Nejhlasitějšího politického radikála na Slovensku není třeba hledat ve stranách s fašistickou minulostí, je jím místopředseda dříve sociálnědemokratického Smeru Ľuboš Blaha. Na kandidátce pro volby je na třetím místě, reálně se ale vypracoval na nejvýznamnějšího politika své strany po předsedovi Robertu Ficovi. Kromě něj plní podobnou roli v krajně pravicové Republice i odsouzený rasista Milan Mazurek.

Bratislava 5:00 12. září 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Slovenská politika se vyznačuje mimořádnou personalizací, jednotlivé partaje stojí a padají se svými lídry. Robert Fico vede Smer od té doby, co jej v roce 1999 založil, Richard Sulík totéž v SaS od roku 2009 nebo Igor Matovič v OĽaNO od roku 2011.

Server iROZHLAS.cz přináší přehled politiků, kteří v jednotlivých stranách kryjí záda lídrovi, často jsou přitom v lecčems radikálnější než mnohdy dlouholetý předseda, jindy jde o výrazné tváře, které se ke straně připojily celkem nedávno.

Ľuboš ‚Che‘ Blaha

Ještě v roce 2014 pochodoval společně s poslaneckým kolegou Jurajem Drobou (SaS) v bratislavském duhovém průvodu.

‚Čest práci, soudružky a soudruzi.‘ Ficův Smer dál vede v průzkumech, s kampaní objíždí celé Slovensko

Číst článek

To byl ještě Ľuboš Blaha prozápadní liberál. Civilním povoláním filozof a politolog se hlásí k marxismu a demokratickému socialismu.

Jako místopředseda Smeru je Blaha de facto hlavním architektem názorové změny, kterou strana v posledních letech prodělala. Dlouhou dobu byl ve Smeru jediným výrazně proruským představitelem, což mu vyneslo mimořádnou popularitu na facebooku.

Postupně jeho politický pohled na svět převzal i Fico a s ním i celá strana. „Blaha byl radikální dlouhé roky, ale vedení Smeru v čele s Ficem se extrémně zradikalizovalo po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, kdy zůstal Fico úplně izolovaný a toto vyhodnotil jako jedinou šanci, jak zůstat v politice a jak si uhájit zbytek voličů, co tehdy měl,“ popsal pro iROZHLAS.cz slovenský marketér Adam Znášik.

Blaha svému publiku servíruje dezinformace, hoaxy a konspirační teorie, které v době pandemie zpochybňovaly očkování proti covidu-19, po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu pak působí jako kremelský tlampač a do toho prakticky bez ustání útočí na prezidentku Zuzanu Čaputovou.

Odklon od Evropské unie a NATO směrem k Rusku. Fico cílí na extremistické voliče, říkají experti

Číst článek

Loni v květnu svou nenávist dohnal do fáze, kdy na mítinku v Nitře roztleskával a vybízel dav ke skandování „Čaputová je americká k**va“.

O měsíc později mu ale Facebook zrušil stránku, kde měl asi 175 tisíc fanoušků. Důvodem bylo právě šíření dezinformací, šikanování nebo podněcování k násilí.

V poslední době pak Blaha zaujal projevem při výročí Slovenského národního povstání: „Válka a fašismus vždy přicházely ze západu a svoboda a mír z východu. Naši dědové a babičky sice porazili ten hnědý německý fašismus, ale fašismus se vrací, oblékl si duhové barvy, růžové barvy a dnes tu máme liberální fašismus a musíme ho porazit. (…) Pojďme konečně zvrátit historii a 30. 9. začněme s vystěhováním novodobých fašistů. Smrt fašismu!“

Blaha také loni pod pseudonymem vydal knihu o Leninovi, ve které o Slovensku píše jako o nedemokratickém státě a o sobě jako o pronásledovaném disidentovi. Zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku Ladislav Novák jej zachytil při projevu na stranickém mítinku v Martině.

Během řečnění nad hlavou bojovně zatínal pěst. „Latinskoamerický revolucionář Che Guevara kdysi řekl: ‚Patria o muerte‘ – vlast, anebo smrt,“ provolával Blaha.

Často zdůrazňuje, že Smer je národní sociální demokracie, tedy levice tradičního typu. Nikoli, jak tvrdí, moderní duhová bruselská sociální demokracie. Velmi se také vymezuje vůči liberalismu a progresivismu a horuje za konzervativní hodnoty.

Na kandidátce Smeru do zářijových voleb má číslo 3.

Progresivní předsedové

Zatímco za Ficem stojí jeho věrní podřízení v čele s Blahou, za předsedou Progresivního Slovenska (PS) Michalem Šimečkou jsou na kandidátce pro volby na místech 3, 7 a 10 jeho předchůdci v čele strany – Michal Truban, Ivan Štefunko a Irena Bihariová.

Hlavní souboj slovenských voleb: zradikalizovaný matador Fico stojí proti nezkušeným progresivcům

Číst článek

PS je jako politické hnutí staré teprve pět let, přesto je na současné politické scéně unikátní v tom, že jej vede již čtvrtý předseda. Mimořádně personalizovaná slovenská politika totiž stojí na stranách se silným vůdcem s často nezpochybnitelnou pozicí.

První rok existence vedl PS levicově orientovaný podnikatel Štefunko, kterého následně vystřídal start-upový podnikatel Truban a po nepovedených parlamentních volbách 2020 právnička Bihariová. Europoslanec Šimečka vede PS od května loňského roku a liberální ekologickou a proevropskou stranu slibující registrované partnerství stejnopohlavních párů nebo dekriminalizaci marihuany dovedl na druhé místo průzkumů.

Spolupráce s bývalými předsedy Šimečkovi funguje, Truban s Biháriovou jsou dokonce stranickými místopředsedy. „Navzdory tomu, že mělo PS čtyři předsedy, stále jsme v jedné straně a taháme za jeden provaz,“ řekl nedávno Truban.

Pellegriniho ‚ex-Smeráci‘

Slovenské průzkumy dříve dlouho vedl Hlas expremiéra Petera Pellegriniho, který se pár měsíců po volbách 2020 odštěpil od Smeru. Nyní už je ale ve většině průzkumů a modelů až třetí. Právě vazby mezi Smerem a Hlasem jsou jednou z hlavních otázek nadcházejících voleb.

Pellegrini se snaží od Fica alespoň částečně odklánět, ze strany Smeru má ale dveře zpět otevřené. Mezi klíčovými tvářemi Hlasu přitom není vlastně nikdo, kdo by do strany nepřešel ze Smeru.

Ficův Smer překročil v průzkumu hranici 20 procent. Výrazně stoupla podpora hnutí Progresivní Slovensko

Číst článek

V létě 2020 totiž s Pellegrinim ze Smeru odešlo ještě deset poslanců, kteří všichni kandidují za Hlas v první patnáctce. Klíčová je v tomto směru trojice místopředsedů Richard Raši (bývalý vicepremiér, dříve ministr zdravotnictví), Denisa Saková (exministryně vnitra) a Erik Tomáš (bývalý státní tajemník na ministerstvu školství, exporadce premiéra pro média).

Právě Tomáš byl na konci srpna v politické diskusní relaci RTVS O 5 minút 12 s bývalým ministrem vnitra ze Smeru Robertem Kaliňákem. Oba bývalí straničtí kolegové se shodli na možnosti povolební spolupráce obou stran.

„Hlas a Smer nejsou nepřátelé, ale rivalové ve snaze o dosažení co nejlepšího volebního výsledku. Nechci ale návrat starých časů a budu prosazovat čisté myšlenky sociální demokracie,“ prohlásil Tomáš.

Cestou ze Smeru na deváté místo kandidátky Hlasu se vydal i bývalý ministr zdravotnictví a vnitra Tomáš Drucker, který ale v mezidobí zakotvil ve vlastní straně Dobrá voľba, která se letos sloučila s Hlasem.

Polepšený Mazurek

Na čtvrtém místě se ve většině průzkumů pohybuje hnutí Republika založené teprve předloni odštěpenci od neofašistické ĽSNS Mariana Kotleby. Předsedou a hlavní tváří Republiky je europoslanec Milan Uhrík, stejně výraznou tváří je však bývalý poslanec slovenského parlamentu Milan Mazurek, který jde do voleb z posledního 150. místa.

Do politiky se dostal v roce 2016, kdy byl za ĽSNS zvolen do parlamentu, a zejména v rané fázi své politické kariéry vynikal velkou agresivitou. Organizoval například různé rasistické výpady a pochody.

V roce 2019 pak přišel rozhodnutím soudu o poslanecký mandát za výroky na adresu Romů, které pronesl v říjnu 2016 na Rádiu Frontinus. Za úmyslný přečin hanobení národa, rasy či přesvědčení automaticky ztratil mandát a soud mu udělil pokutu 10 tisíc eur.

Ve volbách 2020 poslanecký mandát získal zpět a po odchodu do Republiky své projevy alespoň navenek zmírnil. I po přestupu k jiné partaji ale nepřestal šířit dezinformace. Za šíření lží o lékaři Petru Sabakovi v souvislosti s covidem-19 dostal pokutu 20 tisíc eur.

V letošní předvolební kampani je opět velmi aktivní, tématem Republiky posledních týdnů před hlasováním se nyní zdá být migrace. V té je hlavním mluvčím svého hnutí.

Klerikál Krajniak

Konzervativně populistická strana Sme rodina podnikatele, mnohonásobného otce a současného předsedy slovenského parlamentu Borise Kollára nezažívá nejlepší období. V průzkumech stranických preferencí propadla až k pětiprocentní hranici, své voliče odradila především nedávnými skandály svého lídra spojenými s partnerkami jeho dětí.

‚Vlekař a erotoman‘ Kollár jako nejmocnější muž slovenské politiky. Jeho Sme rodina je klíčem k vládě

Číst článek

Pod touto skoro až bulvární slupkou je ale Sme rodina partají mimořádně hodnotově konzervativní. „Sme rodina šikovně namíchala své byznysově-pragmatické a ideologicko-klerikální křídlo,“ popsal pro iROZHLAS.cz sociolog Michal Vašečka. První jmenovanou skupinu reprezentuje především předseda Kollár, tu druhou pak druhý muž strany Milan Krajniak.

Právě bývalý ministr práce je jedním z nejideologičtějších slovenských politiků. „Je opravdu silný klerikál. Když se nazval posledním křižákem, tak to v jeho případě vůbec není metafora. Pokud by mohl, opravdu by Jeruzalém znovu na čele křižáckých vojsk dobyl, je tím úplně fascinovaný. Není to klasický slovenský katolík, i mnozí katolíci ho vnímají jako extrémního, radikálního, nepřirozeného a neautentického,“ popsal jej Vašečka.

Ve velmi nepopulární vládě Eduarda Hegera (dříve OĽaNO, dnes Demokraté) byl Krajniak jednoznačně nejdůvěryhodnějším ministrem. Ještě tento duben mu naměřila agentura Focus 30% důvěru.

Letos v květnu se Krajniak jako jeden z vystupujících účastnil budapešťské konference konzervativců a národovců CPAC.

Matovičova věrná Erika

Kdyby tušil, co jej v příštích letech čeká, asi by předseda tehdejší nově založené strany SaS Richard Sulík v roce 2010 na poslední místa kandidátky pro volby do parlamentu nepřizval čtyři členy občanského sdružení Obyčajní ľudia.

Spojování slovenské středopravice skončilo fiaskem. Koalici si dokázal domluvit jen Matovič, jiní pohořeli

Číst článek

Kvartet Igor Matovič, Martin Fecko, Jozef Viskupič a Erika Jurinová se do parlamentu prokroužkovali a následně ve vládní většině dělali tehdejšímu pravicovému kabinetu Ivety Radičové jakousi opozici ve vládě.

Když poté vláda padla a blížily se předčasné volby 2012, z občanského sdružení se stalo politické hnutí OĽaNO, které se do parlamentu dostalo se ziskem 8,5 procenta hlasů a zakládající čtveřice se do poslaneckých lavic opět vykroužkovala z posledních míst.

Jurinová plnila ve volebním období 2012–2016 post místopředsedkyně parlamentu. V roce 2017 pak byla zvolena župankou (hejtmankou) Žilinského kraje a v parlamentu skončila. Loni svůj post obhájila a nyní vede OĽaNO do parlamentních voleb jako lídryně, přičemž z jejích vyjádření není jasné, které funkci by v případě úspěchu dala přednost.

Županka jinak v minulosti upoutala pozornost tím, že si nechala svou kancelář posvětit knězem, podpořila zákony mířící proti interrupcím a vyslovila souhlas s poslancem Štefanem Kuffou, který na plénu nazval homosexualitu perverzností.

Mikloškův návrat

Kandidátku tradiční křesťanskodemokratické strany KDH podpořil návratem z politického důchodu bývalý dlouholetý poslanec této partaje František Mikloško. Jedna ze stálic prozápadní slovenské polistopadové politiky působila v KDH v letech 1992–2008, poté se se stranou rozešel.

Letos za ni kandiduje jako nestraník s cílem přispět k tomu, aby KDH po sedmi letech opět proniklo do parlamentu a účastnilo se prozápadní vlády.

Prchalovi se na Slovensku nedaří. Nabízí virtuální témata, která voliče moc nezajímají, říká marketér

Číst článek

„Extremismus a nacionalismus jsou strašné, vedou nás do úplné izolace. Stále tvrdím, že musíme mít dvě identity. Samozřejmě slovenskou ukotvenost, ale jsme i součástí evropských národů,“ představil svou vizi.

Konzervativec u liberálů

Strana Sloboda a Solidarita, která si dnes říká Saska, se za třináct let své existence vypracovala v jednoho z lídrů slovenské pravicové politiky. V současnosti je ale v hluboké krizi a také padla do nebezpečného prostoru kolem pětiprocentní hranice, a tak jeden z mozků jejich kampaně Marek Prchal přišel s tématy mířícími i na konzervativnější voliče, než jsou tradiční liberálové, kteří SaS dlouhá léta volili.

Součástí této částečné proměny reagující i na nárůst Progresivního Slovenska je i poskytnutí 150. místa na kandidátce bývalému poslanci OĽaNO a pozdějšímu předsedovi KDH Alojzovi Hlinovi.

Že kandiduje za stranu, která se vždy označovala za liberální nebo dokonce libertariánskou, vysvětluje tím, že je špatné vést politický boj na ose konzervatismus-liberalismus, když hrozí přesun Slovenska nedemokratickým směrem pod vedením radikalizovaného Roberta Fica.

„Už v KDH jsem byl za liberála. Já ale těmito mentálními bloky netrpím. Liberální demokracie funguje a konzervativec musí umět komunikovat s liberály. Komunikace je základ. My tady u nás máme ale bohužel děsivou odrůdu ‚karpatského konzervatismu‘. Na Slovensku máme kostely, kde je pro kněží liberálem i papež František,“ vysvětlil svůj pohled na příliš zakonzervované Slovensko.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít