Rozpočtujeme, jako když pejsek a kočička vařili dort. Na Novém Zélandu mají vizi, srovnává ekonom
Vláda Petra Fialy zveřejnila vizi státních výdajů v následujících třech letech. Plánuje snižovat strukturální schodek, který by v roce 2026 měl být pod dvěma procenty HDP, s tím ale nesouhlasí Národní rozpočtová rada i opozice. „Je to projekce do budoucnosti, která je z definice nejistá. Ale můžeme se snažit o to, aby politici byli schopni formulovat vizi a nebylo to tak, jako když pejsek a kočička vaří dort,“ soudí ekonom Zdeněk Kudrna.
Situaci podle Kudrny komplikuje množství stran, které tvoří vládní koalici, každá totiž musí ukázat, že dělá něco pro své voliče, a vzniká prý slepenec, který nemá hlavu ani patu. „V tuto chvíli jediná naděje je ve státní správě, že úředníci dokážou ukázat důsledky těchto improvizací a média se budou politiků ptát. Čili posílit autonomii úředníků a jejich schopnost analyzovat dopady opatření na rozpočet,“ konstatuje analytik.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Zdeněk Kudrna, ekonom a konzultant působící na Novém Zélandě
Kudrna sám působí v think tanku, který radí novozélandské vládě. „Ta dvakrát ročně rozhodne, že máme do detailu zpracovat nějaké téma a navrhnout lepší řešení,“ popisuje s tím, že podobně pracoval i v Česku v komisi pro hodnocení dopadů regulace.
„Většina analýz projde bez povšimnutí, ale každý rok se najde několik, které jsou v důsledku náhod či politického kontextu důležité a dostanou se na hlavní stránky médií. Novináři se s tím už naučili pracovat a připraví si otázky. Třeba proč vláda nebere v potaz doporučení, které přišlo od vládních úředníků,“ dodává.
Státní správa sice nemůže politikům zabránit dělat rozhodnutí, ale v okamžiku, kdy se ukáže, že je chybné, tak na to voliči reagují a dochází ke kultivaci debaty, kdy i politici věnují analýzám větší pozornost.
„Je to jeden z prvků, kdy funguje to, čemu ekonomové říkají zázrak složeného úroku. Že když děláte něco každý rok o dvě procenta lépe, tak během asi 36 let to děláte dvakrát lépe než na začátku,“ podotýká s tím, že tento fenomén vysvětluje, proč mají některé země dvojnásobné HDP na obyvatele než jiné.
Experti mají pravdu
Kudrna poukazuje i na příklad brexitu, kdy se ukázalo, že experti správně identifikovali s ním spojená rizika: „Většina lidí v Británii si uvědomuje, že se jim nepodařilo naplnit téměř žádnou z těch ambicí a přineslo to jen ohromné náklady. Je to jeden z příkladů, na kterém se dá ukázat, že názory expertů opírající se o zkušenosti z dalších zemí nebyly mimo mísu.“
Ohroženi vysokým schodkem? Nízkopříjmoví cítí, že se nebudou moci o stát opřít, míní ekonomka Horská
Číst článek
Zkušenosti z jiných zemí podle něj mohou ovlivnit i debatu v Česku například pokud jde o Zelenou dohodu pro Evropu a dopady klimatické změny, tu prý na Novém Zélandu už není možné ignorovat.
„Začátkem roku tu byly stoleté záplavy a 250letý cyklon dva týdny od sebe. Řada nemovitostí už je nepojistitelná kvůli zvyšující se hladině oceánů a erozi. Máme i data z řady dalších zemí, které se s klimatickou změnou potýkají už teď, kdy to ve střední Evropě není tak jednoznačně vidět,“ upozorňuje.
Z ostrovního státu podle Kudrny pochází řada inovací. Nový Zéland jako první zavedl volební právo žen či penzijní systém, rodinné přídavky a vzniklo zde třeba inflační cílování, které se uplatňuje i v Česku. Aktuálně zdejší vláda zkouší sestavovat takzvaný well-being rozpočet.
„Je za ním dlouhodobá vize, čeho chceme dosáhnout, a ta pomáhá rozpočet organizovat. Stanjurovo sestavování rozpočtu vypadává tak, že se všechna očekávání naházejí do jednoho koše, pak se zjistí, že se to do něj nevejde, a začne se vyhazovat, co jde, abychom neměli ještě vyšší schodek. Chybí pozitivní vize,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
