Proč máme nemocnou ekonomiku? Průmysl je nejnáročnější na energie v Unii hned po Bulharsku a k tomu se razantně propadla spotřeba domácností, které se potýkají s poklesem reálných mezd. Vláda navíc ekonomiku v útlumu příliš nepodporuje, protože musí řešit narůstající zadlužení. „V krátkodobém horizontu bohužel výhled není příliš dobrý,“ říká pro pořad Peníze a vliv ekonom z londýnské analytické společnosti Oxford Economics Tomáš Dvořák.

PENÍZE A VLIV Praha 9:00 28. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co byly ty hlavní otřesy, kvůli kterým jsme onemocněli?
Primárním otřesem byla covidová pandemie, ze které jsme se vlastně už nikdy nezotavili.

Česká ekonomika, když to měříme hrubým domácím produktem, se nikdy od té doby nedostala na předcovidovou úroveň. A takovou ekonomikou jsme dneska v Evropské unii už jenom my.

Kde vidíte hlavní příčiny, proč nás tedy ta pandemie zasáhla vlastně víc než ostatní země?
Pandemie nás asi nezasáhla víc než ostatní země, protože propady HDP tehdy byly srovnatelné.

Začali jsme zaostávat potom. Není to přitom otázka jednoho kvartálu nebo jednoho roku, ale několika kvartálů, vlastně už několika let. A je také třeba říct, že covid byl jenom začátek. Pak přišly další, pro českou ekonomiku asi i výraznější šoky, což byla energetická krize, válka na Ukrajině.

Tyto šoky ale přišly i do všech ostatních zemí. Proč tedy zrovna u nás způsobily největší stagnaci?
Odpovědí je několik, protože to není jeden konkrétní důvod. Jednak nám nenahrávala struktura české ekonomiky.

Dám jeden příklad. Naše země je energeticky velmi neefektivní, v evropském srovnání jsme nejméně efektivní za Bulharskem, na druhém místě.

Je to ale dané tím, že jsme zaostali ve snižování energetické náročnosti, anebo je to dané samotnou strukturou naší ekonomiky, tedy že jsme nejprůmyslovější země v Evropě?
To jde ruku v ruce. Samozřejmě struktura průmyslu, který máme, je, že je energeticky náročný, ale to neznamená, že by tam nebyl prostor pro zefektivnění. To rozhodně tak není.

A právě energetická náročnost je jeden z důvodů, proč nás energetická krize zasáhla tolik. Dalším důvodem je, že jsme byli a pořád jsme čistým importérem energetických komodit. Dříve to bylo z Ruska, to už se dneska změnilo, a to byly hlavní faktory, které táhly vysokou inflaci.

Zisk miliarda, elektřina navíc za 600 milionů. ‚Je to mimořádný náklad,‘ varuje šéf Třineckých železáren

Číst článek

Těch důvodů, proč se Česku daří špatně, je hodně, ale kdybych měl jmenovat ten hlavní, proč se HDP propadá, tak je to nízká spotřeba domácností.

Ta je, nebo aspoň ze začátku byla jednoznačně přímo navázána na vysokou inflaci a s tím související ohromný propad kupní síly, propad reálných mezd a příjmů.

Žába na prameni?

A příčinu obrovského zpomalení spotřeby domácností vidíte v tom, že je opravdu něco víc špatně v české ekonomice než v okolních zemích, anebo jsme větší pesimisté?
Nejsem si úplně jistý, jestli větší pesimisté. Když se člověk podívá na to, jak se vyvíjí úspory domácností, které bych bral jako míru nějaké opatrnosti, tak dřív jsme nebyli větší spořiči nebo řekněme nadprůměrní spořiči.

Ze začátku spotřebu domácností brzdila hlavně vysoká inflace a propad reálných mezd.

Kolik zaplatíme za elektřinu? O pětistovku za rok méně, ale i o 24 tisíc korun víc

Číst článek

To už si myslím, že dneska není pravda. Jednak proto, že reálné mzdy sice velmi pomalu, v podstatě anemicky, ale rostou. A inflace, když se podíváme na meziměsíční změny, tak vlastně už letos od lednového přecenění v Česku moc není. Ceny nerostou.

Myslím si, že v tom, že skutečně vzrostly úspory domácností, se projevuje měnová politika České národní banky. A to vlastně není žádné překvapení, protože to je jeden z hlavních transmisních mechanismů, kterým se utažená měnová politika snaží inflaci krotit – to znamená udělat úspory domácností vysokými úrokovými sazbami atraktivnější, a tím snížit poptávku v současnosti.

Čili vidíte jako žábu na prameni těch problémů české ekonomiky především politiku České národní banky a to, že drží už rok a půl vlastně vysoké úrokové sazby?
To úplně ne. Nechtěl bych posuzovat, co je ta největší brzda. Ale je určitě namístě si přiznat, a myslím, že sama Česká národní banka by v tomto určitě nepolemizovala, že v tom hraje roli.

Koneckonců je to její mandát snažit se vrátit inflaci na svůj cíl. A k tomu má prostředek, který vlastně takto funguje.

Nemocné je i Německo

Je tedy vůbec podle vás možné českou ekonomiku v nějakém krátkodobém horizontu změnit, když je stále hodně postavená na průmyslu a ten tíží vysoké ceny energií? Česká národní banka také stále drží vysoké úrokové sazby, i když tam asi přijde nějaká změna. Ale vidíte tedy nějaké světlo v tunelu? Nebo s čím začít?
Rozdělil bych odpověď na dvě části. Ta první je, že v krátkodobém horizontu bohužel výhled není příliš dobrý. Vrátím se k tomu, jak se měnily protivětry pro českou ekonomiku, že když dřív to byla vysoká inflace, nyní je to asi z velké části měnová politika.

Daniel Beneš: ČEZ se může změnit. Kvůli novým jaderným blokům i konci uhelných elektráren

Číst článek

Bohužel se také hodně zhoršuje výhled v zahraničí, to znamená zahraniční poptávka, která je pro českou exportní ekonomiku velmi důležitá.

A můžeme zmínit Německo. Jestli jsem já nazval Česko tím nemocným mužem Evropy, tak ta nálepka je většinou přisuzovaná Německu. Tomu se teď ekonomicky také nedaří. 

A má stále v nemocnosti příčku hned za námi, ano? 
Je to tak. Zemím s takovou strukturou ekonomiky, jako má Česko i Německo, se v současném prostředí bude vždycky dařit hůř, protože máme velký průmyslový sektor, ten vyrábí buďto mezivstupy, anebo velké kapitálové statky.

Poptávka po nich přitom bude vždycky nízká v momentě, kdy jsou vysoké úrokové sazby, kdy firmy málo investují a všechny tyto velké nákupy, které se financují většinou půjčkami, nejsou v tuto chvíli atraktivní.

V tom jsme tedy svázaní s Německem a s tím cyklem, který nás bohužel bude ještě nějakou dobu táhnout ke dnu. Tento cyklus je primárně navíc spíš řízen Evropskou centrální bankou, ne tou Českou.

Zdražení elektřiny pro nejvíc lidí bude od nuly do dvou procent, odhaduje šéf ČEZ Daniel Beneš

Číst článek

A byť je možné, že Evropská centrální banka začne snižovat sazby dřív, než si třeba spousta lidí na dnešní trzích myslí, tak to asi nebude zítra ani za týden.

Kde tedy vidíte ten horizont, když říkáte, že to nějakou dobu asi bude ještě špatné? 
To je dobrá otázka. Věřím, že česká ekonomika, nebo spíš evropská ekonomika se odrazí ode dna v příštím roce, ale ten odraz bude postupný. Nebude to asi žádný skok kupředu.

Prognózy zatím většinou uvádějí růst pod dvě procenta pro rok 2024...
Ano, to jste zmínila prognózu třeba ministerstva financí, která vyšla nedávno a předpokládá pro příští rok růst o dvě procenta. 

Konkrétně 1,9 procenta. 
Přesně tak. Jenže upřímně řečeno, mně to přijde velmi optimistický odhad.

Protože abychom se dostali na dvě procenta za rok, tak by v příštím roce ekonomika musela vyrůst každý kvartál v mezikvartálním srovnání o skoro jedno procento, přesně o 0,9 procenta. A to v situaci, kdy česká ekonomika nyní nejenom že neroste, ale klesá kvartál za kvartálem.

Takže si nejsem úplně jistý, kde ministerstvo financí bere ten optimismus, že se ekonomika takhle nastartuje. Třeba Česká národní banka svůj výhled snížila. Částečně taky proto, že se letos netrefila, byla příliš optimistická. Ale i ten její výhled pořád předpokládá poměrně silný mezikvartální růst.

Necelé procento

Jaký je tedy váš odhad? 
0,8 procenta.

Za celý příští rok? 
Ano. 

Spor špičkových lékařů ‚bez rukavic‘, petice i vydírání. Půlrok, který otřásl elitní nemocnicí IKEM

Číst článek

Existují nějaké příklady dobré praxe? V Evropě jsou přece jenom i další průmyslové země vedle nás a Německa, jako je Polsko, Belgie... Když si děláte analýzy, je někdo, kdo se dokázal s těmi negativy vypořádat mnohem lépe? A jak? 
Jsem rád, že jste zmínila Polsko. Je to dobrý příklad, protože to je přece jenom země nám podobnější než Belgie. I tím, že má svoji vlastní měnu a suverénní měnovou politiku.

A zatímco my jsme na chvostu tabulky evropských zemí, co se týče růstu, tak Polsko je v jejím čele. Zase, těch důvodů je spousta. Nejsem sice odborník na polskou ekonomiku, ale je asi minimálně třeba si přiznat, že polská vláda byla fiskálně o hodně aktivnější.

Zároveň je ale nutné zmínit i tu druhou stranu mince, že inflace je v Polsku podstatně setrvačnější.

Až do té míry, že polská centrální banka, která sice začala se zvyšováním úrokových sazeb těsně před volbami, tak s tím zase přestala, protože došla k názoru, že inflační tlaky v polské ekonomice jsou pořád silné a jen tak se jich nezbaví.

Takže je to vždycky něco za něco. Jestli tedy Polsko bylo výrazně fiskálně aktivnější, tak se sice podařilo asi podpořit růst, ale za cenu vyšší, setrvačnější inflace.

Fiskálně aktivnější znamená, že tamní vláda například snížila DPH na potraviny dočasně na nula procent, což bylo hojně také citováno u nás jako příklad dobré praxe, jak se má lidem pomáhat. Snižovaly se také uměle ceny pohonných hmot. Podle vás to tedy není správná cesta, aby vláda nějakým způsobem povzbudila ekonomiku, poptávku?
Možná je namístě to nejdřív vzít trošku zeširoka a zamyslet se nad tím, co je smysl státního rozpočtu. Jeho smysl není být pořád vyrovnaný.

Státní rozpočet neexistuje nikde ve vakuu a není tedy jenom od toho, aby to byla vždycky černá nula. Z hlediska hospodářské politiky by podle mě měl působit proticyklicky, to znamená zmírňovat hospodářský cyklus.

Taková proticyklická fiskální politika má dvě části. Samozřejmě podpořit ekonomiku, když se nedaří, což se částečně děje automaticky. Třeba že se zvednou výdaje na podporu v nezaměstnanosti.

Druhá část je, že pro takovou politiku se musí zároveň tvořit přebytky, jakýsi polštář, v dobrých časech, aby měla prostor ekonomiku v těch špatných časech podpořit.

Drobil: Koruna je už jen fetiš. Věřím, že do konce desetiletí budeme mít euro

Číst článek

A tato druhá část se moc často neděje. Tady opravdu musím zmínit ten nesystémový škrt superhrubé mzdy, který vytvořil ohromnou strukturální díru rozpočtu, nebyl ničím krytý a vlastně Česko postavil do nepříjemné pozice.

Dobrým příkladem toho, že státní rozpočet nemá být vždycky vybalancovaný, byla covidová krize.

Nikdo asi nebude namítat, že zvýšit státní výdaje na dluh byl dobrý nápad. Stejně tak zastropovat ceny elektřiny během energetické krize. Jenže tyto dva šoky zvýšily stále relativně nízké, nyní o něco vyšší, zadlužení Česka a vláda přitom musí operovat pořád s tím strukturálním deficitem...

... musí šetřit a svazuje jí to ruce? 
Rozhodně jí to omezuje manévrovací prostor, o tom se nedá pochybovat. A teď je otázka, jestli je dobrý nápad „škrtat do recese“. Proto je k zamyšlení, jaká měla být struktura toho konsolidačního balíčku a jaké mělo být jeho načasování.

‚Deficit nezmizí‘

Jste tedy kritik konsolidačního balíčku? Mají odbory a lidi, kteří byli nespokojení v ulicích, pravdu?
K tomu nedovedu úplně říct ani ano, ani ne, protože chápu, že situace skutečně není jednoduchá. V ideálním případě by vláda měla být schopná proticyklicky podpořit ekonomiku, které se teď zjevně nedaří.

Regulovaná část elektřiny pro domácnosti vzroste meziročně o 70 procent, navrhuje energetický úřad

Číst článek

Na druhou stranu, ten strukturální deficit nezmizí, až se ekonomika zotaví. Je tam pořád a zadlužení tak zvyšuje. Osobně bych byl fandou ten balíček trošku rozložit, možná ho směřovat více na stranu příjmů než stranu výdajů.

Protože ve fiskální politice se obecně přijímá, že škrtání výdajů často bývá procyklické, to znamená, že má větší efekt během krize. Tedy možná by bylo lepší zaměřit se teď na příjmovou stranu, lépe vybírat daně, co už existují, a případně některé daně i zvýšit. Je z čeho vybírat.

Kterou daň byste ještě zvýšil? 
Přiznám se, že to není úplně moje práce.

Protože vláda v balíčku zvyšuje daně z příjmu právnických osob, trochu zvyšuje progresi u daně z příjmu fyzických osob, u některého zboží vzroste DPH...
Je to tak, ale já bych především nerušil tu superhrubou mzdu. To byl krok, který koneckonců některé vládní strany podporovaly a nyní se stále tváří, že to byl vhodný nápad. 

Intenzivně se ve svých analýzách zabýváte vysokou inflací v Česku, která patřila v posledních dvou letech k nejvyšším v Evropské unii. Jako hlavní důvody se uvádí rychlé zdražení energií, které se propsalo do cen potravin. Vyplynulo vám z analýz nějaké zdůvodnění, proč u nás ale zrovna potraviny vystřelily o tolik víc vzhůru oproti ostatním zemím? 
Těch důvodů bude celá řada. Jednak opravu nárůst cen energií, u kterých bylo Česko vždycky zranitelné a které vstupují do výroby všeho.

Polsko se stalo významným ekonomickým hráčem. Nechápe české spory kvůli zadlužování, tvrdí analytik

Číst článek

Ať je to potravinářský, nebo jakýkoliv průmysl, ale i služby. To byl první impulz, který procházel celou ekonomikou, a zdražilo tak všechno. Česku asi částečně nepomohla ani vlastní měna.

V tom smyslu, že česká koruna je přece jenom o něco volatilnější než euro. Bohužel jí finanční trhy stále hází do košíku „emerging markets“, to znamená, že je náchylnější na změny sentimentu. A to znamená, že se nám několikrát skokově zvýšily ceny dovozu.

A další věc, která hraje roli, je, že byť se teď velmi rychle přibližujeme, tak je u nás pořád o něco nižší cenová hladina. Tudíž stejný globální šok se u nás v procentuálním vyjádření propíše o něco víc a inflace je vyšší.

Znamená to, že se prodejci prostě v dané situaci dotahovali na evropské ceny? 
Například ceny obilí, které několikrát skokově vylétly podle toho, co se dělo na Ukrajině, tak ty se do Česka procentuálně propsaly víc než třeba do Německa, kde byla cenová hladina vyšší.

Pětinu učitelů je možné už dnes nahradit technologiemi, říká podnikatel ve školství Kania

Číst článek

Ale konkrétně u potravin se v současné chvíli u nás děje něco, co mně připadá trošku zvláštní. V momentě, kdy ceny jak celosvětových komodit, tak ceny dovozů, zemědělců a potravinářů, spadly, tak ceny potravin v maloobchodě už aspoň nerostou, ale zároveň moc neklesají.

Je vlastně zarážející, jak klesly málo. Možná to třeba ještě přijde. V našich prognózách také čekáme, že se potraviny příští rok o něco zlevní, ale ne o moc.

A o kolik čekáte, že se zlevní? 
Je to mizivé, asi půl procenta. Ta hladina asi zůstane permanentně vyšší, což na druhou stranu není případ jenom Česka. 

Proč máme vysoké ceny energií? A je dobře, když je vláda v Německu firmám dotuje? Poroste v Česku nezaměstnanost? Celý rozhovor s ekonomem Tomášem Dvořákem si poslechněte v audiu v horní části textu.

Jana Klímová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít