‚Nejlepší energie je ta, která vůbec není vyrobená.‘ Jak moc se nám daří snižovat produkci emisí?

Poslední dekáda byla nejteplejší v historii. Z dvaceti nejteplejších let jich devatenáct bylo po roce 2000 a průměrná globální teplota je dnes až o 1,03 °C vyšší než na konci 19. století. Vše nasvědčuje tomu, že za to mohou emise produkované lidskou činností. „Je pokrytecké, abychom říkali jiným státům, že by neměly produkovat žádné emise, když my jsme vyprodukovali obrovské množství a tím jsme se stali bohatší,“ myslí si bioložka Marie Šabacká.

Analýza Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Komíny počeradské uhelné elektrárny

V České republice jsou elektrárny a teplárny zodpovědné za 33 procent emisí | Foto: Zuzana Jarolímková | Zdroj: iROZHLAS.cz

Ekonomika Evropské unie (EU) se od šedesátých let minulého století ztrojnásobila. Přesto ale objem vyprodukovaných emisí od 80. let soustavně klesá. Loni zaznamenal nejprudší pokles, a to na úroveň nižší než v roce 2020, kdy kvůli pandemii covidu-19 průmysl výrazně zpomalil. Nyní je objem vypouštěných emisí v rámci EU nejnižší za posledních zhruba 60 let. 

Vyplývá to ze studie Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší. Evropská unie podle ní například vloni vyrobila o osm procent méně oxidu uhličitého než v roce 2022.

Dno moře jako úložiště oxidu uhličitého. Německo zvažuje norskou strategii proti klimatickým změnám

Číst článek

Vztah mezi růstem ekonomiky a produkcí emisí se přitom jeví spíše opačně. Například data zveřejněná na serveru Our World In Data naznačují, že čím vyšší je hrubý domácí produkt (HDP), tím více emisí stát produkuje. 

Podobný názor na věc mají i mnozí klimatologové – zastává ho třeba i Diana Ürge-Vorsatzová, místopředsedkyně Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu, podle které klimatická krize plyne z toho, že jsme narazili na hranice naší planety a že není možné neustále ekonomicky růst.

Některé výzkumy z poslední doby ale naznačují, že skutečnost je o něco složitější.

„Co se týče vztahu ekonomického růstu a životního prostředí, tak hlavní teorie v zásadě říkají, že zpočátku růst životní úrovně vede ke zhoršování životního prostředí, ale od určitého bodu, kdy ekonomika dosáhne určité vyspělosti, optimistické teorie naopak říkají, že poškození životního prostředí začne klesat,“ říká pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál ekonom a prorektor Vysoké školy ekonomické Pavel Hnát.

Emise oxidu uhličitého ve světě letos vzrostou o 1,1 procenta, za zvýšením je hlavně Čína, Indie a letadla

Číst článek

Důvodů k tomu je několik. Pokud je stát chudý, soustředí se spíše na to, aby rychle ekonomicky rostl, a proto na životní prostředí tolik nedbá. Pokud ale dosáhne určité úrovně vyspělosti, situace se zpravidla začne měnit k lepšímu.

„Jednak proto, že na to víc tlačí lidé ve vyspělé společnosti, a jednak samozřejmě také proto, že ta ekonomika používá vyspělejší technologie. Může se ale stát, že tlak byznysu a efektivnosti převládne. Potom pesimisté říkají, že se životní prostředí bez nějaké významné regulace zlepšovat nezačne,“ vysvětluje dále Hnát.

Současný pokles emisí

K poklesu hladiny emisí, ke kterému na území Evropské unie v posledních šedesáti letech došlo, přispěla podle Hnáta i proměna zemí postsovětského regionu, který se v době studené války snažil především o rychlé navyšování výroby.

Podobně na tom ale bývala většina Evropy, a to už od průmyslové revoluce. Hladina emisí stoupala až do osmdesátých let minulého století, vyplývá z dat Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší.

„Ostatně už několik staletí anglická průmyslová revoluce nebo francouzská průmyslová revoluce byla spojena s obrovskými náklady na hospodářský růst a vedla ke znečišťování okolí a životního prostředí,“ upozorňuje Zdeněk Drábek z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Evropská komise doporučila unijním zemím snížení emisí o 90 procent, docílit toho mají do roku 2040

Číst článek

Většina emisí je vedlejším produktem energetického průmyslu. Třeba v České republice jsou elektrárny a teplárny zodpovědné za 33 procent emisí, ostatní průmysl jich pak vyprodukuje 28 procent a silniční doprava šestnáct procent.

„U České republiky bych řekl, že je to hodně o tom odstavovat uhelné elektrárny, které jsou samozřejmě zatím významně levnější než zdroje jaderné energie, a nahrazovat je zaprvé jádrem a zadruhé obnovitelnými zdroji energie, což je u nás hlavně voda. Určitě to budou čím dál tím víc soláry a určitě bude tlak na to, aby to čím dál tím víc byly také větrné elektrárny,“ říká Hnát.

Přestože hladina emisí od 80. let soustavně klesá, mimo jiné i kvůli výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů místo uhlí, neznamená to, že evropské a jiné západní země nejsou za produkci většiny zplodin zodpovědné.

„Většina emisí, které dneska způsobují oteplení a velké problémy, které přichází s klimatickou změnou, pochází z Evropy, ze Severní Ameriky a ze západního světa. A až teprve v relativně nedávné době pochází třeba z Číny nebo z Indie, které dneska dominují uvolňování emisí,“ vysvětluje bioložka Marie Šabacká z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

„Navíc Čína produkuje velké množství věcí pro Evropu a Ameriku,“ dodává. Evropa totiž spoustu své výroby zkrátka přesunula na východ, emise z ní tak neprodukuje na svém území. To sice snižuje uhlíkovou stopu v Evropě samotné, ale zároveň přidává na hladině emisí jinde ve světě.

Výroba elektřiny z uhlí skončí za deset let, plánuje ministerstvo průmyslu v nové koncepci energetiky

Číst článek

Právě státy jako Čína a Indie se navíc z hlediska ekonomického růstu momentálně nacházejí tam, kde byla Evropa v minulém a předminulém století, přesně jak pro iROZHLAS.cz popsali experti. Rychle rozvíjejí svoji ekonomiku, a to na úkor životního prostředí.

„Je trošičku pokrytecké, abychom říkali jiným státům, že by neměly produkovat žádné emise, když my jsme vyprodukovali obrovské množství a tím jsme se stali i bohatší. Nebo jsme se rozvinuli díky rozvoji fosilních paliv, což způsobilo klimatickou změnu,“ myslí si Šabacká. 

I kdyby tedy Evropská unie skutečně výrazně snížila svoji produkci emisí, globálnímu oteplování by zřejmě nezabránila. Roli v tom hraje i ekonomická situace jednotlivých zemí.

„Nezapomeňte na to, že většina populace této planety žije v chudých zemích. A ochrana přírody a ochrana klimatu je nákladná. V chudých zemích dochází ke konfliktu, jakým způsobem využívání zelené energie zaplatit,“ přibližuje Zdeněk Drábek.

Evropa zaostává

Některé bohatší země by se ale mohly ekonomicky rozvíjet rychleji. K nim patří třeba i už zmíněná Čína. Ta sice využívá fosilní paliva ve velkém, také ale investuje do nových, k přírodě šetrnějších technologií.

„Čína obrovským způsobem investuje do obnovitelných zdrojů. Je to jeden z největších producentů elektrických aut nebo solárních panelů. Čína si velice dobře uvědomuje, že budoucnost už není ve fosilních palivech,“ říká Šabacká.

Naopak Evropská unie v investicích do rozvoje moderních technologií spíše stagnuje, míní Pavel Hnát.

OVĚŘOVNA: Když bylo víc CO2, místo měli i dinosauři. Vědci vyvrací Jandejskova tvrzení

Číst článek

„Zaostává za Amerikou, zaostává za Asií. Spousta moderních technologických firem radši Evropu opustí a dělá byznys v Americe nebo v Asii… Na jednu stranu potřebujeme moderní, inovativní byznys, ale na druhou stranu tu máme velmi regulované prostředí, kdy ten byznys často odchází do jiných částí světa,“ pokračuje.

Jedním ze způsobů, jak toto změnit, by podle něj mohl být Green Deal. Právě tato unijní legislativa si mimo jiné klade za cíl oddělit hospodářský růst od využívání zdrojů.

„A teď je tady ta otázka: povede Green Deal k tomu, že se Evropa transformuje na modernější typ ekonomiky, že budeme konkurovat Američanům a Číňanům v nejmodernějších technologiích, nebo se naopak v Evropě regulace utuží ještě natolik, že firmy budou odcházet o to rychleji? Řekl bych, že v tom je ten hlavní konflikt,“ dodává Hnát.

Kolik zbývá času?

V současné době se většina světa zavázala ke snížení své produkce emisí na nulu. Například pařížská dohoda, kterou se řídí i státy Evropské unie, a pozdější zelená dohoda pro Evropu představily plány na dosažení klimatické neutrality do roku 2050. K podobnému cíli se zavázala i Čína, která chce být klimaticky neutrální do roku 2060. 

Otázkou ale zůstává, zda země takový závazek mohou dodržet. „Všechny státy jsou hodně pozadu. Bere se to trošičku laxně,“ kritizuje Marie Šabacká.

Těžaři ropy v USA mají omezit únik metanu do ovzduší. Plány na snížení emisí předloží do dvou let

Číst článek

„Naštěstí už tato opatření a snižování emisí zabránila nebo pravděpodobně v budoucnosti zabrání těm nejhorším, nejkatastrofičtějším scénářům oteplování o nějakých šest stupňů Celsia do konce století. Ale pořád směřujeme k poměrně výraznému oteplení, které bude mít velké negativní dopady,“ upozorňuje.

Změnit systém a přejít na jiný, který bude dostatečně šetrný k životnímu prostředí, ale zabere čas. Zvlášť v Česku, které je v současné době závislé na uhelných elektrárnách.

„Je to největší změna, která se v České republice udá od průmyslové revoluce, kdy u nás musí dojít k obrovské změně toho, jak vyrábíme energii, jak se transportujeme, jak vyrábíme potraviny a tak dále. To samozřejmě nějaký čas trvá. Máme na to zhruba jeden bilion korun, ale musíme je využít racionálně a smysluplně,“ shrnuje Šabacká.

V současné době existují dva zásadní mechanismy snižování hladiny emisí. Jednak jsou to přímé energetické úspory, jednak je to výroba elektřiny ze zdrojů, které produkují méně emisí, přibližuje Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

„Z hlediska emisí je nejlepší ta energie, která vůbec není vyrobená. Nicméně je tu jasný limit v tom, že energii tak jako tak potřebujeme. A pak jsou tu nízkoemisní zdroje, především obnovitelná energetika a nukleární energetika,“ říká.

Právě Evropa by podle něj měla být ve vývoji šetrnějších technologií lídrem.

„Vždycky musí být někdo první a ty šetrnější technologie vyvinout. Teprve poté se začnou šířit do světa. Takže to, že se tím Evropská unie zabývá, znamená, že tady dochází k vývoji právě těch šetrnějších technologií a došlo k rozvoji obnovitelné energetiky,“ pokračuje.

„Ty trendy se pak postupně začnou prosazovat i v dalších zemích, které zatím tak šetrné nejsou,“ věří Farda.

Katherine Vašíčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme