Zachráncem rozdrobených slovenských středopravicových stran měl být buď jejich dávný sjednotitel Mikuláš Dzurinda, nebo až donedávna předseda vlády Eduard Heger. Nakonec jím není nikdo a slovenský volič si v zářijových předčasných volbách bude vybírat z nepřeberného množství stran. Ironickým výsledkem mnohaměsíčních snažení je, že všechny tyto středopravicové strany jsou ve vážném ohrožení, že se do parlamentu vůbec nedostanou.

Bratislava 7:00 5. července 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Subjekty se zájmem účastnit se zářijových voleb musely odevzdat kandidátní listiny do neděle. Je už tak jasné, že k plánovanému spojení mimořádně fragmentovaného stranického spektra napravo od středu nedošlo.

V této souvislosti byla často připomínána široká fronta z roku 1998, kdy se pod vedením Mikuláše Dzurindy spojilo pět opozičních stran do Slovenské demokratické koalice (SDK) a podařilo se jim odstavit od moci Vladimíra Mečiara.

Kollár válčí s jednou z matek svých dětí. Veřejně propírané facky a alimenty mohou ohrozit jeho partaj

Číst článek

Jiným vzorem byly koalice Spolu a Pirátů a STAN před českými volbami v roce 2021. Na tyto příklady ale Slováci tentokrát nenavázali.

„Na Slovensku se to povedlo jednou v roce 1998 a v Česku v roce 2021, takže to je 1:1. Otázkou ale je, proč se to nepodaří víckrát, když už se to jednou povedlo. V Česku si uvědomili, že už by se některé strany nemusely dostat do parlamentu, tak se rozhodly k pragmatickému řešení. U nás se spíš snažily spojit nové a mimoparlamentní strany,“ popsal pro Aktuality.sk politolog Jozef Lenč.

Velkolepý plán na vzkříšení slovenské pravice a vytvoření silné protiváhy čím dál tím extrémnějšímu Smeru skončil prakticky fiaskem. Přilákal sice zpět do aktivní politiky dvojnásobného expremiéra Mikuláše Dzurindu. Zopakovat jeho čtvrt století starý kousek se sjednocením rozdrobené politické scény se mu ale nepodařilo.

Kromě něj vyhlásil plán pospojovat strany, straničky, hnutí i jednotlivé osobnosti této části politického spektra i jiný expremiér – Eduard Heger, který slovenskou vládu vedl do letošního května.

Oba své nové strany zakládali s odůvodněním, že chtějí primárně spojovat, aby nepropadly hlasy. Výsledek má ale do původních plánů velmi daleko a úplně všechny subjekty, které se do snah o integraci zapojily, jsou ohroženy pětiprocentní klauzulí pro vstup do parlamentu.

Demokraté s Jablkem

Ještě v březnu to vypadalo, že závod o to, kolem koho se bude spojovat slovenská konzervativnější středopravice, vyhrál tehdejší premiér Heger. Po čtvrt roce je ale situace úplně jiná.

Měl uklidnit Slovensko a sjednotit středopravici, nakonec ale končící premiér Heger kolosálně neuspěl

Číst článek

Hegerova vláda mezitím padla, jeho subjekt Demokraté se v průzkumech pohybuje mezi dvěma a pěti procenty podpory a příliš relevantních hráčů ke spojení nepřilákal.

Na jaře vyjednávali Demokraté o spolupráci s KDH, Dzurindovým subjektem Modrí nebo Maďarským fórem, námluvy ale šťastně neskončily a prakticky nikdo se s nikým nespojil.

Předseda křesťanskodemokratického KDH Milan Majerský spolupráci s Demokraty odmítl se slovy, že jde o „pololiberály“. Na začátku roku přitom Hegerovi, když tehdejší premiér přemýšlel o odchodu z „domovského“ OĽaNO, nabídl druhé místo na kandidátce KDH pro zářijové volby. Když Heger odmítl, námluvy de facto přestaly.

„Spojování se nepodařilo a Heger z toho vychází jako někdo, s kým je spojeno množství neúspěchů. Jde o premiéra, který byl odvolán, má za sebou fiasko se stavbami nemocnic Rázcochy a Martin… Když to celé pospojujete, je Eduard Heger neúspěšný politik,“ popsal pro SME politolog Radoslav Štefančík.

K Demokratům se sice připojí nově založená strana Jablko liberální europoslankyně Lucie Ďuriš Nicholsonové, jež před časem odešla od strany SaS. Dále přijali jinou menší liberální stranu Změna zdola exministra životního prostředí Jána Budaje, duo ze strany Za ľudí Jana Žitňanská a Juraj Šeliga či další dvě mikrostrany Šance a Dobrý den Slovensko.

Dzurinda ostrouhal. Slovenskou středopravici se snaží sjednotit ministrana v čele s premiérem Hegerem

Číst článek

Kromě těchto akvizic se Demokraté rozhodli své preference oživit i last minute změnou v čele kandidátky. Předseda Heger bude až dvojkou za lídryní Andreou Letanovskou. Dlouholetá lékařka a primářka ARO v Národním onkologickém ústavu má skrze svůj životní příběh o třiceti letech v oboru přilákat k Demokratům podporu váhajících voličů.

Podle šéfa výzkumné agentury IPSOS Jakuba Hankovského mají Demokraté stále šanci se do parlamentu dostat. „Jejich čísla ale stagnují. Na začátku měli okamžitou podporu vyšší, pak trochu klesla,“ popsal pro Aktuality.sk.

