil veškeré vojenské operace, ale rozhodl, že Izrael musí zabránit všem operacím, které by mohly naplňovat podstatu genocidy. Také rozhodl, že Izrael musí udělat vše pro to, aby do Gazy doputovala humanitární pomoc.
To, že Izraeli nenařídil pozastavit všechny vojenské operace v Gaze, interpretuji tak, že soud chápe potřebu a právo Izraele chránit své civilní obyvatelstvo před útoky Hamásu nebo jiných teroristických skupin.
‚Přehodnotit podporu‘
Podle Spojených států amerických je celý případ „zbytečný“ a „bezdůvodný“. Americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že to odvádí pozornost světa od snah o mír a bezpečnost. Rozporují představitelé Spojených států usnesení Mezinárodního soudního dvora?
Myslím si, že slova, která zvolil Blinken, jsou nešťastná. Důkazy předložené před soudem a samotné rozhodnutí soudu naznačují, že nejde o „zbytečný“ ani „bezdůvodný“ případ. To však neznamená, že opatření navrhovaná Jihoafrickou republikou budou soudem přijata tak, jak jsou předložena.
Michael. A. Becker
Michael A. Becker je odborný asistent mezinárodního práva a lidských práv s odborností v oblasti veřejného mezinárodního práva na dublinské univerzitě Trinity College. Jeho výzkum se zaměřuje na mezinárodní soudy, tribunály a vyšetřovací komise, stejně jako na propojení mezinárodního práva a globální politiky, včetně role lidských práv ve zahraniční politice.
Je samozřejmě na každé zemi a každém politikovi, jaké stanovisko k celé věci zaujmou. Mohou zastávat pozici, že předložení tohoto případu před haagský soud je nevhodné či nenápomocné. To však nejsou slova, která zvolil americký ministr zahraničí.
Faktem je, že Izrael bude muset předběžná opatření vzít vážně. To stejné platí i pro ostatní státy, obzvlášť ty, které podporují Izrael, jako například Spojené státy.
Jaký dopad má předběžné opatření na Spojené státy?
Nejen Spojené státy, ale i jiné země, my všichni, musíme přehodnotit, zda naše podpora Izraele nemůže přispívat ke genocidě v Pásmu Gazy.
To neznamená, že jednotlivé státy nemohou podporovat Izrael, ale každá vláda by měla přehodnotit, zda jejich podpora Izraele je v souladu s rozhodnutím soudu. Jinými slovy, zda jednotlivé státy dělají vše, co je v jejich silách, aby zabránily genocidě v Pásmu Gazy.
Skutečnost, že soud v Haagu vydal předběžná opatření, by měla být signálem k revizi druhů zbraní, které jednotlivé státy poskytují Izraeli, a ke způsobu jejich použití, k revizi pravidel vojenské spolupráce a dalších forem partnerství.
Reakce ze zahraničí
Může Mezinárodní soudní dvůr přimět jak Izrael, tak jiné země k tomu, aby změnily svou politiku vůči Palestině?
Ne, Mezinárodní soudní dvůr nemá žádné mechanismy, kterými by mohl donutit státy, aby dodržovaly mezinárodní právo.
Rozhodnutí mezinárodního soudu by mělo sloužit především jako směrnice pro jednání ostatních států. Očekáváme, že na základě tohoto rozhodnutí budou jednotlivé státy podnikat kroky, aby Izrael jednal v souladu s mezinárodním právem.
Stejně tak by rozhodnutí mohli použít jednotliví oblastí zastupitelé Izraele k tomu, aby vyvíjeli tlak na izraelskou vládu, aby dodržovala mezinárodní závazky.
Předběžná opatření soudu a prohlášení soudkyně Joan Donoghueové, že „Izrael musí přijmout opatření, aby zabránil a potrestal přímé a veřejné podněcování ke genocidě ve vztahu k členům palestinské skupiny“, mohou sloužit jako vodítko pro ty, kteří spoluvytváří politiku Izraele.
Co si myslíte o tom, že Mezinárodní soudní dvůr nevyhověl požadavku Jihoafrické republiky na příměří?
Myslím si, že vydat nařízení o příměří je mimo kompetenci tohoto soudu. Domnívám se, že tato kritika je založená na nerealistických očekáváních. V případě předloženém Jihoafrickou republikou se soudní dvůr nemůže zabývat teroristickou skupinou Hamás, a tudíž nemůže nařídit příměří, protože to je věc nejen izraelské, ale i palestinské vlády, tedy Hamásu.
Soud bere v úvahu skutečnost, že nemůže zamezit Izraeli v obraně proti teroristům. Soudní dvůr si uvědomuje bezpečnostní rizika, jimž Izrael čelí, a nutnost se bránit.
Hnutí Hamás deklarovalo, že chce zničit Izrael. Jaké nástroje má Mezinárodní soudní dvůr či jiné další mezinárodní orgány k ochraně civilistů na obou stranách?Aktuální vyšetřování Mezinárodního soudního dvoru se týká zločinů na obou stranách konfliktu, včetně Hamásu. Rada bezpečnosti OSN disponuje nástroji, které může použít proti Hamásu nebo jiným teroristickým entitám, a dříve je využila.
Soudní dvůr však nemůže prošetřovat případy, aniž by je někdo předložil před soud a Hamás není aktér v tomto případě.
I přesto Mezinárodní soudní dvůr ve svém rozhodnutí o dočasných opatřeních z 26. ledna uvedl, že rukojmí, která momentálně drží Hamás, by měla být propuštěna, a že všechny strany ozbrojeného konfliktu musí dodržovat mezinárodního válečné právo.
Tohle sice nebyla součást předběžných opatření, ale bylo to řečeno a já bych to chápal jako výzvu soudu k oběma stranám.
(Ne)realistické požadavky
Pak tu jsou experti na mezinárodní právo, kteří tvrdí, že není možné předejít genocidě bez toho, aby Izrael zastavil veškeré vojenské operace v Pásmu Gazy.
Ano, někteří navrhují, že ve skutečnosti není možné jednat v souladu s předběžnými opatřeními, pokud Izrael nepřeruší svou ofenzivu v Gaze, a to z důvodu, že kvůli vojenské ofenzivě se na palestinské území nedostane dostatek humanitární pomoci.
Hamás
- Jde o palestinskou teroristickou skupinu, která ovládá Pásmo Gazy.
- Hamás se zavázal ke zničení Izraele a chce jej nahradit islámskou správou.
- Dělí se na dvě frakce: politickou a vojenskou.
- Již v minulosti vedl Hamás několik válek s Izraelem od doby, kdy převzal moc v Gaze v roce 2007.
- Hamás je podporován Íránem, který ho financuje a poskytuje mu zbraně a výcvik.
- Hamás používá civilisty jako živé štíty například tím, že si své sídlo postavil pod nemocnicí ,Al Shifa, ve městě Gazy.
Částečně rozumím tomuto stanovisku, ale myslím si, že není realistické požadovat, aby izraelská vláda zastavila veškeré probíhající operace. Nařízení soudu by mělo ve skutečnosti znamenat, že izraelská strana začne postupovat mnohem mírněji než doteď a samozřejmě zajistí dostatek humanitární pomoci.
Od rozsudku uplynul měsíc a například ministryně zahraničí Jihoafrické republiky, Naledi Pandorová už na konci ledna uvedla, že Izrael předběžná opatření ignoruje. „Během posledních tří nebo čtyř dní zemřely stovky lidí. Izrael si zřejmě myslí, že má licenci jednat dle svého uvážení,“ řekla.
Myslím, že je důležité dát Izraeli nějaký čas na to, aby dokázal, že rozhodnutí mezinárodního soudu bere vážně. Z toho, co vidíme dnes, to však nevypadá nadějně.
Nepostřehl jsem, že by izraelská vláda dostatečně jasně deklarovala, jak plánuje předběžná opatření mezinárodního soudu plnit. Na druhou stranu chci říci, že to, že nevidíme konkrétní kroky ze strany Izraele, nutně neznamená, že Izrael ignoruje soudní rozhodnutí nebo se nezajímá o nalezení způsobů, jak ho plnit.
Mám proto pochopení pro ty, kteří míní, že výroky premiéra (Benjamina) Netanjahua, že Izrael plní závazky mezinárodního práva, nejsou v souladu s tím, že Izrael do dnešního dne nevysvětlil, co konkrétně dělá pro řešení obav, které vyjádřili soudci.
Tady v podzemí držel Hamás rukojmí. Reportérku CNN vzali Izraelci na místo ‚hororu‘
Číst článek
Rozpory ve výkladu
Co se stane, když Izrael předběžná opatření nebude plnit?
Za prvé si myslím, že budou zcela určitě existovat neshody v tom, co znamená „plnit předběžná opatření“. Myslím, že tyto neshody budou kopírovat rozpory ve výkladu válečného práva.
I když by si izraelská vláda rozhodnutí soudu vyložila v té nejminimalističtější verzi, musela by prokázat mnohem větší zdrženlivost ve svých vojenských operacích, než dosud, a také by musela dohlédnout na to, aby se do Pásma Gazy skutečně dostala humanitární pomoc. A pokud se tak nestane, je na ostatních státech, aby přehodnotily svou podporu pro Izrael.
Opatření soudu jsou pouze předběžná. Konečné rozhodnutí v celé věci může vypadat jinak. Co se bude dít dál?
Izraelská vláda musí do jednoho měsíce zpracovat zprávu (Izrael ji v pondělí 26. února odevzdal - pozn. red.), v rámci které informuje Mezinárodní soudní dvůr o plnění předběžných opatření. Zpráva, kterou Izrael předá soudu, bude neveřejná, což pro veřejnost znamená obtížné zjištění výsledku celého případu.
V případě, že Jihoafrická republika a Izrael budou mít odlišné názory na to, zda Izrael splnil předběžná opatření, je pravděpodobné, že se případ vrátí k soudu a strany budou požadovat úpravu dočasných opatření.
Z dlouhodobého hlediska obě strany, tedy Jihoafrická republika a Izrael, budou muset předložit soudu svá stanoviska s podporou důkazů. Na základě těchto stanovisek bude soud rozhodovat, jak dál postupovat. Celý soudní proces může trvat další tři až čtyři roky.
