‚Pacienti ve vážném stavu umírají i na podlaze, triáž neexistuje.‘ Francouzský lékař strávil dva týdny v Gaze
V důsledku izraelské ofenzivy narostl počet obyvatel palestinského Rafahu o více než milion, humanitární pomoc se do oblasti ale stále dostává velmi obtížně. S vyšší populací trvale roste i zátěž pro místní zdravotníky, nemluvě o množství raněných vinou bombardování a ostřelování. „Míří na vše, co se hýbe, včetně žen a dětí,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz francouzský lékař Raphaël Pitti. V nemocnici na jihu enklávy strávil dva týdny.
Současnou situaci v Rafahu jste přirovnal k té ve varšavském ghettu. Můžete to rozvést?
Izrael donutil 1,4 milionu Palestinců žijících na severu a ve středu Pásma Gazy přesunout se na jih s tím, že půjde o chráněnou zónu. Zpravidla šli pěšky, nanejvýš měli nějaké vozíky, na kterých si vezli věci.
Lidé trpí hladem a spílají Hamásu do banditů. Pět měsíců jsme neměli čerstvé jídlo, popisuje Gazan
Číst článek
Na kraji Rafahu byli všude izraelští vojáci, město se v podstatě stalo zcela uzavřenou oblastí, opravdovým ghettem, případně by to ještě šlo nazvat třeba vězením pod širým nebem. Cílem je opět to samé – uzavřít určitou část populace na jednom jediném místě.
Město sužuje nedostatek pitné vody a dodávek elektřiny. Potraviny jako konzervy, maso nebo zelenina tam sice jsou, ale tak drahé, že si je lidé nemohou dovolit.
Tamní zdravotníci nemají dostatečné kapacity umožňující péči o více než milion lidí majících běžné zdravotní problémy, od chronických nebo sezonních po respirační.
Místní běžně topí dřevem, které najdou v sutinách domů, avšak to často bývá různě pomalované či nalakované a při hoření se stává extrémně toxickým, což mnoha dětem i dospělým způsobuje astma.
A ani takové nemoci nelze léčit, protože chybí léky.
Co se děje v Pásmu Gazy
- V sobotu 7. října pozabíjeli ozbrojenci hnutí Hamás na jihu Izraele přes 1400 lidí, převážně civilistů. Dalších zhruba 240 lidí bylo do Pásma Gazy odvlečeno jako rukojmí.
- Izrael pak zahájil masivní bombardování Pásma Gazy a pozemní operaci, což si podle úřadů ovládaných Hamásem vyžádalo životy přes 31 tisíc Palestinců. Izraelská armáda přišla v Pásmu Gazy od října o 235 vojáků.
- Palestinské hnutí Hamás přišlo ve válce s izraelskou armádou od loňského října o 6000 bojovníků, informovala agentura Reuters, které to řekl činitel Hamásu pobývající v Kataru.
- Většina ze zhruba 2,4 milionu obyvatel Pásma Gazy od října utekla před boji do oblasti Rafáhu k egyptským hranicím, kde žijí na ulici ve stanech. Mnozí jí jen jednou denně, řada má k dispozici jen litr vody na den.
K tomu je tam vysoká vlhkost a momentálně v oblasti i prší, veškeré odtoky jsou ucpané odpadky, neodváží se popelnice, všude je bláto.
Na ulicích, kterými téměř nelze projít, jsou tisíce zcela vyčerpaných Palestinců bez finančních prostředků a uprostřed toho žijí rodiny s dětmi, z nichž mnohé si na chodnících postavily provizorní přístřešky. Lidé hladoví, žebrají, děti chodí po ulicích špinavé, protože se nemají kde umýt.
Jsou nuceni přežívat v absolutně nehumánních podmínkách. Fronty se stojí úplně na všechno, od chleba či vody po zdravotní péči.
Někteří z mých izraelských přátel se to snaží ospravedlňovat s tím, že v minulosti zažili horší situace, nic ale neomlouvá skutečnost, že necháte trpět dva miliony nevinných lidí. Vzbuzuje to spíše pocit, že jde o druh msty na palestinských obyvatelích.
Bombardování čehokoli neustává ve dne v noci, a když se izraelská armáda přemisťuje, kvůli ochraně její přesun doprovází střelba sniperů, kteří míří na vše, co se hýbe, včetně žen a dětí.
Takto zasažené přijímala i nemocnice, kde jsem byl, všichni z nich byli postřeleni na hlavě. A vzhledem k omezeným prostředkům pro resuscitaci jsme je museli nechat zemřít, jinými slovy nebylo v našich silách je oživovat.
Působil jste v Evropské nemocnici nacházející se mezi městy Chán Júnis a Rafah. Jaké podmínky v zařízení panují?
Z funkčního hlediska jde o velmi dobrou nemocnici, má jednotku intenzivní péče, laboratoř, zásoby krve. Není ale provozuschopná. Zaprvé se uvnitř nachází tři tisíce lidí, včetně mnoha dětí, žijících naprosto všude, od chodeb po mezipatra. Děti se potřebují nějak zabavit a hrají si všude, včetně urgentního příjmu, kde jsou těžce zranění a spousta krve.
Raphaël Pitti
Francouzský lékař specializující se na urgentní a válečnou medicínu. Jako lékař působil ve válce v Jugoslávii, zažil také konflikty v Libanonu a Sýrii, kde školil tamní zdravotníky. Zkušenosti předává i na Ukrajině, konkrétně ve Lvově a Charkově, kde před dvěma lety otevřel školící centra. Společně s dalšími dvaceti lékaři strávil na přelomu ledna a února dva týdny na jihu Pásma Gazy, kde pomáhal kolegům v Evropské nemocnici. Působil také jako expert NATO a v současnosti jako vedoucí školitel francouzské humanitární organizace Mehad.
Například si dokážou otevřít zásobníky na léky, vezmou si rukavice, nafouknou je a hází s nimi jako s balonky nebo vezmou injekční stříkačky naplněné vodou, stříkají po sobě a hrají si na válku. Ženy na chodbách vyrábí mouku a chleba.
Léčit a pracovat v takovém stavu je extrémně náročné. Kromě tisíců lidí uvnitř se mnozí Palestinci usadili i okolo nemocnice, doufajíce, že se tak vyhnou bombardování.
Zadruhé obyvatelé potřebují základní zdravotní péči kvůli chronickým nebo respiračním potížím a do toho musíte neustále přijímat postřelené pacienty nebo ty zraněné důsledkem bombardování. Kvůli neustálému chaosu je ošetřují i na podlaze, triáž neexistuje. V případě, že je situace vážná a šance na přežití velmi nízká, nechávají pacienty zemřít.
Časté amputace
Fakt, že pacienty nacházející se v kritickém stavu musí lékaři nechat napospas osudu, jste ostatně zmiňoval již v mnoha rozhovorech…
Ano, a nejedná se o kolektivní rozhodnutí. Nového pacienta dostane na starost ten, kdo má zrovna volné ruce. Personál nemocnice se nedokáže reorganizovat jako v případě různých katastrof, kdy se aktivuje krizový plán. Převládá tam opravdový zmatek.
Jaké mají tamní lékaři k dispozici vybavení?
Na to se nabízí jednoduchá odpověď – chybí všechno. Problematický je například nedostatek morfia nebo sedativ, aby se vůbec mohlo přikročit k anestezii. Je-li to možné, upřednostňuje se lokální anestezie, především u horních a dolních končetin. Pro tu celkovou chybí příslušné prostředky.
Zranění, u nichž jsou lékaři kvůli jejich přílišně kritickému stavu donuceni je nechat zemřít, umírají jen tak na podlaze, bez utišujících léků. Morfiem a sedativy se musí šetřit. Lidé se do nemocnice rovněž často dostanou s otevřenými zlomeninami končetin. Pokud jsou opravdu závažné, přistupuje se k okamžité amputaci. A k ní dochází velmi často.
Do jaké míry bylo obtížné se jakožto zahraniční lékaři do Pásma Gazy dostat?
Samozřejmě to bylo velmi složité, ale chtěli jsme odjet co nejdříve. Byli jsme jedním z prvních týmů, který se na jih Gazy dostal. Místní nás přijali velmi vřele, děkovali, že jsme přijeli a personál nemocnice nás po příjezdu hned objímal. Do oblasti se však stále nemohou pořádně dostat ani humanitární organizace.
Chápete, co tím chci říct? Jde o stav, kdy vám brání ve vstupu na určité místo, jako v ghettu. Nemohou tam proudit léky, potraviny či další humanitární pomoc a obyvatelé, dennodenně vystavováni bombardování, jsou odříznuti od pitné vody či elektřiny.
Danou situaci by se skutečně dalo považovat za opravdovou vůli k páchání genocidy.
S týmem zdravotníků jste v nemocnici strávil několik dní, pro tamní personál je ale neustálý příliv těžce zraněných pacientů každodenní realitou. Jak to po psychické stránce zvládá?
Zaměstnanci nemocnice jsou zcela vyčerpaní, neustále vystavení šílenému vypětí. Mnozí doktoři působící v Evropské nemocnici tam i se svými rodinami přišli ze severu území. Není to tedy o tom, že by v zařízení chyběl personál, který tam mimochodem bydlí, problémem je nedostatek jakékoli organizace. Není tam nikdo, kdo by mohl místo vést a dát jeho chod do pořádku.
V Gaze docházejí léky. Pacienti jen sedí v čekárně a křičí v agonii, říká Bendl z Lékařů bez hranic
Číst článek
Lidé pracují pozdě do noci, k ránu spí, a pokud nenastane nějaká urgence, operační část se do provozu uvede nejdříve okolo desáté hodiny. Když se na to díváte zvenku jako například já specializovaný na medicínu katastrof, řeknete si, že se to pokusíte nějak systematizovat, chybí ale jakýkoli zástupce opačné strany, s nímž byste se na organizaci mohla dohodnout.
Když přejdeme ke konkrétním případům, mluvil jste například o úmrtí čtyřiadvacetileté ženy, diabetičky v sedmém měsíci těhotenství, která kvůli nedostatku inzulínu upadla do kómatu a následně ona i nenarozené dítě zemřely. S cukrovkou se léčila od dvanácti let. Jak moc velkým problémem tedy je nedostatek jinak naprosto běžně přístupných léků?
Daný případ velmi dobře ilustruje momentální situaci. U diabetu se dá říci, že jde v zásadě o „jednoduché“ onemocnění. Pacientka byla zvyklá řešit veškeré problémy s ním spojené, ale za současných podmínek si už ani nemohla sama měřit cukr v krvi, o nedostatku inzulínu ani nemluvě.
Zamyslete se také nad všemi Palestinci, kterým diagnostikovali nádorové onemocnění a nemohou podstupovat léčbu, dále těmi, již musí pravidelně docházet na dialýzu nebo epileptiky a lidmi s chronickými nemocemi, kteří k potřebné lékařské péči nemají přístup.
Míří rovnou na hlavy
Za jakých okolností momentálně probíhají porody?
Přirozeně za velmi obtížných. V Rafahu nyní ženy rodí v Emirátské nemocnici, kde jsou k péči o ně a novorozence uzpůsobení. Probíhá tam až třicet porodů císařským řezem denně. Sám jsem tam byl, na lékařskou pomoc čekalo opravdu neskutečné množství těhotných žen.
Hamás
- Jde o palestinskou teroristickou skupinu, která ovládá Pásmo Gazy.
- Hamás se zavázal ke zničení Izraele a chce jej nahradit islámskou správou.
- Dělí se na dvě frakce: politickou a vojenskou.
- Již v minulosti vedl Hamás několik válek s Izraelem od doby, kdy převzal moc v Gaze v roce 2007.
- Hamás je podporován Íránem, který ho financuje a poskytuje mu zbraně a výcvik.
- Hamás používá civilisty jako živé štíty například tím, že si své sídlo postavil pod nemocnicí Šífa ve městě Gaza.
V rámci různých konfliktů působíte přímo na místě vždy jen určitou dobu, které situace se vám nedaří vymazat z hlavy? Předpokládám, že jde třeba o zraněné a trpící děti?
Ano, děti především. V Rafahu jich je opravdu hodně, v Evropské nemocnici je vidíte úplně všude, ať už bydlí na chodbách se svými rodiči, nebo je přijímáte jako pacienty. Děti a ženy v takových situacích vždy platí opravdu vysokou cenu. Je to otřesné.
Strašné také je vidět cedule s různými jmény u sutin rozbombardovaných domů. Lidé totiž nemají prostředky k tomu, aby v troskách hledali mrtvé, a tak u nich nechávají popisky se jmény, aby mohli své známé či příbuzné hledat, až to bude možné.
Rafah je plný suti, odpadků, přeplněných popelnic a nešťastných lidí hledajících všelijaké způsoby jak přežít. Bohužel se také nezřídka setkáte s častými sklony k násilí, stačí sebemenší roztržka. Rozhádají se dva, okolo nich se začnou srocovat lidé, kteří nemají co dělat, jedni se přidají na jednu stranu, druzí na tu opačnou a pak se to vymkne kontrole a pomlátí se.
Jaké obrazy ze současné Gazy vám nejvíce utkvěly v paměti?
Zejména zmíněna těhotná žena, která i s nenarozeným dítětem zemřela. A nezapomenout nejde hlavně na lidi, jež snipeři střílí rovnou do hlavy a u kterých lékaři nemají jinou možnost, než je nechat zemřít. Mezi nimi si vybavuji i jednu mladou Palestinku, u níž nikdo neznal jméno, nikdo ji nedoprovázel. Kulka jí prošla mozkem doslova skrz naskrz.
Svědectví Lékařů bez hranic z Gazy: chirurg musel bez anestetik amputovat chodidlo malému chlapci
Číst článek
Zdálo se, že je v bezvědomí, zároveň ale vykazovala určité známky opaku. Znovu jsem si tedy prohlédl snímek CT a šel za neurochirurgem s tím, že se musíme pokusit jí dát šanci. Už jsem se setkal s případy, kdy podobní pacienti přežili a probudili se, mozek je opravdu velmi tvárný orgán. Říkal jsem mu, aby ji nechali připojenou na přístrojích s tím, že ji po třech dnech zkusíme probudit, zopakujeme CT a uvidíme, co se stane.
Lékař oponoval, že všichni, jimž kulka podobným způsobem zasáhla část mozku, umírají, a pacientka jen bude zabírat lůžko a přístroje. Před několika týdny jsem ale dostal fotografie, podle kterých byla daná žena při vědomí, dokázala si vzpomenout na svou rodinu a další věci.
Tím chci poukázat na to, že v Gaze umírá mnoho lidí, které bychom jinak mohli zachránit. Ona je toho příkladem.
Kromě Pásma Gazy jste se jinak přibližně dvacetkrát vrátil do Sýrie, jako válečný lékař jste mimo jiné zažil válku v Jugoslávii a před dvěma lety jste ve Lvově otevřel vzdělávací centrum pro ukrajinské zdravotníky. O co přesně se jedná?
V rámci humanitární organizace UOSSM International (Union des Organisations de Secours et Soins Médicaux, aktuálně působící pod názvem Mehad – pozn. red.) jsem zodpovědný za vzdělávání, neboť zároveň přednáším o urgentní medicíně a medicíně katastrof. V Sýrii jsme již podobná centra zprovoznili čtyři a vyškolili 34 tisíc pracovníků během deseti let.
Na Ukrajině jsme obdobná místa otevřeli ve zmíněném Lvově a v Charkově, od dubna 2022 jimi prošlo na 3500 zdravotníků a zdravotnic. Jde o školení v rámci konceptu zvaného Damage Control, tedy snahu o to během různých katastrof co nejrychleji zachránit co možná nejvyšší počet lidí.