Dzurindovi Modří

I dvojnásobný slovenský premiér (1998–2006) Mikuláš Dzurinda se v posledním půlroce po návratu do aktivní politiky pokusil sjednotit slovenskou středopravici skrze stranu Modrí – Európske Slovensko.

Zmíněný Heger měl zájem o spolupráci s Dzurindou i Maďarským fórem Zsolta Simona. Jednání trvala dlouhé měsíce, ale dohodnout se jim nepodařilo. Demokraté vzkázali, že vše „ztroskotalo na sobectví“.

„Dali jsme jim nabídku, s jakou Dzurinda vytvářel v roce 1997 protimečiarovskou koalici. I tak ji nazval švindlem,“ uvedl exministr obrany Jaroslav Naď (Demokraté).

Dzurindovi Modří tak půjdou do voleb společně s maďarskou stranou Most-Híd. Její poslanci zasedali v parlamentu v letech 2010–2020, než se předloni rozpustila do Aliance, jednotné strany slovenský Maďarů.

Zástupci Mostu ale nebyli spokojení s čím dál vyhrocenějším nacionalismem Aliance a pokukováním po maďarském premiérovi Viktoru Orbánovi, a tak stranu obnovili. Preference formace Modrí–Most-Híd se ale zatím pohybují mezi jedním a dvěma procenty.

‚Každý chtěl být předsedou‘

I již zmíněné Maďarské fórum Zsolta Simona se spojilo tak napůl. Namísto přičlenění se k podobně velkým středopravicovým subjektům vytvořilo společnou kandidátku s malou stranou ODS generála Pavla Macka a dalšími třemi ještě menšími stranami Za regióny, Rómska koalícia a Demokratická strana.

I jejich podpora osciluje mezi jedním a dvěma procenty.

„Zsolt Simon, Eduard Heger a Mikuláš Dzurinda reprezentují konzervativní vidění světa, existují mezi nimi ideologické a programové průniky, ale zjevně si lidsky nerozumí. Mají velké ambice, každý z nich by chtěl být předsedou a mít dobré místo na kandidátce. Proto to dopadlo tak, že se nedokázali dohodnout,“ shrnul politolog Štefančík.

Matovič a přátelé

Tolik k tomu, jak se nedokázaly spojit proevropské a konzervativně-liberální středopravicové proudy. Integrace se ale naopak do značné míry podařila populistickému hnutí OĽaNO expremiéra Igora Matoviče a krajně pravicové Slovenské národní straně.

Hegerův bývalý stranický šéf Matovič nedávno svou partaj přejmenoval na OĽaNO a priatelia: Obyčajní ĺudia (OĽaNO), Nezávislí kandidáti (NEKA), NOVA, Slobodní a zodpovední, Pačivale Roma, Magyar szívek.

Slovenský Smer-SD expremiéra Fica zvyšuje náskok před konkurenty, ukázal volební model

Číst článek

Jen pár dní před uzávěrkou kandidátních listin se pak Matovič dokázal domluvit na předvolební trojkoalici s ultrakonzervativní Křesťanskou unií a středopravicovou stranou Za ľudí. Půjde o jediné spojenectví, které bude pro vstup do parlamentu v září muset překonat sedmiprocentní hranici. Ostatní tato pravidla obešli s tím, že menší subjekty pouze přizvali na své kandidátky.

Přestože poslední parlamentní volby v únoru 2020 OĽaNO s pětadvacetiprocentním ziskem vyhrálo, po chaotických letech ve vládě se propadlo až k aktuální 5–7% podpoře.

Matovič krokem kandidovat v trojkoalici ukazuje, že se evidentně nebojí. Každopádně hraje vabank. „Koalici se nebráníme, je nám to de facto jedno,“ vyhlašoval ještě před uzávěrkou kandidátek.

Sociolog a ředitel agentury Focus Martin Slosiarik ale upozorňuje na to, že zatím čísla této trojkoalice nevypadají na snadné proniknutí do parlamentu. „OĽaNO se u nás pohybuje na úrovni necelých šesti procent, Za ľudí na úrovni jednoho a Křesťanskou unii v průzkumech samostatně neměříme,“ popsal pro Aktuality.sk.

Dankův slepenec

Konzervativně nacionalistická Slovenská národní strana (SNS) v čele s bývalým šéfem parlamentu Andrejem Dankem se také „blýskla“ novými akvizicemi.

Prokurátor Žilinka měl pomoci očistit Slovensko, ve funkci je ale spíš zárukou Ficovy beztrestnosti

Číst článek

Krajně pravicová partaj dokonce ještě před pár týdny vyjednávala o společném postupu s Komunistickou stranou Slovenska, nakonec ale na svou kandidátku přizvala několik politiků zvolených za neofašistickou Kotlebovu ĽSNS.

„SNS pospojovala vícero nacionalistických a konzervativních proudů, možná až extremistických,“ popsal politolog Štefančík.

Strana je v tomto volebním období mimo parlament, v nejnovějším průzkumu Focusu se ale poprvé v preferencích dostala nad pět procent. Nešlo by o první comeback, SNS se od roku 1990 po vypadnutí z parlamentu dokázala vrátit už dvakrát.

„Pro Roberta Fica a jeho Smer by to byl klíčový koaliční partner. Pokud bude SNS v parlamentu, bude tou první stranou, kterou osloví,“ myslí si Štefančík s tím, že SNS už dvakrát ve Ficových vládách plnila roli menšího koaličního partnera.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít